TRANSFORMACE ARABSKÉHO JARA

Pomalu se zase blíží konec roku a je tedy čas na různá bilancování. Jako první se, při současných událostech v Egyptě, nabízí zamyslet se nad kdysi Západní publicistikou proklamovaným, „Arabským jarem“. Letošní bilance toho fenoménu není vůbec příjemná. V Egyptě se, po obrovském vzepětí, fakticky nic nezměnilo a tak se jakoby začíná znova. Sýrie hoří. O Libyi škoda mluvit. Ostatní země Arabského světa na svém základu prakticky vůbec nic nezměnily. Řečeno jasně, Západ tady prohrál ne celé čáře. Nikdy se nedovíme, kolik peněz do podvratné činnosti v Arabském světě Západ investoval. Dneska víme, že mu vůbec nešlo o to proklamované šíření demokracie, ale jen a jenom o oslabení vlivu Arabů v globalizujícím se světě a především na Blízkém východě, kde si na hegemona pořád chce hrát Izrael. Takové oslabení bude Západu velice prospěšné především v konečné fázi vyčerpávání zásob ropy. Současná nestabilita v Arabském světě je tedy jednoznačně vyvolána Západem. Je to v podstatě křižácké tažení moderní doby, o které někteří mudrlanti hovoří dokonce už jako o postmoderní. Středověké křižácké výpravy katolíků v konečném výsledku propadly. Nejinak dopadnou i křižácké výpravy současných evangelíků, jako další kasty nepoučitelných křesťanů. Dá se tedy říci, že západní propaganda, označující Abendlandem vyprovokované rebelie v Arabských zemích, nejsou žádným Arabským jarem, ale spíše podzimem Západu, věštícím jeho konečný západ.

NEČAS PŘECE JENOM DISIDENTEM

V ODS je naprostý nedostatek disidentů, těch „hrdinských“ anit-KSČovských. Situaci se alespoň nyní snaží vyspravit sám její předseda, kterému jeho věk neumožňoval být účinným, nadtož světoznámým disidentem před rokem 1989. Tak se stal disidentem dneška. A ne ledajakým, ale hned globálním. Je disidentem nejen v EU, jako jeho obstarožní stranický cvičitel, ale dokonce v celé OSN. Co mu záleží na tom, že se osobně zesměšňuje, či že nese punc nohsleda Židovských válečných fanatiků ať již v Izraeli, či v USA. Hlavně že prokazuje svobodnou vůli. Svobodnou, leč neodpovědnou, protože díky němu se pomalu, leč jistě vzdalujeme skutečné Evropě. Ve své egoistické a samozřejmě přitroublé pýše tím bohužel vystavuje celou naši zem velkému riziku. Pokud bychom se dostali do potíží, můžeme očekávat, že Evropa na jeho „aktivity“ nezapomene. Proamerická angažovanost, či přesněji otrocká servilnost v rámci OSN, nám pak tolik neuškodí. Máme přece vlivné spojence, několik ostrovů zapomenutých kdesi v Tichém oceánu, které mají obyvatel méně jak kterékoliv naše krajské město a při klimatickém výhledu stejně co nevidět zmizí z map. Pak se asi jejich obyvatelé budou dožadovat přistěhování k nám.

ANTIKOMUNISMUS JAKO PROTILIDOVOST

Synodní rada Českobratrské církve evangelické vydala 28.11.2012 „Vyjádření“ k současné politické situaci v zemi. Je pravdou, že jsem se po celou popřevratovou dobu o jmenovanou církev nezajímal, takže neznám její společenské aktivity. Ovšem jsem si skoro jist, že by se mi určitě donesly její „politické“ akce, jako ta současná, kdyby nějaké v minulosti Českobratrská církev vyvíjela. Předpokládám proto, že uvedená její angažovanost v politice je první. A jejím motivem není nic jiného, než antikomunismus. Církev, která by měla v prvé řadě brojit proti současné politické moci, jež porušuje všechny Ježíšovy ideje, se naopak vymezuje proti těm, kdo se v historii jeho myšlenky poprvé snažili naplňovat, včetně onoho starozákonního zabíjení vyznavačů zlatého telete. Rozhodl jsem se proto reagovat na jmenovanou licoměrnost potentátů chudičké církve. Tady je můj text, cituji: „Nesleduji společenskou angažovanost vaší církve. Ovšem zarazil mne projev politické agitace, vzešlé ze  synodní rady, datovaný dnem 28. listopad l.r. Svým ovečkám v jejich životních těžkostech neumíte pomoci jinak, než že je vyzýváte, aby se modlily. Tak se laskavě sami držte svých rad a modlete se, aby se zločinný komunismus nevrátil. Zasloužíte se tak možná o to, aby vznikl konečně „nezločinný“ komunismus, který si fakticky přáli i zakladatelé vaší církve. A vůbec, daleko lépe uděláte, když se budete starat o svého Boha a necháte ty, kdo se mají starat o světské problémy, aby je řešili. Pokud vám nevadí, jak současná politická moc, sloužící jednoznačně zájmům nejbohatších tohoto světa, deptá naprostou většinu ostatních lidi, tak raději buďte potichu. Občané jsou dost vyspělí, aby věděli, jak se mají chovat“. Konec citace.

HITLARI CLINTON V PRAZE

Ministryně zahraničí předešlé Obamovy vlády včera navštívila Prahu. Byla to asi její poslední zahraniční návštěva ve funkci, ale určitě nepřehlédnutelná. Byla programována již delší čas a jejím jediným záměrem bylo lobování ve prospěch firmy Westinghouse, soutěžící o dostavbu Temelína. Jak je vidět, když lobují pro svou zem politici USA, tak je to nejen v pořádku, ale je to považováno za vrcholně demokratické jednání. Když lobuje kterýkoliv jiný politik, tak jde minimálně o neetické chování, ne-li dokonce o trestný čin. Ministryně poklesla až na úroveň podomních obchodníků, přechvalujících své problematické zboží, když řekla mimo jiné, cituji: Český národ si zaslouží tu nejlepší technologii a nejspolehlivější technologii. Právě záležitost bezpečnosti zařízení Westinghouse slibuje opravdu ty nejlepší záruky. Spojené státy stojí o takovou investici, která bude prospěšná pro české i americké spojence.“ Konec citace. Jak je vidět, když jde o dvě až tři sta miliard korun, tak se dovedou lísat i ti nejmocnější. Bývalá první dáma USA kromě toho označila Česko za jednoho z nejbližších amerických partnerů a přátel na evropském kontinentu. Sice v té souvislosti tlachala o spolupráci v Afghánistánu, ale všichni věděli, že tím osobně poděkovala Nečasově vládě za to, že jako jediná z EU byla proti zvláštnímu statutu Palestiny při OSN. Právě toto chování naší vlády ovšem nezvratně dokazuje víc jak cokoliv jiného, že jsme v zahraniční politice stejně nesvéprávní, jako za existence SSSR, čti, že fakticky nemáme žádnou svou vlastní zahraniční politiku a vystupujeme na mezinárodní scéně jako evropský stát Unie severoamerických států.

TŘÍDNÍ VÁLKA

Třídní boj, pojem uznávaný především marxisty nebyl ničím jiným, než konkretizací všeobecně užívaného pojmu sociální boj. Ten se odehrával prakticky ve všech národních státech mezi vládnoucí menšinou a obrovskou většinou ovládaných. Podle politického klímatu měl formy většího, či menšího násilí, od demonstrací přes rebelie po občanské války. Podhoubí bylo prakticky vždycky sociální, čili spočívající na obrovském rozdílu v majetnosti a tím pádem politickém vlivu jednotlivých občanských slupin v zemi. Marxisté třídním pojem pojmenovali pak v kapitalismus střety proletariátu, čili dělnické třídy s jejich zaměstnavateli, čili kapitalisty. Od pádu bipolárního světa se poprvé na planetě zformovala celosvětová vládnoucí oligarchie. Rekrutuje se ze superbphatých lidí, kteří ovládají svět pomocí metod financializace globální ekonomiky. Nehodlám tady prezentovat definici této skupiny, ani její dominantní metodu chování, která se vyvinula z burzovních operací. Zmíněná miniaturní skupina finančníků, podle některých představující ani ne tisícovku rodin, vlastní bohatství nad všechny představy. I její jednotlivci jsou bohatší, než některé státy. Není proto divu, že jim za tučné prebendy a platy, slouží bezpočet, tedy až miliony lokajů, komorníků a drábů, včetně profesionálních žoldáků, zkrátka tak zvané obslužné elity, která pomáhá oné diskrétní elitě ovládat svět. Ten se, poměrně brzy po vytvoření tohoto nového světového hegemona, začíná povážlivě bortit do chaosu. Připomíná to chvíle, které kdysi v jednotlivých státech předcházely rebeliím a občanským válkám. Nadvláda finančníků nutí vlády jednotlivých států navíc k tak hlubokým škrtům rozpočtů ve veřejné sféře, že tím jsou ohroženy všechny výsledky, jichž dosáhli ovládaní ve všech sociálních bojích za minulá dvě staletí. V mých očích stojí proto světový „proletariát“ před globálním třídním střetem. Nebojím se jej označit za globální třídní válku. Jako vždy, bohatí mají i v ní náskok. Tak zvaná válka proti terorismu, kterou vyhlásil vrchní sluha globálních financiérů Bush, byl a je dosud tréninkem na očekávané třídní střetnutí financiérů se zbytkem populace v globálním měřítku.