O polském papeži ve světové veřejnosti převažuje tvrzení, že se zasloužil o pád SSSR a celého jeho bloku a tím znicotnil marxistické pojetí komunismu. Asi i proto bude tak rychle prohlášen za svatého, když podobně jako svatý Jiří zabil nejnovodobější saň. První je jenom částečnou pravdou, druhé neplatí vůbec, protože Marx psal natolik chytře, že jeho ucelený systém lze rozvíjet donekonečna, jako každou věroučnou ideologii. Zmíněný názor o Janu Pavlu II. šíří především katolická církev, aby zvýšila svůj význam v celosvětové globální civilizaci. Sám papež dělal všechno proto, aby se takovou zásluhou zapsal do dějin, i když na konci svého života si uvědomoval, že to asi zdaleka nebude dějinný vliv veskrze kladný. Proto začal intenzivně kázat kritiku současného globálního režimu. Ovšem, jako jeho církev již po tisíc let, zdůrazňoval odpovědnost a nutnost solidarity bohatých s ostatními. Nic jiného katolictví za dvacet století zatím nevymyslelo. Benedikt XVI., alias vatikánský Černěnko, jako papež už nic nového do papežství nevnesl. Teprve Jihoameričan a jezuita František, zahájil svůj pontifikát tezí o neokázalé církvi pro chudé. Ještě si nemůže dovolit mluvit o chudé církvi, protože to by ihned skončil jako Savonarola. Sice by nebyl popraven, ale tiše zlikvidován jako Jan Pavel I. Osobně si přeji, aby za pontifikátu Františka došlo k tak silnému otřesu globálním kapitalismem, jaký zasáhl za exkardinála Wojtyly země protokomunistického režimu.