JEDNA TEZE O SOUČASNÉ LEVICI

Je několik autorů, kteří minulý režim označují pojmem protosocialismus. Podle mého způsobu uvažování je to jediné správné vědecké označení oné etapy světových dějin. Vůdci SSSR sice hovořili častěji o táboře socialismu, vůdcové ČSSR zase později o reálném socialismu a obojí také o sovětském bloku, či dokonce o táboře míru atd. Jsem si jist, že v budoucnosti se bude hovořit o prvním realizovaném pokusu o nekapitalistickou až dokonce protikapitalistickou alternativu společnosti. Antikapitalističnost je totiž hlavním charakteristickým rysem onoho politického režimu, alias systému, či politicko-ekonomicko-sociální formace. Všichni, kdo dneska tvrdí, že v oné době existoval i jiný socialismus a to ve státech severní Evropy, se buďto mýlí, ale spíše vědomě lžou. Jde v každém případě o lidi přesvědčené, že kapitalismus lze reformovat a dokonce ho postupnými kroky skutečně změnit až na socialismus. Což je klasická lež sociálních demokratů. Dominantním rysem kapitalismus je totiž soukromé vlastnictví kapitálu a to nemá v opravdovém socialismu co dělat. Oba politické režimy se liší právě způsobem vlastnění kapitálu. Tato teorie ovšem předpokládá přesnou definici kapitálu, ne tu všeobjímající, která dokonce hovoří o jakémsi duševním kapitálu a jiných nesmyslech. Tvrzení že vzdělání, zkušenosti a podobné hodnoty jsou kapitálem, je rovněž tezí sociálně demokratických ideologů. Právě v ní je skryt celý sociálně demokratický revizionismus radikálního socialismu, coby předstupně komunismu. Po rozpadu SSSR měli globální vůdcové šanci zlidštit kapitalismus. Rozhodli se pro pravý opak. Za čtvrt století od té doby to dotáhli tak daleko, že reforma „neoliberálního“ politického režimu je vyloučena. Takže svět čeká nová všelidová a tentokrát celosvětová revoluce. Bude vedena poměrně proti úzké sociální, leč velice mocné finanční, politické a vojenské vrstvě. Proti ní se možná zvedne světová veřejnost pod vedením produkčních kapitalistů. I ti jsou totiž zneužíváni zlotřilostí financiérů.

FRANCIE DNESKA

„Makarón“ se stal prezidentem. Eurofanatici jásají. To se snad podaří zrušit i brexit a později zlikvidovat Trumpa a svět zase půjde cestou nalinkovanou novými třídními diktátory. Premiérka Mayová udělala z pýchy stejnou chybu, jako její, ještě pyšnější, předchůdce Cameron. Nebo to naopak provedla záměrně?!! V sebejistotě svého poslání vyhlásila nové volby, aby si pro brexit vytvořila silnější mandát. Jenže dopadne asi jako předchůdce, který vyhlásil referendum o odchodu Británie z EU v přesvědčení, že určitě občané odchod odmítnou. Přímá demokracie se ale ukázala jako vysoce „nedemokratickou“, stejně jako s tím Trumpem. Jak jsem se zmínil. Nejlépe placení politici v Evropě a jejich byrokratičtí sluhové si mnou ruce. Merkelová může nyní zodpovědně vyhlásit, že Francouzi si za svého vládce zvolili ji, která bude zemi vládnout prostřednictvím svého říšského protektora Macrona Emmanuela. Jenže život vždycky tvoří hlouposti. Za pár týdnů jsou ve Francii parlamentní volby. A Macron v nich nemá stranu, která by jej zastupovala, ba právě naopak, všechny si půjdou za svým. Možná, že bude dřív, než si myslí, osamělým kůlem v plotě,

METAMORFÓZA DĚJIN

Od včera se Českou republikou směrem na Plzeň valí kolona historických, amerických, vojenských vozidel z druhé světové války, s vnukem generála Pattona v čele. Bohužel to není jako před desetiletími, kdy je po cestě vítali občané a místní děvy se těšily, jak se provdají do USA. Ovšem docela to stačí na ohlupování dětí, které už prý si jsou jisty, že za druhé světové války Evropu od Hitlera osvobodili Amíci. Vůbec nepochybuji o tom, že po dalších desítkách let se bude v učebnicích dějepisu psát, že duhou světovou válku způsobil Stalin a svět z těch hrůz osvobodila až udatná USArmy. Vím totiž, že po celá léta existovali lidé, kteří byli skálopevně přesvědčeni, že důvodem k druhé světové válce byla existence SSSR. Byli považováni za blázny. Jenže po pádu Sovětského svazu svou zvrhlou teorii vylepšili a nyní tvrdí, že druhá světová válka fakticky skončila až zánikem onoho totalitního žaláře lidstva. Kdysi blázni, dneska hlásné trouby globálních světovládců. Tak se modifikují dějiny dvacátého století.

KOKETOVÁNÍ S JADERNOU VÁLKOU

Stále častěji se lze dočíst na netu o možném užití jaderných zbraní. Má se na mysli její taktická forma, která sama o sobě neohrožuje celé lidstvo. Dokonce ministr britské vlády hovoří o jakémsi právu Británie na prvotní jaderný útok. Británie tak v praxi předvádí, jak se budou chovat mocní, když jejich panství bude končit. Zdálo by se, že Británie dneska už nemá co hovořit do mezinárodní politiky. Američané a Rusové s Čínou si plně vystačí. Jenže. USA otestovaly minulý měsíc novou jadernou bombu, která je částečně řiditelná. Především ale štáb opět vypracoval simulaci jaderného útoku na Rusko. I kdyby USA zaútočily první, tak Rusko dokáže odpovědět a obě země by byly fakticky zničeny. Jelikož je Rusko obrovské, musí navíc jeho obrana být účinnější. Proto mají zbraň, jíž se říká „zbraň soudného dne“. Pokud by Rusko bylo napadeno intenzivní jadernou silou, při níž budou zničena velitelská stanoviště, bude stačit jen několik vteřin na její aktivaci. Pokud nedostane přímý zásah, tak se uvede v činnost i v případě, že všechno lidstvo už bude mrtvé. Je to soustava termonukleárních střel nadzvukové rychlosti, proti nimž není obrany a která se uvede do činnosti bez zásahu lidí, jako reakce na jaderný útok. Nepochybuji o tom, že Američané disponují podobným systémem. Při rozšíření tohoto druhu zbraní se na planetě může bojovat tak dlouho, dokud nezmizí vše živé, nejenom lidstvo. Holt žijí mezi námi i dneska bohové, nejen kdysi ve společenství starověkých Řeků.

DOMINANTNÍ KONSPIRACE

S rozpory v současném světě si nikdo neví rady. Jakoby se čekalo na nového „MarxLenina“. Vytvoření nové vládnoucí třídy z vlastníků globálního kapitálu je nejen pro laiky, ale i pro odborníky tak nepředstavitelné, že začali hovořit o superkapitálu, superboháčích, globálních financiérech, či jakémsi zbrojařsko-finančním komplexu, kteří údajně ovládají celý svět. A nejen to, oni prý lidstvo chtějí vrátit do jakési mutace feudálního systému. Ať tak, či onak, nikdo pod uvedenými názvy nedovede nic konkrétního vidět. Jak jsem již psal dříve, takové situace plodí přemíru spekulací a až konspirativních teorií. Nedávno jsem se seznámil s jednou nejpikantnější. Popisuje současné dění ve světě jako souboj Rothschildů a Rockefellerů. Mimo jiné, Trump prý nepatří do žádné z nich, proto ten soustředěný útok na něj, aby se zařadil – někam. Redukce dnešního světového dění na rvačku dvou superbohatých klanů je poněkud primitivní, myslím si já. To už se mi víc líbí jakýsi think-thenk, spíše ale futurologický trast na netu prezentovaný jako „Dostatečně všeobecná teorie řízení“ a nebo „koncepce společné bezpečnosti“. Prý je jejím sídlem Sankt Petěrburg. Dnes o nich víc nenapíši. Čtenáři si mohou stahovat ze sítě mnoho jejich materiálů.

SVÁTEK PRÁCE

Český bonmot „práce šlechtí člověka“ mně byl vždycky podezřelý, až protivný. Zvláště po desetiletích práce v dolech jsem ho považoval za výsměch těch, kdo ho vymysleli a neustále s ním operují. Dneska poprvé mi připadá jen o málo cyničtější, než ono hitlerovské „Arbeit macht Frei“, které převzali z titulu románu vydaného roku 1872 Lorenzem Diefenbachem. Nedávno jsem v jednom vetešnictví viděl hrníček, který měl mnohem sympatičtější heslo. „Práce šlechtí, ale lenost zešťastňuje člověka. V polštině to zní mnohem lépe. Sice se podle toho nedá žít, ale je to alespoň vtipné. S těmito pocity jsem se dopoledne díval na prvomájovou manifestaci občanů Moskvy. Pořádají ji už pravidelně odbory a bývá velkolepá. Letos nesli lidé nebývalé množství ruských vlajek a i ostatní propriety byly skoro jenom v barvách ruské vlajky. Bylo vidět, že lidé se v průvodu, který měl několik kilometrů, opravdu radují, jsou veselí a užívají si ho. Zvláště když tam dneska bylo hezké počasí. Je opravdu životním štěstím, když má člověk práci, kterou si svobodně vybral, stala se mu koníčkem až posláním a minimálně ho alespoň těší. Bude to podle mne stále vzácnější zboží. Proto ať se ještě dlouho radujíc všichni, kdo mají takovou práci, jež považuji za skutečné štěstí.