Ve světě rusofilů převládá názor, že by pro Rusko bylo výhodnější, kdyby prezidentské volby v USA vyhrál Trump. Na první pohled a hlavně pod dojmem předvolebních výkřiků „Hitlary“ Clinton, to tak vypadá. Ale jenom zdánlivě. Trump je mnohem nevypočitatelnější a některá jeho konkrétní prohlášení ve věcech vojenských kroků vůči Rusku, jsou daleko nebezpečnější, než řečnění jeho soupeřky. Otázkou pořád zůstává, jaký bude reálný vliv neokonů, zbrojařských korporací a superbanksterů na budoucího prezidenta. Každý, kdo sleduje koncentraci vojsk NATO u západních hranic Ruska, by si měl uvědomit, že tolik nepřátelské techniky tam naposledy bylo za Hitlera. Ať se prezidentem USA, pro které je NATO reálnou mezinárodní mocí, stane ten, či onen, pokud okamžitě nestáhne zmíněná vojska, musí Putin rázně jednat. Nestačí jenom zajistit ozbrojení hranice. Musí především provést zásadní změnu v politické věrchušce, konkrétně ve vládě Ruska. V ní totiž sám předseda Medvěděv je vůdcem opozice proti Putinově snaze o silné Rusko. Zmíněné vládní opozici se v Rusku říká „atlantizující integralisté“. Jejich politika spočívá v přesvědčení, že Rusko by se mělo se Západem propojit, protože vzdorování Západu je velkou zátěží pro ruskou společnost. Kdo zná Západ, ví, že je to jako s těmi prstíčky Smolíčka Pacholíčka. Podej prst a nejenže ti urvou ruku, ale celého tě sežerou. Integralisty je proto bezpodmínečně nutné nejen vyhnat z vlády, ale především jim nedovolit opustit Rusko. Jsou natolik vlivní, že existuje reálné nebezpečí, že by zahraniční nepřátelé Ruska z nich zformovali Ruskou exilovou vládu a pokusili se o alternativu „barevné revoluce“, čili Ukrajinského puče. Opakuji ještě jednou. Pokud nový prezident neučiní kroky zásadně snižující ohrožení Ruska, měl by Putin vyhlásit v zemi výjimečný stav a integralisty internovat, jako největší riziko pro bezpečnost Ruska. Dovedu si živě představit ten řev všech „demokratů“ světa, ale svoboda, svrchovanost a nezávislost Ruska je důležitější, než štěkání údajných hlídacích psů, kteří už v očích rozumné veřejnosti dávno degenerovali v poskoky rádoby světovládců.
Archiv autora: standa
DALŠÍ PERFEKTNÍ SPEKTÁKL PRO PROSTÝ LID
Tentokrát se jedná o kauzu Savčenkové. Pro poctivost dalšího vnímání textu předem prohlašuji, že v mých očích je žena, která dobrovolně vstoupí do bojových složek armády, přírodní zrůdou. Žena totiž přináší životy na tuto planetu a ne že je ničí. A nyní k věci samé. Každý, kdo měl jen trochu povědomí o cvrkotu mezi mocnými, věděl od samého počátku uvěznění Savčenkové, že po jejím odsouzení bude propuštěna, výměnou za Ruské občany odsouzené na Ukrajině. Aby si Rusko zvýšilo „cenu“ výměny, dostala Savčenková nepřiměřených 22 let vězení. Putinova vládnoucí parta následně sehrála se všemi zúčastněnými formální hru, kterou označuji jako „dívadlo“ pro prostý lid. Podle toho, co řekl Putin, si už 23. března pozval jakýsi Viktor Medvedčuk, vůdce hnutí „Ukrajinská volba“, nejbližší příbuzné zabitých novinářů. Údajně přesvědčil sestru Antona Vološina a manželku Igora Korněljuka, aby požádaly Putina o milost pro Savčenkovou. Tolik z Putinova prohlášení, zveřejněného 25.5. při setkání s oběma pozůstalými, při kterému vysoce ocenil lidskost činu obou žen. Takové pohádky se hodí skutečně pro ohlupování naivních lidí. Bylo by mnohem slušnější, kdyby bylo řečeno, jakou kompenzaci dostali příbuzní zabitých novinářů za takové, propagandou zneužívané jednání. Jen na okraj poznamenávám, že se mi na netu nepovedlo najít nic o hnutí „Ukrajinská volba“, asi proto, že jsem se málo snažil. Putin označil čin obou žena za humanitární gesto. Podle mne o cosi takového opravdu šlo. Savčenková by totiž ve vězení nepřežila ani půl roku. Tak si užije slávy ve své znacizované „vlasti“ a možná požije o trochu déle, i když o tom silně pochybuji. Jako hrdinka je Ukrajině potřebná spíše coby zavražděná. Navíc se při příletu do Kyjeva chovala jako spratek. Odmítla kytici a „slovanský polibek“ od Tymošenkové, jež je předsedkyní strany, za níž byla Savčenková v nepřítomnosti zvolena do Nejvyšší Rady. Porošenkovi ani nepoděkovala a žvatlala cosi o míru, kterého lze dosáhnout jen válčením. No prostě magor a především neřízená střela, která politickou scénu v žádném případě neuklidní.
ZE SPORŮ MEZI GANGSTERSKÝMI STÁTY SE MOŽNÁ SVĚT DOVÍ REÁLNÉ SKUTEČNOSTI
Zákonodárci USA již několik měsíců vedou debaty o zákoně, který by nařizoval vládě USA odtajnit asi třicet stránek ze záznamů komise, jež vyšetřovala událostí 11. září 2001, ve kterých jsou uvedeny výsledky podílu Saudské Arábie na provedených útocích proti World Trade Center. Bílý dům od samého počátku sice vyhlásil, že takový zákon bude vetovat, ale Saudi se hned nechali slyšet, že ohrozí dolar, pokud budou jmenované dokumenty zveřejněny. Zdůvodňují to tím, že podobný zákon by umožňoval pozůstalým obětí z 11. 9. soudně vymáhat na Saudské Arábii odškodné. Zatím je celý případ zamrzlý, protože politiky USA paralyzují blížící se prezidentské volby. Přesto ale Saudi nespí. Včera vyšel v Saudském tisku, papírovém i elektronickém, článek se silně křiklavým názvem: „ÚTOK 11. ZÁŘÍ PROVEDLI AMERIČANÉ SAMI, ABY MOHLA BÝT VYTVOŘENA VÁLKA PROTI TERORISMU“. Článek napsal saudský právní expert Katib al-Shammari, který v něm tvrdí, že americké hrozby odhaleni dokumentů, které dokazuji zaangažovaní Saudů v útocích, jsou jen součástí dlouhotrvající americké politiky. Al-Shammari tvrdí, že si vláda USA nechává některé karty neodkryté, aby je mohla později odhalit. Jedním z příkladů bylo rozhodnutí neprovést invazi do Iráku v 90.-tých letech a ponechat Saddáma Hussaina naživu jako trumf proti jiným státům Perského zálivu. “Teprve až když šiíti začali vyhlazovat región, Amerika zabila Hussaina, protože už ho neměla jako eso v rukávu”, píše Al-Shammari. Dále tvrdí, že útoky z 11.září 2001 byly, cituji: „…další takou kartou, která dala USA možnost obvinit kohokoliv, kdo se jim tehdy nehodil – nejdřív obvinili Al-Kájdu a Taliban, potom Hussainův režim v Iráku a nyní Saudskou Arábii…11. září je jednou z vítězných karet v amerických archívech, protože všichni odborníci na světě, kteří jsou experty na americkou politiku a kteří analyzuji fotografie a videa z toho dne, se shoduji, že to, co se stalo dvojčatům, byla čistě americká akce, plánovaná a vykonaná jimi samotnými. Důkazem toho je videosekvence po sobě jdoucích explozí, které dramaticky prošly poschodími obou budov… Experti budovy zdemolovali prostřednictvím explozí a letadla, která do budov vrazila, dala zelenou spuštění detonací a nebyla prvotní příčinou kolapsu budov. To ale nebrání vládě USA, aby rozhazovala obvinění do všech směrů”. Konec citace. Podle mne ve jmenovaném textu není důležité, jak a proč byl proveden útok na WTC. Mnohem důležitější je, že jeden gangsterský stát prozrazuje na jiný, ještě gangstrštější, jaké používá metody při svých mezinárodních
ŽIDOVSKÝ POKUS S UKRAJINCI
Kolomojskij, ukrajinský oligarcha, ale především nacionalistický Žid, pronesl 25.9.2015 v Haifě pozoruhodný projev při příležitosti Židovského nového roku, čili Roš ha-šana. Cituji: „Vzali jsme jen jazykový rozdíl a přitlačili na dějiny, kde jsme za hlavní nepřátele rozkvětu ‚Nezávislé Ukrajiny‘ prezentovali Rusy. Po 20ti letech propagandy jsme získali ideální bojovníky proti Rusům v podobě jejich slovanských bratří – nyní již bude kterýkoliv Ukrajinec, který zabije Rusa, nazýván hrdinou. Doufám, že jsme jejich vztahy přerušili asi tak na sto let. Teď už bude snadné zničit samotné Ukrajince jejich odtržením od Ruska, když se jim budou poskytovat půjčky na válku, a pak se jim pro dluhy odebere všechno. Ti, kteří zůstanou, mrzáci, ženy a starci, se již vůbec nebudou schopni bránit.“ Konec citace Jmenovaný si sice hraje na člena mafie světovládců, leč mluví pravdu.
ČSSD VŽDYCKY SPOLEHLIVĚ VYKONÁ NEJŠPINAVĚJŠÍ PRÁCI
Pravicové vlády realizovaly privatizaci, či spíše rozkradení po čtyřicet let shromažďovaného kapitálu, ale teprve ČSSD celý proces potvrdila oddlužením bank. Pravicoví politici nás vmanipulovali do NATO, ale teprve vláda ČSSD naše členství fakticky realizovala souhlasem se zločinným napadením Srbska. Pravicové vlády uzákonily pochybné, až protiústavní restituce majetků církví, ale teprve ČSSD tento právní paskvil bez jakéhokoliv protestu realizuje. Celá desetiletí se pravice sbližuje se sudeťáky, ale teprve za vlády ČSSD se poprvé vládní reprezentant ČR zúčastňuje jejich provokačního sjezdu. Je ještě zapotřebí nějak víc zdůvodňovat, že ČSSD není pro opravdově levicového občana naprosto, ale úplně nepotřebná?!!
PO VÍKENDOVÉM SJEZDU BY UŽ KONEČNĚ MĚLI FILIPOVCI ODHODIT ŠKRABOŠKU KSČM
Dneska jsem sice chtěl psát o něčem jiném, ale na webu http://outsidermedia.cz/smrt-zatim-jenom-klinicka-nebo-uz-definitivni/ jsem našel text ze dne 16. 5. 2016, který mi promlouval z duše. Proto si jej tady celý otiskuji:
SMRT ZATÍM JENOM KLINICKÁ, NEBO UŽ DEFINITIVNÍ?
Na víkendovém sjezdu hrobařů Komunistické strany Čech a Moravy, komunistické už spíše jen podle názvu a řečí, než podle činů, bylo již zcela nezastřeně potvrzeno, že komunistická strana umřela společně s Mílou Ransdorfem. On byl komunista celou svou osobností a poslední, který měl ještě odvahu se rvát. On chtěl, aby strana dělala čest svému jménu a proto ho jeho „soudruzi“ , kteří si stranu chtěli pro sebe zprivatizovat beze zbytku, pomohli ve spolupráci s „nezávislými“ médii uštvat k smrti. Po Ransdorfově smrti jim narostla křídla, cesta je konečně volná. Takový způsob ovládnutí, jakého jsme byli svědky na víkendovém sjezdu KSČM, se v byznysu označuje jako nepřátelské převzetí firmy.
Zdá se, že přední činovníci KSČM uvažují podobně jako feldkurát Katz ve slavném Haškově románu. Když se feldkuráta Katze ptali, proč on, pokřtěný žid, se dal na dráhu polního kaplana, odpověděl: „Pokud budou vojáci jdoucí do boje potřebovat boží požehnání, tak je to dobré zaměstnání.“ Kdyby se souvislostí neznalý malý občan optal předních komunistických činovníků podobně: „Proč jste se vy, soudruzi, v podstatě přesvědčení hrabiví liberálové, nominovali do čela právě komunistické partaje?“, musela by znít odpověď, pokud by byla upřímná, asi podobně, jako v případě feldkuráta Katze: „Pokud bude stále dost lidí vzpomínat na socialismus a dost lidí bude věřit, že jim komunisté pomohou vybojovat lepší život, je to dobré a výnosné zaměstnání.“
Nelze nepřiznat stranické věrchušce, že sestává z opravdu zkušených, znalých a dokonale stmelených technologů moci. Schéma je prosté – podle římského Divide et impera! Hlubokým příkopem oddělit naivní členskou základnu od těch správných a znalých na vrcholu organizační pyramidy, ale zároveň také vystavět nepřekonatelné zdi mezi základními organizacemi navzájem. Potom už to jde všechno jako po másle. Na sjezd musí být nominováni především obročníci, jaképak o tom diskuze s hloupým a naivním členstvem? Vše se řeší direktivně a autoritářsky. Než se zestárlé členstvo s již pomalejšími vitálními reakcemi stačí rozkoukat, je vše upečeno a hola hej!…., už se cválá močálem černým podél bílých skal k vytčenému cíli. „Dobré“ dílo se podařilo a že se podaří, to věděli Katzesoudruzi již dlouho předem, protože nic neponechali náhodě. Zbývá už jen kondolovat těm mnohým a v komunistickou myšlenku upřímně věřícím soudruhům úplně dole. Ale proč nakonec? Vždyť o ty tady přece vůbec, ale opravdu vůbec nejde!
Čest světlé památce kdysi proletářské strany!
K textu si jenom dovoluji poznamenat, že bych změnil titulek na „Konec komunistů v ČR!!!“.
HLAS VYSTRAŠENÉHO OPORTUNISMU
Polský prezident Duda včera prohlásil, že Polsko nemá zájem na studené válce mezi NATO a Ruskem. Doslova řekl, cituji: „Potřebujeme cílevědomý dialog, abychom snížili riziko omylů, mohli se vyhnout konfliktům a zvýšit předvídatelnost v našich vztazích“, konec citace. Pokud nejde vyloženě o připosranost jmenovaného, pak je jeho nejnovější prohlášení typickým úkazem ubožáckého oportunismu. Minulý týden totiž byla zahájena v Polsku výstavba základny americké protiraketové obrany. Tehdy se nechal Duda slyšet, opět cituji: „…že podobné objekty upevňují bezpečnost svobodného světa“, konec citace. Že nejvyšší pohlavár Polska řadí svou zem do společenství svobodných, je už samo o sobě buďto pýchou z nevědomosti, nebo podvodnou propagandou. Žádný stát, který na svém území trpí cizí vojska, už ze samé této podstaty nemůže být svobodný. Hovořit o svobodě, když dokonce jde o vojska z jiného kontinentu, je důkazem nejen osobní zbabělosti, ale vysokého stupně pomatenosti. Divím se každému politikovi, kterékoliv země v Evropě i v Asii, který podporuje paktování s USA. Opravdu nevědí, co činí. Američané je samozřejmě nikdy nebudou chránit, pouze je v případě nutnosti využijí jako nástupní teritorium v boji s Ruskem, Čínou, či Íránem. Dobře při tom vědí, že v takovém případě budou tato území totálně zničena, protože budou první na ráně odvety, ba dokonce mohou být napadena preventivně. Nikdo už pak nevyšetří, zda šlo o oprávněný, či zbytečný akt strachu. Hlas vystrašeného Dudy je přesto k zamyšlení alarmující, protože při tak těsné blízkosti armád Ruska a NATO, je vysoká pravděpodobnost omylů, a tím nechtěných důsledků. Osobně ale říkám: „Polští rusofobové a válkychtivci si stejně nic jiného nezaslouží“. Je to svou podstatou fašistický, až nacistický stát, ba dokonce většina této společnosti.
NADĚJE PŘICHÁZÍ Z RUSKA
Až dneska jsem se podíval na oslavy svátku práce v Moskvě. Již více jak dvacet let je pořádají odboráři, kteří mají o tom smlouvu s vedením Moskvy. Víc jak tři čtvrtě hodiny sleduji valící se průvod na Rudém náměstí. To není sto tisíc lidí, jak uváděla naše sdělovala. Řekl bych, že šlo spíše o pětinásobek. Zaujalo mne, že lidé nenesli, až na výjimky, velké transparenty, ale pouze jakoby osobní vyznání napsané na papíře připevněném na jedné žerdi. Naproti tomu byl ale průvod plný vlajek, balonků a různých mávátek. V prvé řadě ale ti lidé nevypadali, že je někdo do průvodu nutil a oni jen nezúčastněně jdou po vyznačené trase. Z tribuny je stále slyšet pozdravy, ale také výčet pracovních úspěchů fabrik a jiných institucí. Je to povznášející pocit, zase cítit tu sílu lidí práce. Doufám, že oni jsou si toho dobře vědomí, a že si už nenechají Rusko rozkrádat, či dokonce ukrást. Rusové jsou opravdu jiní. Tři čtvrtě století socialismu tam jednoznačně zanechalo nesmazatelné stopy, které se dokáží přenášet i na nejmladší generaci, která si jej už nepamatuje. Odborářští funkcionáři nemají vzletné a z papíru čtené projevy. Davy lidí jdou a oni je pozdravují a nejeden silným hlasem je burcuje. Mnohokrát slyším z jejich úst výzvy k míru ve světě, k hrdosti na svou práci a především díky za práci každého Moskvana. Skoro každý mluvčí připomíná, že za týden bude země slavit Den vítězství. Nejeden pak připomíná, že je nutné se připravit na budoucí vítězství. Jsem přesvědčen, že tento národ nelze porazit.
AŤ UŽ TY VÁLKY JEDNOU SKONČÍ SAKRA
Pro mne jsou dny z počátku května po celý život vzpomínkou na konec války. Přebývání ve sklepě za dunění děl a především strachy dospělých, že nás přijdou Němci postřílet. Dneska jsem narazil na webu http://cz.sputniknews.com/svet/20160505/2964096/francouzska-provincie-kreml-neuveritelny-pribeh.html na srdceryvné válečné příběhy od současné války v Sýrii po tu druhou světovou. Nemám sice oprávnění, ale doufám, že za to nebudu napadán, když celý zmíněný text ze Sputniku si zde opíšu. Tady je:
Kdo by si jen mohl pomyslet, že jednou k nim zavítá velvyslanec Ruska ve Francii a odevzdá osobní poselství prezidenta Vladimira Putina? To je sice pravda, že život je nepředvídatelný, a manželé Maguéovi se mohli o tom sami přesvědčit.
Div jsme neomdleli z té nečekanosti, byli jsme velmi dojati. Vůbec jsme nečekali, že náš čin, který jsme udělali z čistého srdce, bude mít takové následky“, řekli manželé v interview pro Sputnik.
To všechno začalo koncem března letošního roku, kdy ruská masmédia oznámila smrt mladého důstojníka v Sýrii: okolnosti jeho odvážného a hrozného činu francouzská média sice neoznámila, manželé Maguéovi snad ale napomohli tomu, aby se o něm dověděli lidé ve Francii.
Alexandr Prochorenko, jehož úkolem bylo ukazovat na území Palmýry cíle pro následující letecké útoky, se dostal do léčky teroristů Daiš. Poprosil svého velitele, aby zahájil palbu po něm. 25letý mladík zahynul spolu s teroristy. Tato informace se rozšiřuje v sociální síti Facebook, a právě z ní se manželé Maguéovi dověděli o hrdinské smrti důstojníka.
Za svého života pracovali oba manželé jak ve vojenské, tak i v civilní oblasti, tato zpráva se ale dotkla jejich bolestivého místa kvůli jedné osobní vzpomínce.
„Vzpomněli jsme si na našeho syna, který zahynul v Sarajevu, v Bosně, i když ne na bitevním poli. Už 15 let není s námi. O jeho smrti jsme se dověděli zcela všedním způsobem: zatelefonovali nám“.
Manželé Maguéovi si hned pomysleli na příbuzné Alexandra Prochorenka, na jeho rodiče a na manželku, která čeká dítě, a na to, jaké neštěstí prožívají. Kladli si otázku: proč o tom nikdo nic neříká?
A konečně se rozhodli poslat Alexandrovým příbuzným to nejcennější, co měli v rodině: Válečný kříž (Croix de guerre 1939-1945) a řád Čestné legie.
Tato vyznamenání nejsou jediná, která dostala rodina Maguéových, mají ale zvláštní cenu.
Řádem Čestné legie byl vyznamenán strýc Micheline Maguéové: „Byl mým kmotrem, měla jsem ho moc ráda“. Byl radioelektrikářem z povolání a členem hnutí Odboje Aliance, byl zatčen Gestapo a poslán do Buchenwaldu ve věku 17 let. Na rozdíl od svého náčelníka, jemuž se podařilo zachránit, nechtěl skočit z vlaku po cestě do koncentračního tábora, „protože se obával, že jeho rodina bude perzekuována“.
Válečný kříž patřil Michelininu otci, pilotovi bombardéru, který se ozval na legendární výzvu generála de Gaulle z 18. června 1940 a byl vyznamenán také syrským Řádem za zásluhy. Není divu, že syn Maguéových šel ve stopách svých blízkých a stal se kapitánem ženijních vojsk.
„Vždy jsem ukolébávala svého syna za zvuků vojenských pochodů“, přiznává se Micheline. „Vždy jsme měli spojení s Ruskem: v oblasti Západní Sahary, kde pracoval syn, mu ruský důstojník daroval svou vojenskou čepici“.
Poté, co manželé svůj dar odevzdali, sesypali se na nich děkovné dopisy z Francie, Belgie a Ruska, a děkovali jim dokonce i v novinách. Někteří lidé následovali jejich příklad a poslali příbuzným Alexandra Prochorenka peníze a dokonce i medaile. Manželé Maguéovi, milovníci Tolstého, Ejzenštejna a Borodina, brzy pro sebe odhalí nové Rusko v průběhu cesty, na niž ani nečekali.
„Prostě jsme si představili, co mají cítit lidé, kteří ztratili svého 25letého syna, cítili jsme přece stejnou bolest, kdy jsme ztratili svého. A to bylo všechno, nechtěli jsme nic jiného, ani tu politiku, ani něco jiné“.
Pozvánka do Moskvy pro manželský pár z Florensaca, který žil 20 let v malé komuně Héraul na jihu Francie — to není náhoda. Všechny příběhy se proplétají, manželé Maguéovi ale uvažují takto: „Je třeba, aby ty války jednou skončily“. Konec textu, ke kterému dodávám jen to své zaklení.
UŽ NE POUZE CHROMÁ KACHNA, ALE AUGUST, AUGUST, AUGUST
Poslední dubnový den uspořádal Obama tradiční recepci pro novináře. Poněkud ubožácky ve svém projevu napadl Trumpa, který se nedostavil. Mimo jiné na jeho adresu řekl doslova, cituji: „Jsem trochu uražen tím, že není dnes přítomen. Bylo nám spolu naposledy moc veselo. Je to vůbec divné. Je tady plný sál reportérů, celebrit, kamer, ale ten tu není. Snad je to pro Trumpa příliš levná večeře? Co dělá místo toho? Možná je doma, má k večeři trump-steak a píše na Twitteru urážky na adresu Angely Merkelové?“, konec citace, což bylo ještě celkem v normě. Ovšem v dalším pokračoval, cituji: „Elita republikánů nevěří, že Trump je jejich nejpravděpodobnějším uchazečem…Říkají, že Donald nemá zkušenosti ze světové politiky, aby se mohl stát prezidentem. Kvůli spravedlnosti ale musím říct, že strávil léta schůzkami se světovými lídry: Miss Švédsko, Miss Argentina, Miss Ázerbajdžán“. Konec citace, která narážela na to, že Trump byl vlastníkem práv na provedení soutěží Miss Vesmír. To už bylo natolik pokleslé vyystupování, že se jím Obama kvalifikoval na roveň cirkusovým klaunům. Což dotvrdil závěrem celé své jakoby opilecké řeči, opět cituji: „Řeknu ještě pouze dvě slova: Obama se poroučí“, konec citace, po níž teatrálně odhodil mikrofon. Kdo si ještě pamatuje na hru Pavla Kohouta, August, August, August, jako by v ten moment viděl reálný Obamův zápis do historie USA. Jakoby viděl cvičeného klauna, učenlivě plnícího zadání „Pána šeditele“. Že prosazoval vždycky zájmy nejvyšších dotvrdil v projevu když řekl, cituji: „V příštím roce bude na tomto místě stát někdo jiný a všichni hádají, která to bude“, konec citace. Jelikož Clintonová je jedinou ženou, která zůstala ve rvačce o nejvyšší koryto země, tak Obama se prezentoval jako prorok, který si přeje její vítězství. Byl bych rád, kdyby to bylo proroctví reálného šaška, čili nepravděpodobné. Pokud totiž vyhraje zmíněná ochechule, tak je svět ve válce, aniž se stačí patřiční pomodlit.