Osm členů ukrajinské olympijské delegace se nevrátilo Ze ZOH v  Itálii a uprchlo do zahraničí.

V Česku je aktuálně přes 400 tisíc migrantů z Ukrajiny, což v přepočtu na obyvatele představuje nejvyšší podíl v celé EU.

V ČR působí jakási skupina Earthquake Faction, která je dostatečně sebevědomá na to, aby zapálila v Pardubicích sklad firmy, která spolu s izraelskou zbrojní firmou Elbit vyvíjí snad nějaké drony.

Izrael pohrozil ruským představitelům cíleným zabíjením, pokud se postaví proti němu v probíhajícím konfliktu – zástupce IDF údajně uvedl, že sledování webkamer umožňuje útoky namířené proti Putinovi. Mluvčí IDF Anna Ukolova pohrozila v ruském rádiu RBC, že ruští představitelé budou zabiti, pokud přijmou rozhodnutí v rozporu se zájmy Izraele.

Čína vytvořila stronciové hodiny s chybou 1 sekunda za dvě stáří vesmíru.

Své druhé prezidentské období začal Trump impozantně. Ve vnitrostátní politice podle mustru „mimozemšťana“ Muska zahájil generální redukcí státní byrokracie. V širším dosahu pak realizoval stejně „impozantně“ snižování počtu nelegálních migrantů. Musk i mluvka zvaný „Trumpetka ovšem nevzali v úvahu, že státní byrokracie dávno před nimi si zajistila zákony na svou ochranu před zběsilci typu Musk. Takže výsledkem je velká nula. S migrací je to jenom o kapánek lepší. Několik slabších států „Velký blondýn s modrou kravatou“ zastrašil, takže si nějaké ty ilegály vzaly zpět. Jako u všech svých aktivit měla však nová administrativy promyšlený jenom první krok a tak dále je bezradná, když narazí na první odborný odpor.

V zahraniční politice se to ukazuje velice názorně. Kdo nepoklekne, ten vytvoří problém, s nímž si improvizující „Trumpováci“ nedovedou poradit. „Neo-Caligula“ ovšem má obrovské úspěchy. Naplňuje svá hesla jako Amerika především, Amerika veliká, Ameriku nejúspěšnější, či Amerika vítězná s takovou propagandou že se světu zdají být plně realizována. V prvním roce předvedl „Světapán z Bílé Chýše“ jakési zahřívací kolo. Bombardoval asi osm států, uvalil na celý svět nebetyčná cla, a především vyhrožoval, vyvíjel nátlak a předváděl bicepsy. Evropu donutil k úplnému vazalství, formou boje proti drogám se vyjádřil k osudu celé Západní polokoule a hlavně žádal nemožné, aby dosáhl možného. A ono nemožné vcelku volil promyšleně, čili tak, aby nevypadalo směšně, ale dost věrohodně, takže s ním museli postižení počítat a připravit se na ně. Viz Grónsko, Panama, Kanada a další.

Druhý rok začal skvěle. Akce s Venezuelou neměla chybu. Agresor porušil s výsměchem všechny mezinárodní normy a ještě mu bylo poděkováno. Kubu tím přidusil natolik, že i Rusko nedávno muselo uznat, že ji ztrácí.  Nová administrativa USA si vede dobře. I při obrovském dluhu drží dolar jako světovou měnu a zajišťuje si kontrolu nejen toku peněz, ale i energií. Ve válce na Ukrajině úspěšně oslabuje Rusko a útokem na Írán zase Čínu. Prostě řečeno se jí daří. Její boss úspěšně rozesel do celého světa chaos. Pokud platí zásada, že pořádek je pro blbce, protože inteligent zvládá i chaos, pak je „Nero-Trump“ zatím pořád na forhontu!

Já zatím mám k politice druhé kadence „Globálního rádoby světovládce“ jen jedinou poznámku. Sleduji podrobněji jen a jenom Trumpa samotného a dospěl jsem k názoru, že Trumpovi vůbec nejde o Amerikou v prvé řadě. Ameriku velkou, úspěšnou, či vítěznou. Mu jde jen a jenom o prospěch „Donalda, rádoby Velikého“, o svůj vlastní úspěch, a vítězství. Krásným symbolem této ideje bude pamětní medaile ke čtvrt tisíciletí existence nejválečnějšího státu v dějinách. Na jeho averzu totiž bude stojící Trump rozzuřeně se opírající o stůl v Oválném vigvamu kdesi ve Washingtonu. Typický to „Donald I. alias Veliký – prozatím tedy vítězící.

     „Západní svět se skutečně noří do hluboké temnoty nepravdy a výsměchu racionalitě“. Píše Dmitry SEDOV.

     „Zcela ničíme íránský teroristický režim – vojensky, ekonomicky i jinak – a přesto, kdybyste četli selhávající New York Times, mohli byste se mylně domnívat, že nevyhráváme. Íránské námořnictvo je pryč, jejich letectvo je pryč, jejich rakety, drony a všechno ostatní je zdecimováno a jejich vůdci byli vyhlazeni. Máme bezkonkurenční palebnou sílu, neomezenou munici a spoustu času – sledujte, co se s těmito šílenými darebáky dnes stane. 47 let zabíjejí nevinné lidi po celém světě a teď je zabíjím já, jako 47. prezident Spojených států amerických. Jaká je to velká čest. Děkuji za vaši pozornost,“ napsal šílenec Trump na své platformě sociálních médií.

     „Nemyslím si, že Evropská unie má právo určovat, co je mezinárodní právo…Rozhodně nemají právo určovat, jak Spojené státy brání svou národní bezpečnost…Spojené státy jsou na naší polokouli pod útokem organizovaného zločinu a narkoteroristů a prezident reaguje na obranu naší země“. Žvaní Marco Antonio RUBIO

„Otázkou není, jak omezit nepřátelský režim. Problémem je, jak zabránit rozdělení jednoho z největších a nejtěžší ozbrojených států na Blízkém východě. S poraženým Íránem se stále dá vypořádat. S fragmentovaným Íránem ne“, tvrdí Andrew LATHAM z amerického vojensko-analytického portálu „19FortyFive“.

„Nikdy jsme nežádali o příměří ani vyjednávání. Jsme připraveni se bránit tak dlouho, jak to bude nutné, dokud prezident Trump nedospěje k názoru, že toto je nelegální válka. Lidé jsou zabíjeni jen proto, že se prezident Trump chce bavit.“ Řekl ministr zahraničí Íránu Abbás ARAQČÍ.

„Ježíš Kristus nemá žádnou výhodu oproti Čingischánovi. Protože pokud jste dostatečně silní, dostatečně nemilosrdní, dostatečně mocní, zlo nakonec přemůže dobro.“ Satanáš Benjamin NETANJAHU nepotřebuje komentáře.

„Čtyři roky tady od opozice a médií poslouchám, kolik tady máme entit financovaných z Ruska. A teď, když navrhnu zákon, který by to odhalil, tak ho najednou nechtějí.  Je to proto, že by se ukázalo, že je tady mnohem víc neziskovek financovaných z Bruselu než z Moskvy.  Že je tady uměle tlačená agenda genderismu, migrace, Green Dealu a války za sorošovské peníze. A že je tady celá řada novinářů, úředníků a rádoby expertů, kteří jim slouží a jsou za to královsky placení. Proto se tak hystericky snaží, aby tento zjevný fakt nevyšel najevo. Ale my si na ně stejně posvítíme“. Žebrá si Jindřich RAJCHL o výprask.

     „Všichni jejich vůdci byli zničeni. Další generace vůdců také téměř neexistuje. A třetí generace většinou zmizela. Nyní nikdo tam nechce být vůdcem. Je pro nás těžké s nimi komunikovat. Chceme mluvit, ale nemáme s kým. Prostě nemáme s kým vést dialog. A víte co? Líbí se nám to. Trump je ke všem svým psychických indispozicích i psychopat formy sadistické.

„Trump, navzdory své grotesknosti, objasnil něco důležitého. Odhalil přetvářku, že americká hegemonie funguje na základě pravidel a institucí. Nefunguje. Funguje na základě síly a hrozby síly. „Mezinárodní řád založený na pravidlech“ byl vždy fikcí, příběhem vyprávěným proto, aby dominance vypadala legitimně. Trump se takovými příběhy nezabývá. Říká to, co impérium vždy myslelo: poslouchejte, nebo budete zničeni“. Píše se na webu https://bettbeat.substack.com/p/brics-and-the-cowardice-of-the-colonized .

„Dějiny jsou drsné učitelky a neodpouští chyby. Učí nás, že nic neurychluje úpadek velkých říší více než okamžik, kdy se přestanou stydět za svou vlastní hloupost. Když otěže moci přejdou do rukou muže, který si plete vládnutí s reality show, kde je sledovanost důležitější než pravda, je to jisté znamení, že systém dosáhl bodu sebezničení. Jste Nero naší doby a scéna je připravena k požáru“. 

To je ukázka z dopisu, který Trumpovi poslal Adham Sharkawy jako blahopřání k vítězství nad Hillary Clintonovou. Tímto počinem chci nalákat ke čtení celého textu na webu https://www.pokec24.cz/krize/trump-konecne-svrhl-masku-z-tvare-moderni-civilizace/ .

Opravdu by mě zajímalo, jaké označení by měl nést režim státu, kde boss výkonné moci je napůl blázen a napůl senilnějící staroch. Ministr obrany je náboženský fanatik vyznávající Armageddon. Ministr zahraničí dává přednost nátlaku, síle a vyhrožování před diplomacií. Moc zákonodárná je sponzorována, čti, korumpována Židovskou lobby. A moc soudní je tak zbytnělá, že okresní soudce venkovského zapadákova může odsoudit realizaci vládního rozhodnutí jako trestný čin.

Pro tento typ politické reprezentace zatím není pojmenování, protože její činy se teprve dějí, ale už průběžné vyhodnocování je jednoznačné. Zločinnost bortící celý svět a ohrožující samotnou existenci lidstva.

     KUPUJEŠ AMERICKOU ROPU A PLYN? SPONZORUJEŠ TÍM MASAKRY NEVINNÝCH DĚTÍ IZRAELSKOU A AMERICKOU ARMÁDOU!“

     PROTESTUJÍCÍ SE SHROMÁŽDILI PŘED TRUMPOVÝM KLUBEM A POŽADOVALI JEHO ZATČENÍ.

Jenom za dnešek jsem nashromáždil následující výroky „Velkého blondýna“ z Bílé Chýše“

„Pro mě je Írán jen speciální vojenskou operací.“
„Je dobré, že Joe Kent rezignoval kvůli válce v Íránu…Když s námi někdo pracuje a říká, že si nemyslí, že Írán je hrozba – takové lidi nechceme.“
Prezident Macron právě prohlásil, že se nikdy nepřipojí k operační skupině v Hormuzském průlivu, dokud neskončí vojenské akce. Jaká je vaše reakce na to, pane?] Prezident…“No, on brzy opustí svůj úřad, tak uvidíme. Víte, já nevím“.

     „Poslouchejte, Ukrajina by byla poražena za jediný den, kdybychom jí nepomohli. Upřímně řečeno, Ukrajina by byla zničena hned první den. Měli nejlepší vybavení na světě. Bylo to naše vybavení, poskytnuté ospalým Joeem Bidenem. Bez zaplacení. Bez zaplacení. Sto miliard dolarů za nejlepší vybavení na světě – bez zaplacení. Abych byl upřímný, to mě netěší“.

     „Jsem zklamaný z britského premiéra…Bohužel Keir Starmer není Winston Churchill“.

     „Evropě se staly špatné věci, velmi špatné věci, a raději byste měli něco udělat s imigrací a raději byste měli něco udělat s energií, jinak nebudete mít Evropu.“

     „Operace USA proti Íránu brzy skončí“.
„NATO dělá velmi hloupou chybu, když odmítá pomoct USA v operaci proti Íránu…NATO mě zklamalo…USA na alianci utratily biliony dolarů.

     USA velmi brzy něco udělají s Kubou…Mohu ji osvobodit nebo dobýt, myslím, že s ní mohu dělat, co chci“.

     „A vy to víte, protože všechny ty rakety, které byly odpáleny proti jejich sousedům, byly připraveny dávno předtím, než věděli, že je tak rychle použijí. Kdybychom to neudělali, měli bychom jadernou válku, která by se změnila na Třetí světovou válku.“

„…videa z provládních shromáždění po celém Íránu jsou produktem umělé inteligence“.

     „Máme toho hodně. Strávil jsem celý den s Iry. A měl bych ho strávit s Íránci, ale to není… Je to v jiném smyslu. Řeknu, že si vedeme velmi dobře. Jen je matu, nemohou mít jaderné zbraně.“

A musím se ptát sám sebe, copak jsou v Americe už všichni ti lokajští novináři, kteří poslouchají takové bláboly psychicky narušení? Ameriko vzbuď se! Máš za prezidenta člověka, který je chvílemi dementní, chvílemi blázen a chvílemi deprimovaný narcistní diktátor. Copak to nikdo nevidí! Najde se konečně odvážný generál, který s rotou ozbrojenců Trumpa eskortuje tam, kam patří?!

Myslím si o sobě, že nejvýraznějším rysem mé povahy je rebelantství. Nepěstoval jsem ho v sobě vědomě, nadtož záměrně, ale vzpomínám si, že se ve mně projevovalo od samého počátku naprosto spontánně, bez rozmyšlení. Takže si dneska připouštím, že šlo o jakousi mou druhou přirozenost. Na první zážitek toho druhu si pamatuji už ze školních lavic, a to dokonce z hodiny náboženství. Farář nám řekl, že lidé, kteří se narodili před Kristem se nikdy nemohou dostat do nebe, ale zůstanou věčně v očistci. Bezděky jsem nahlas řekl, „to není spravedlivé“. Farář byl pověstný tím, že v rukávu nosil asi půlmetrový červený „šlauch“ a se slovy, bůh není nespravedlivý mě s ním přetáhl přes záda.

Určitě to byl sociální status mé rodiny, co ve mně nechalo vzniknout silný pocit sociálního pocitu nespravedlnosti. Takže jsem byl bit ve škole ještě jednou, a to přímo od řídícího obecné školy. V páté třídě o přestávce vtrhl do naší třídy, jako vždy plné řevu, chytil mé, snad jediného který v klidu seděl v lavici a jako obvykle si četl, přehnul mě přes lavici a začal mě vzteky bez sebe fackovat se slovy, „já ti dám křičet ve třídě že Gottwald to teď těm boháčům ukáže“. Ovšem ten zážitek opravdu neměl nic společného s tím, že jsem se nakonec stal přesvědčeným komunistou.

Nevzpomínám si, že bych měl na měšťance nějaké podobné zážitky. Ba ani na průmyslovce. Nespravedlnost jsem ale bytostně nesnášel, i když jsem si ji nedokázal definovat a určitě jsem ji posuzoval podle vlastního zájmu. Tehdy ale byl doba, v níž se mě konfliktní situace nějak vyhýbaly, Asi díky životnímu optimismu bezstarostného mládí. Až na vysoké škole jsem opět zaznamenával nespravedlnost kolem sebe. Asi už šlo na této škole o víc. Tak se mi vybavuje, že ve třetím ročníku z naší fakulty vyloučili ze zdravotních důvodů bratra mé přítelkyně. Byl jsem v té době už funkcionářem mládežnickým i odborářským a nedal jsem úředníkům pokoj, dokud jej nepřeložili na ekonomickou fakultu, kde jeho hendikep nevadil. Musel jsem mít na škole asi patřičnou pověst, protože ještě po třiceti letech na setkání spolužáků mě jeden řekl. Musím ti dneska poděkovat. Dověděl jsem se, že jsi byl jediný, který se mě zastal, když mě chtěli vyloučit ze školy. Což já samozřejmě už tehdy dávno zapomněl

Zato si velice dobře pamatuji, že na první směně ve funkci inženýra mě byl představen můj nový podřízený, v němž jsem poznal studenta, kterého jsem znal jako o rok staršího na VŠB. Zajímal jsem se o to, proč nedostudoval a on mi sdělil, že byl vyloučen, protože v osmém semestru mu oznámili že nesmí dostudovat, protože jeho otec vzal „folkslistu“. To mě vážně popudilo. Bezprostředně jsem navštívil proděkana pro studijní věci a prosadil, že postižený dostudoval a bylo platným technikem na mé domovské šachtě, zatím co já jsem šel do dělnického stavu.

Což byl nejvýraznější čin mého rebelantství. Na vlastní kůži jsem si ve funkci technika ověřil, že komunističtí mocnáři jsou jako všichni před nimi, čili že ty ovládané zneužívají, šikanují, a vlastně jenom jinak vykořisťují než ti kapitalisté, proti kterým údajně zachraňují lidstvo.

Celý život jsem byl rebel, ale nikdy ne nesmiřitelný nepřítel mocných, spáše tedy vládnoucích. Nějaká vláda přece musí být, aby spravovala lidský svět. A musí spolu koexistovat vládnoucí a ovládaní. Pokud je vláda alespoň trochu slušná, tak si každý, i takový rebelant jako já, v jejím systému najde pozici, v níž má dostatečný pocit osobní svobody. A o to mi vlastně vždycky šlo, aniž jsem si to dlouho uvědomoval. Mít pocit, že se před nikým nemusím „klanět“, nikoho vzývat, s nikým se proti jiným paktovat. Tak jsem po celý život vnímal pocit svobody. Osobní osvobození od nátlaku, manipulací a stresujícího přizpůsobování se. A je to vůbec rebelantství?