Globalismus, čti americká vojenská nadvláda nad široširou planetou, se v posledních letech realizuje podle militaristické doktríny permanentních válek proti terorismu. Vládci USA se samozřejmě ani nenamáhali svého válečného nepřítele nějak identifikovat, či dokonce definovat. Záměrně. Mohou tak vydávat za projev terorismu všechno, co v politické novořeči neokonů ohrožuje americké národní zájmy, čili také každého kdo se bude jen vzpírat globální hegemonii, čti globálnímu imperialismu USA. Dominantním národním zájmem Spojených států je ovládnutí, nebo alespoň účinná kontrola všech surovinových zdrojů světa. Z toho hlediska je proto tak zvaná válka proti terorismu, zahájená vojenským napadením Afghánistánu a pokračující vojenskou okupací Iráku, nácvikem útoku proti každé zemi mající zdroje, které USA bude v budoucnu potřebovat. Je treningem manévrů vůči každému, kdo by se vzpouzel globalismu, čti totalitní nadvládě USA. Rusko má největší světové zdroje surovin a je také přiměřeně silné, aby se vzpíralo hegemonu globalismu. Není proto divu, že právě kolem něho se již dávno  oplantalo laso složené ze stovek amerických vojenských základen. Ale nejtěsnější laso globálních kovbojů je v současnosti omotáno okolo Íránu. Má přece obrovské a hlavně Američany nekontrolovatelné zdroje ropy a je výraznou regionální mocností na Blízkém východě, který USA půl století rozbíjejí prostřednictvím Izraele. Vojska USA jsou na všech světových stranách v samé nejtěsnější blízkosti pravlasti Peršanů. V Iráku, Afghánistánu, Azerbejdžánu a v Perském zálivu.