Myslel jsem si, že to mají Raisové lépe zmáknuté. Předpokládal jsem, že mají své lidi v generálním štábu Ukrajinské armády, kteří po několika dnech bojů převezmou moc nad státem. Ukrajinské veřejnosti to zdůvodní zbytečností dalších ztrát na životech, když je situace beznadějná. Svůj krok odůvodní především tím, že jasně deklarují, že k válce došlo kvůli nacistům, které by teď obyvatelstvo měla pomáhat zadržet, aby mohli být za všechno potrestáni. Především pak za utrpení, které způsobili obrovské většině naprosto nevinných lidí Ukrajiny. Druhou připomínku mám k samotnému Putinovi. Neměl dávat všeobecný rozkaz k zastavení postupu vojsk, když Zelensky prohlásil, že chce vyjednávat. Správný válečník přece ví, že boje se zastavují tehdy a jenom tehdy, když se protivník vzdá a ne když velkohubě volá po vyjednávání, které odmítal celé roky.

V druhé polovině minulého roku jsem začal sledovat dění kolem Ukrajiny poněkud častěji než před tím. Nenápadně totiž ve mně začalo klíčit podezření, že při setkání Bidena s Putinem v polovině roku 2021 dal Americký předák Putinovi fakticky volnou ruku pro Ukrajinu. Putin následně problém prohovořil především s prezidentem ČLR a Erdoganem, aby je neměl proti sobě. Ještě nějaký ten čas pro forma nabádal Ukrajinu k rozumnosti a analyzoval silácké řeči některých pohlavárů Evropy, aby se ujistil, že si nedovolí ztratit nervy. No a v čase pro něj vhodném dal poslední rozkaz. Od 22.2 do včerejška se toho událo tolik, že jsem dneska stoprocentně přesvědčen, že se hraje podle dohodnutého scénáře. Chudáci Ukrajinci, doplácející na idiotství myšek hrajících si na supermany. Rusko převzalo strategii Izraele, který po celou svou existenci se drží jediné zásady pro zajištění bezpečnosti svého státu. Sleduje švitoření kolem sebe a pokud si vyhodnotí, že někdo, někde, něčím ohrožuje bezpečnost Židovského státu, tak to prostě a jednoduše zlikviduje. A kupodivu to nikdy nikomu to na Západě nikterak nevadilo. Ovšem nyní se většina nýmandů z Evropy může uvztekat. Jenom ale ubožácky rozkmitávají své hrudníky vyhrožovacími kecy a bitím se pěstmi v prsa, jako nějaký gorilí samec. A…nic.

Rád si čtu vystoupení poslance Jaroslava Bašty na zasedání pléna Sněmovny Parlamentu ČR. Je to totiž vzdělaný historik s širokým spektrem vědomostí ve svém oboru a celoživotně se angažující ve veřejném prostoru, za což si vysloužil za normalizace distanc. Díky tomu je ve věcech komunistické ideologie, vládnutí KSČ a existence celého tábora socialismu poměrně neobjektivní. Po převratu se nejen vrátil do politiky, ale byl i profesním politikem. Mimo jiné ministrem v Zemanově vládě a velvyslancem v Rusku a postsovětských státech. Nyní je poslancem za SPD. Při projednávání tak zvaného „pandemického zákona“ se jeho klub rozhodl k výrazným obstrukcím. Takže prakticky všichni poslanci SPD měli předlouhá, Okamura sám dokonce mnohahodinový zdržovací projev. Mezi nimi samozřejmě i Bašta. Bylo vidět, že takové žvatlání o ničem není jeho doménou a že své vystoupení ušil horkou jehlou. Dokazuje to celý kontext projevu. Na začátku uvedl, že navrhne nový jednací programu aby pak hovořil skoro hodinu, a své vystoupení doslova useknul, aniž by co navrhl. Přesto shrnul situaci Rusko Ukrajinského konfliktu a sním související události celkem přehledně. Ovšem neřekl nic nového, alespoň pro mě ne. Zaujala mě pouze jediná věta, v níž prohlásil, že úzké spojenectví s Čínou je pro Rusko sebevražedné. Samozřejmě že neuvedl žádný argument pro své tvrzení, takže nevím, v čem to vidí. Ovšem uvědomil jsem si, že se tím projevil coby předpojatý, ne-li dokonce poněkud pyšný reprezentant západního kulturního okruhu všelidské civilizace. Asi podléhá historické zkušenosti Západu, která se dá shrnout do bonmotu; velmoci nemají spojence, ale jen a jenom své zájmy. Jenže tisíciletá „Říše středu“ je vystavěná na jiném myšlení. Její uplatňování vysokého principu „harmonie“ spočívá v uvědomění si životní nezbytnosti spočívající ve společném životě protikladů. Toto učení odmítá konflikty a hledá způsoby koexistence všech, protože to je jejich základní nárok, právo. Pokud má vůbec existovat globální lidská civilizace, pak nemůže být v žádným případě poplatná hodnotám Západu, které vždy a všude vedly ke konfliktu, agresi a konečné nadvládě až podmanění. Západ bude nucen si oprášit odvěkou moudrost „Ex oriente lux“, čili z východu světlo.

Muslimové nepijí alkohol. Sám jsem si kupříkladu v Egyptě ověřil, že to velice striktně dodržují. Vždycky mě proto zajímalo, jak to, že v jejich společenství nevznikají podloudnické bandy obchodující s alkoholem, jak tomu bylo v USA za prohibice. Nadtož celé zločinecké mafie distribuující drogy. V čem to spočívá? Čím jsou jiní? Je možné, aby se k jejich podobě dopracovala naše západní společenství? Za kolik generací se jim podaří změnit životní styl domorodých Evropanů až muslimové ovládnou celou Evropu, jak si pořád představují. Nebo se naopak naučí chlastat a celá ta agresivní imigrace islámu skončí fiaskem?!!

Od samého počátku globální popularity naivní psychotičky Grety Thunbergové mi na celé té komedii něco „nevonělo“. Od chvíle, kdy třída světových politiků se začala kolem ní producírovat jako dav komediantů, mě pak celá ta fraška začala být krajně podezřelá. A tak už dosti dlouho mám ve věci jasno. Jde, jako obvykle o spektákl pro prostý lid, ale tentokrát navíc zastírací. Nejmocnější světa s úlevou uvítali tu její naivní činorodost, zvláště když už dávno věděli, že na ní dokážou nebývale zbohatnou. Byli jí ale doslova nadšeni proto, že zastřela pro ně mnohem nebezpečnější aktivismus bezmocných a ovládaných. Možný vznik celosvětového mírové hnutí. Vždycky jsem tvrdil, že klimatičtí aktivisté všech forem, přesvědčení a chování jsou ve skutečnosti pokrytci, nebo programoví lháři. Většinou dobře placenými lidmi, kteří vědí daleko víc. Pokud ovšem nejsou nedouky, což při dnešním vzdělávání nelze úplně vyloučit. Kdyby totiž alespoň někteří z nich, co znají širší souvislosti, byli alespoň průměrně poctiví, tak by zákonitě museli svou činnost zaměřit především na „boj za mír“. Obrovskou, ba doslova největší uhlíkovou stopu totiž zanechává válčení. Jak samotný zbrojařský průmysl, tak především všechna ta cvičení, přesuny a manévry armád a samozřejmě samotné boje, které na této planetě existují nepřetržitě už nejméně skoro celé století. Určitě ale od konce druhé části prvního globálního konfliktu, kterému říkáme druhá světová válka.

Kdyby měl Putin skutečné imperiální choutky, jak mu jej válkychtiví rusofobové přisuzují, tak už tu Ukrajinu dávno napadl. Že by se mu to nevyplatilo, protože je Ukrajina na huntě? Hloupost! Ukrajina je velice bohatá zem, jenom poněkud rozkradená a špatně řízená. Rusko má při tom všestrannou dohodu s bohatou Čínou. Putin by tedy umírající Ukrajinu velice rychle vojensky dorazil a ČLR by ji pak postavila na nohy, a při tom si nahrabala z jejího bohatství. A řadoví, dneska strádající Ukrajinci by určitě byli nakonec rádi, že mají opět práci, žije se jim dobře, a především bez strachu z válečného běsnění, ze kterého už jsou jistě hodně duševně unaveni. Pro superbohatou ČLR by to byl vlastně evropský Afghánistán. Ba možná výhodné překladiště na její projektované hedvábné stezce současnosti. Nebo Putin jenom vychytrale vyčkává, až Ukrajina klesne ještě hlouběji, že tam Rusko v posledku přijde jenom uklidnit hladové bouře?!! Západ by už dneska měl Ukrajinu raději sanovat potravinami a širokou škálou spotřebního zboží, kterého má stejně nadbytek, a ne stejně pro něj nepotřebným válečným materiálem.

V současném liberálním světě se veškerá ta posvátná demokracie, patřící do nejvyšších hodnot Západu, EU, a tedy i ČR, smrskla na pouhopouhý proces voleb do politických institucí, a především ústavních orgánů. Vládnoucí třídě dnešních liberálů, tvořené celou soustavou nevolených institucí a jejich příslušníků se už dávno podařilo ovládnout hru na volby tak spolehlivě, aby vždycky zvítězili ti, kdo budou naplňovat jejich zájmy. Mnohdy i za cenu všelikých podrazů, machinací ba až porušování zákonů, jak tomu bylo v minulých volbách prezidenta USA a rovněž v nedávných volbách do Sněmovny Parlamentu ČR. Dnes této zemi proto vládne pětikoalice se 108 poslanci v Poslanecké sněmovně, kterou volilo 43 % voličů účastnících se voleb. Tedy při volební účasti 65 % jen 28 % všech oprávněných voličů. Řečeno idealisticky vládne nám čtvrtina množiny, které se v politické hantýrce říká „lid“. Jestliže za KSČ nám vládla strana, která tvořila celých deset procent všech obyvatel čili odhadem asi 16 procent voličů, tak se mi zdá, že je to skoro jedno a totéž. Natolik se nám ta slovutná demokracie zvrtala.

Řadový příslušník „lidu“ toho jediného zdroje moci v údajných demokraciích liberálního politického systému, navíc kapitalistické, alias tržní ekonomiky, se může kupříkladu doslova vyprdnout na celou tu svobodu slova, projevu a podobné. Jeho veřejně pronášené názory, prohlášení, otevřené dopisy představitelům politické moci, vystoupení na demonstracích a vlastně jakákoliv aktivita má prakticky stejný účinek, jako klábosení v hospodě. Pokud nemá podíl na spolurozhodování, tak všechny jeho vyjmenované činnosti, jsou mocným jenom pro smích. Oni přece mají jistotu, že svou vůli mohou uplatňovat, i kdyby proti nim šel celý svět. Údajně je prý v liberální demokracii nemusíte v příštích volbách volit. To je idiotská útěcha pro komunitu „lidu“ moci, něco jako pro tonoucího učebnice plavání. Příslušníci moci za své funkční období totiž mohou realizovat naprosto nevratné kroky a způsobit nenapravitelné škody, jakými byla třeba privatizace, nebo ještě hůř mezinárodní konflikty. Takže závěr?! Pryč s liberální demokracií. Jde fakticky o diktaturu zvolených. A vzhledem k tomu, že nejmocnější čili nejbohatší dneska již bezpečně dokážou vyhrát každé volby, jde o novou formu totality. Žádná vůle lidu, ale zvůle nad lidem.

Vždycky mě zajímalo, koho tím Trump myslel, když hovořil o „Deep State“. Před dvěma dny na webu První zprávy zveřejnil známý americký expolitik a nyní uznávaný publicista P. C. Roberts jakýsi seznam amerických a někdy až globálních elit. Neuznávám sice pojem elita, alespoň ne v této souvislosti. Ty osoby totiž vždycky považuji za příslušníky vládnoucí vrstvy, marxisticky viděno, mocenské třídy. Ale zpět k onomu výčtu. Opisuji celý odstavec: „Elity tvoří pár lidí, kteří však ve svých rukou drží veškerou moc. Kontrolují a řídí tisk, televizní společnosti, sociální sítě, univerzity, think tanky, vlády, finance, velkosériovou výrobu, advokátní komory, zdravotní péči, většinu celebrit, a mají své vlastní organizace, které zahrnují představenstva takových sdružení, jako jsou Bilderberg, Atlantická rada, Trilaterální komise, Rada pro mezinárodní vztahy, Skupina bývalých prezidentů centrálních bank G30, Světové ekonomické fórum, Světová banka a MMF (mezinárodní měnový fond). A titíž lidé pak tvoří podnikové rady a zastávají nejvyšší pozice ve velkých korporacích“. Konec citace. Světoví sociologové se v poslední době přiklání k názoru, že nejmocnější sociální vrstvou se pomalu stávají manažeři podniků, firem a institucí, a ne jejich majitelé. Vlastníci totiž drží pouze akcie a sledují jen jejich pohyb na burze, aniž je zajímá, co se v podnicích vyrábí, jaký má instituce zisk či firma renomé. Reálné ekonomické rozhodování provádí manažeři, kteří si dokonce stanovují i svou odměnu. Proto si myslím, že v uvedeném výčtu Robertse ještě mnoho chybí. Na první pohled třeba celý zbrojní komplex USA, který rozhoduje o větší polovině výdajů na zbrojení celého světa. Nepominul bych ani soudy, nejvyšší generalitu všech vojenských složek, profesionální poradce politiků, lobbisty a v neposlední řadě osamělé milionářské vlky jako je Soros či Gates.

Svaz států severní Ameriky (SSSA), který sám sebe pojmenoval jako USA, se po rozpadu SSSR utápěl v pýše světovládce, tak dlouho a slepě, že zanedbal sledování cvrkotu na planetě. Až najednou zjistil, že mu vyrostli zdatné soupeři, a sám se nachází před kolapsem. Z pragmatických důvodů se proto museli Američané soustředit především na zesílení svého vlivu v oceánech Indickém a Tichomořském. Pro tento region se snaží vytvořit jakýsi nový vojenský pakt, kterému pokrytecky, jak také jinak, říkají bezpečnostně obranný. Evropu už dávno považují za periferii globálního světa, leč otevřeně to svým bývalým spojencům v tomto regionu nikdy neřeknou. Nadšeně proto uvítali vystoupení Británie z EU, pokud ho dokonce neiniciovali. Mohli se s tímto svým anglosaským předkem totiž dohodnout, aby jim „dozíral“ na Evropu, když oni se musí starat o jim bližší teritorium. Především aby prosazoval zájmy USA na onom rozeklaném poloostrově superkontinentu. Řečeno slovy jednoho amatérského politologa s prostořekým vyjadřováním, cituji: „aby rozesíral Evropu čili provokoval chaos v jednotlivých státech i mezi nimi, nedovolil spolupráci Německa a Ruska, a hlavně inicioval válčení Slovanů s Ruskem“. Konec citace. Kupodivu se jim tyto záměry daří plnit. Jenže opomenuli že v celých dějinách lidstva se vždycky prosadí jejich železný zákon, podle něhož každý záměr má vedlejší účinky, takže nakonec je výsledek neočekávaný. V tomto konkrétním případě se jeden takový už začíná projevovat. Už nějaký čas ve Francii, a v současné době poměrně silně i v Německu sílí tendence ke zrušení NATO. Evropa tím naplňuje liberální nutnost postarat se sama o sebe, protože platí zkušenost, že supermocnosti nemívají spojence, ale pouze své zájmy, jak se nyní velice pregnantně ukazuje.