Otevřený dopis nejen předsedovi KDU-ČSL

Vážený pane předsedo,

Vážení ústavní činitelé strany KDU-ČSL.

S nástupem nové generace do nejvyšších funkcí Vaší strany jsem očekával a vím, že zdaleka ne sám, alespoň částečně nový kurs její politiky a to nejen obsahem, ale i formou. Zatím se bohužel nic takového neprojevuje. Jak se zdá, vliv starých struktur i v nejvyšším vedení strany je pro ni zatím nepřekonatelný.

Vy osobně, pane předsedo jste v roce 1989 měl teprve 13 let, takže o realitě oné doby z vlastní zkušenosti nevíte vůbec nic. Proto se nedivím, že si musíte názory na tu dobu vytvářet zprostředkovaně. Dovolím si konstatovat, že jste asi informován poněkud jednostranně. Proto jsem se rozhodl poskytnout Vám a rovněž Vašim kolegům, poněkud jiný pohled.

Lidová strana, tedy předchůdkyně Vaší strany pane předsedo, byla po celé období nadvlády KSČ součástí tehdejší politické moci. A ne že ne. Na jejího hlavního reprezentanta Dr. Plojhara, prakticky trvalého ministra zdravotnictví, moje generace nezapomíná. A samozřejmě nejde zdaleka jen o něj. Lidová strana tedy spolupracovala, jak se dneska rádo říká kolaborovala s, i podle Vás, zločineckým režimem. Ale to není zdaleka pravdou. Ona nespolupracovala, ona se na něm spolupodílela. A co je ještě horší, již samou svou existencí mu dodávala zdání pluralitního politického a rádoby demokratického systému.

Nejhorší pak na celé situaci bylo, že velká většina nejvyšších funkcionářů KSČ opravdu věřila, že budují novou, pro naprostou většinu obyvatel země, spravedlivější společnost. Což o nejvyšších funkcionářích tehdejší strany Lidové nešlo říct v žádném případě. Ti totiž už tehdy byli instruováni a školeni v zahraničí, jako nedávno Vy sám, takže měli dostatečné informace o realitě bolševického vládnutí. A i přesto se mu zaprodali. Troufám si proto tvrdit, že všichni tehdejší funkcionáři Vaší strany, od obcí, přes okresy a kraje po stát, byly vědomými spolutvůrci tehdejšího systému.

Pokud se bývalí příslušníci Vaší strany dneska neustále domáhají po KSČM omluvy za minulost, měli by v prvé řadě se hluboce kát oni. Dokonce by podle mne měli jít příkladem a každý svůj veřejný projev by měli kupříkladu zahajovat větou: „Podílel jsem se aktivně na zločinné minulosti a právě pro odčinění svého podílu viny…“.

To nejlepší pane předsedo nakonec. Funkcionáři Vaší strany, od okresních po celostátní, byli vesměs rovněž funkcionáři Národní fronty. Ti všichni byli z titulu své funkce povinni spolupracovat s StB, aniž na ně musel být založen a veden svazek spolupracovníka. Není vůbec podstatné, zda ve skutečnosti spolupracovali, nebo ne, protože i lustrační zákony o ničem takovém nehovoří. Takže, vážený pane předsedo, napřed si ve své straně udělejte v tom směru pořádek, než začnete ohrožovat koaliční vládu ještě před vyslovením důvěry sněmovnou. Jak říká Vaše učení: „Vidíš třísku v oku bratra svého a trámu v oku svém nedbáš“.

Prvním ministrem vnitra byl po listopadu 1989 příslušník Vaší strany. Bohužel ministerstvo přebíral skoro dva měsíce po mocenské změně. Na zasedání Čalfovy vlády někdy v dubnu 1990 jsem měl možnost položit mu tři otázky. Můžete prohlásit, že kopie alespoň některých svazků StB nejsou mimo naše území? Můžete tvrdit, že od vzniku nové moci z nich nebylo nic zlikvidováno? Jste si jist, že do nich od té doby nikdo nic nepřidal? Odpověď pana Richarda Sachera byla víc jak jasná a je určitě zaprotokolována v zápisech z jednání vlády. „Ani na jednu otázku nemohu odpovědět ano“. To je jenom maličká ilustrace k lustračnímu zákonu, který natolik podporujete, že jste kvůli němu ochoten nejen ohrozit tuto vládu, ale fakticky prodlužovat platnost až nelidských zákonů minulé vlády.

Lustrační zákon byl nejen revolučním aktem msty, ale především výrazem zbabělosti mstitelů a lenosti, či alespoň neschopnosti všech aktérů nové moci. Chyběla jim totiž odvaha, ale také schopnost, postihovat konkrétní osoby za skutečné trestné činy z období nadvlády KSČ. Šlo fakticky o analogii útěku před skutečným právem, jakým byla třeba „privatizace za právní tmy“. V žádném případě to nebyl akt demokratický a jeho zrušení absolutně neohrožuje současnou demokracii. Tu daleko víc ohrožují především ti privatizační zbohatlíci, často nomenklaturní kádry KSČ či vzpomínané NF, či jejich rodinní příslušníci, kteří neviditelní ze zákulisí tahají za nitky figurkami, jež jsou veřejnosti na očích.

Milý pane předsedo. Od změny politického režimu uplynulo už skoro čtvrt století. Žádní lidé aktivní v minulosti, ten dnešní už nemohou ohrozit. Což ale naopak mohou nepromyšlenostmi provést dneska aktivní občané a především ústavní činitelé. Nemýlím-li se, tak Vaše strana byla vždycky stranou založenou na křesťanské ideologii. Jednou z jejích nejvyšších hodnot je odpouštění. Nezapomeňte laskavě na ni, až se budete rozhodovat o pádu ještě fakticky nefungující vlády.

Stanislav A. Hošek