…bude podle mého soudu tento primát asi držet po celý rok. Sděluje světové veřejnosti že Prokuratura v Miláně zahájila vyšetřování jednoho z nejstrašnějších a nejcyničtějších údajných zločinů z doby války v bývalé Jugoslávii: organizování „lovu na lidi“ pro bohaté Evropany, kteří platili obrovské peníze za možnost zastřílet si na civilisty v obléhaném Sarajevu. Informuje o tom italský deník La Republica. Poplatek za jeden odstřel se pohyboval v desítkách tisíc eur a za dítě se prý platilo o třetinu víc. Nejhorší na věci je, že jeden známý novinář to okomentoval slovy, cituji: „…jsem si stoprocentně jistý, že nikoho nenajdou a neodsoudí. A mimochodem stejně tak jsem si jistý, že nejde o jediný případ ve světě“.
Archiv autora: standa
O PROBLÉMECH DEMOKRACIE V INFORMAČNÍM VĚKU
V prvé řadě si dovolím ujasnit, co je to fakticky demokracie v současné éře globalizujícího se světa. V žádném případě to není vláda lidu v zájmu lidu. Po skončení studené války jde jednoznačně pouze a jenom o technologii tvorby politické moci od obcí po stát. Základní metodou této technologie jsou tedy volby. Jinak řečeno, ona idealizovaná vláda lidu se nám zhmotnila do všeobecných, rovných a přímých voleb s tajným hlasováním. Toť vše. O volbách již desetiletí se šíří bonmot „že by je nikdy vládci lidu nepovolili, pokud by dokázaly něco změnit“. Jako vždy jde o další důkaz, že i hloupost se dá vyjádřit krátce. Ve skutečnosti právo volit příslušníky politické moci bylo ve společnosti těžce vybojováno. Politickým bojem, dokonce s obětmi na životech. Tehdejší vládnoucí vrstva volební právo „lidu“ poskytovala pozvolna a hlavně postupně, čti graduovaně. Na počátku jej obdrželi jen plátci daní, později všichni dospělí muži až nakonec se staly právně kodifikovaným standardem. Což se stalo tehdy a teprve tehdy, když skutečná mocenská vrstva je uměla zmanipulovat tak, aby měla zajištěno, že její moc nebude ohrožena.
A to je fundamentálním problémem současnosti. Reálná vládnoucí vrstva v informačním věku si ještě nedokázala vypracovat techniku zmanipulování voleb tak spolehlivě, aby volby neohrožovaly jejich nadvládu. Proto její slouhové, podle Kellera obslužná elita vládnoucí moci, hořekují a fantazírují o krizi demokracie.
Nejde o žádnou krizi demokracie, jde o další etapu skutečného třídního boje v globalizující se společnosti. Třídního proto, že jde o zásadní konflikt mezi vládci a ovládanými. Ve společnosti kapitalistické, jaká je v současnosti většinovou na této planetě, tvoří třídu vládců vlastnění kapitálu, dominantně nyní finančního. Takže jde o třídní konflikt mezi vlastníky finančního kapitálu a obrovskou většinou ostatních občanů. Mezi nimiž jsou dokonce i samotní kapitalisté, kdysi tak zvaní „velkopodnikatelé“, vlastníci produkčního kapitálu.
Tady je místo na poznámku. Zmínil jsem se o tak zvané obslužné elitě vládnoucí moci. Aniž si to uvědomujeme, tato skupina se po rozpadu SSSR významně početně rozrůstá. To je jeden z důvodů, proč vládnoucí moc i její slouhy označuji za vládnoucí vrstvu, někdy zkráceně vládce. Takže pro ujasnění. Vládnoucí vrstva, to je složitě strukturované společenství, včetně politické moci, které vládne obrovské většině společnosti. Samotná vládnoucí třída je pak reálnou nadvládou nad veškerou společností.
A zpět k tématu. Vládnoucí vrstva, alias vládci již celé století tvrdí, že volby nezajišťují demokracii, jelikož přivedly k moci jak fašisty, nacisty, hitlerovce, tak i komunisty a bolševiky. Což byly všechno síly ohrožujíc nadvládu dosud vládnoucí třídy. Je to prokazatelná nepřesnost, jelikož volby pouze jmenovaným vlivovým silám poskytly šanci. V konečné fázi si museli dotyční moc uzurpovat násilím. Revolucí, či pučem. Rozdíl mezi těmito jevy spočívá pouze v kvantitativním zapojení ovládaných do procesu mocenského konfliktu. Puč je politickým převratem prakticky bez účasti „lidu“, zatím co revoluce je převratem za účasti lidu v počtu větším, než malém. Ovšem nepopíratelným faktem zůstávalo, že vládnoucí vrstva musela v případech „nepovedených“ voleb sama používat násilí pro zachování nadvlády vládnoucí třídy.
Druhá světová válka byla, mimo jiné, vysoce nákladnou metodou, kterou si „světovládci“ museli zajisti svou další nadvládu. K čemuž dokonce byli donuceni přechodně se spojit i se „satanem“, tedy s jednou stranou svých nesmiřitelných nepřátel. Proto po druhé světové válce si vládnoucí vrstva vytvářela technologie zvládání nepovedených voleb. Vymyslela změny režimů, organizování občanského odporu či dokonce barevné revoluce a jiné zdánlivě občanské iniciativy. Na počátku k jejich organizaci využívala svých tajných služeb, které korumpovaly opoziční politiky. Viz svržení Mosaddeka v Íránu už v roce 1953. Nyní na onu špinavou práci vytvářejí novou odnož lokajů vládnoucí třídy, tak zvané neziskové organizace a spolky. Ty se prezentují jako občanská aktivita. Mají určitý počet profesionálních „funkcionářů“, kteří disponují až obrovskými finančními prostředky na realizaci akcí odporu, od manifestací přes demonstrace po rebelie a revolty. Hlavní těžiště jejich činnosti spočívá v předvolební propagandě, jejíž agresivita se povážlivě stupňuje.
Snad nejvlivnějším sektorem manipulace s volbami zajišťují sdělovací prostředky sloužící vládcům, kterým, nevím proč, se říká mainstream, když evidentně prosazují zájmy menšiny. Jejich role se zásadní mění z informační platformy na vlivovou, prakticky manipulační. Škála technik této činnosti je přepestrá a inovačně ve skutku nekonečné. Pseudo-občanské aktivity, působící jako opozice proti politické moci vytvořené nepovedeným volbami a informační mašinérie fakticky každodenně šikanující politiky vzešlé z nepovedený voleb jsou v současnosti ty nejsilnější zbraně v rukou vládců na udržení jejich nadvlády. A jestliže selže vše, je tu vždycky možnost posledního řešení, fyzická likvidace nevhodných vítězů voleb. Marx by se divil, jak širokou škálu metod třídního boje dokázala vládnoucí vrstva kapitalismu vytvořit za pouhé jedno a půl století.
RUSKO JE SPECIFICKÝM IMPÉRIEM
Ruský národ patří mezi válečnické národy. Společným znakem takových národů je, že jsou početné a proto se prostorově rozpínají. Ruský národ se rozpínal na východ, který byl díky klimatickým poměrům neobvykle řídce osídlen. Proto k záboru nových území nepotřeboval používat hrubé násilí. Navíc nemusel se rozšiřovat příliš rychle, takže docházelo fakticky k přirozené asimilaci mezi původním obyvatelstvem a příslušníky ruského etnika. Zvyšovala se tak početnost Rusů přesahující plodnost ruských žen. Tato výhoda Rusům zůstala i v dobách, kdy se začaly ve světě konstituovat národní státy. Změna přišla až s průmyslovou revolucí, která se v Ruském území naplno, ba až překotně rozvinula teprve ze existence Sovětského svazu. Tehdy Rusko zjišťovalo, že vlastní nepředstavitelně velké přírodní bohatství. Dokonce tak obrovské, že jim ho začal závidět celý expandující svět. Nenásilná forma expanze Rusů do seversky drsné části východní Asie způsobila, že etnika která tam před příchodem Rusů žila nebyla vyhubena, ani jinak znásilněna, takže se stala přirozeně rusofilními, až reálně ruskými. Rusko jim přineslo alespoň ty základní výdobytky moderní techniky a technologií a zvýšilo jejich životni úroveň. Přispěla k tomu i pravoslavná církev, která nepoužívala katolicky násilné šíření křesťanství tak zvanou likvidací pohanství. Nešířila kžesťanství ohněm a mečem, ale pozvolnou misijní činností. Zásadně pak neničila tradiční zvyky původních etnik od léčitelských až po šamanství. Za sovětské éry sice byl zvýšen na domorodá etnika asimilační tlak, ale byl vyvážen snahou kodifikovat domorodé jazyky, gramaticky i slovní zásobou. Jelikož ta se vztahovala k ruštině, přirozeně se ruština stávala pro domorodá etnika druhým dorozumívacím jazykem nejen s Rusy, ale i se sousedy. Ruské impérium proto nemá krutou minulost genocidy amerického kontinentu, ani bezohledně vykořisťovatelskou tradici evropských kolonialistů Afriky a jihovýchodní Asie. Ba dá se říct, v době anglického impéria, celého světa. Tím se podobá jiné velké Asijské říši, Číně.
O MARXOVĚ UČENÍ
Opakuji, čímž pouze zdůrazňuji, že rozlišuji mezi učením Marxe a marxismem ve všech jeho následných konkrétních podobách od marx-leninismu přes různé ty revizionismy po kdysi módní euromarxismus až po všechny ty současné neomarxismy rozličných, možných až absurdních odstínů. Učení Marxe je totiž jediné a jedinečné. V žádném, případě to není ideologie, ani „teorie“ realizace politiky a nadtož nějaká soustava pravidel správy společenství. Marx dobře věděl, že nic takového obecného nelze vymyslet. To pochopil jeden z mála geniálních Čechů, jménem Karel Kosík, filosof který se proslavil jediným útlým textem s názvem Filosofií konkrétního.
Marx dal světu pouze metodu, jak studovat konkrétní společnost. Pokusil se o analýzu té, ve které zrovna žil. Objevil jádro tvorby moci v ní a podle onoho jádra onu společnost pojmenoval. Jádro viděl v kapitálu a celé společenství proto pojmenoval kapitalismem. A pokusil se přesně definovat onen kapitál, především jeho roli v tvorbě moci, čti, reálného, ne jenom politického ovládání celého společenství.
Za učení Marxe proto nepovažuji nejen Komunistický manifest, ale rovněž jeho veškerou politickou činnost včetně dobové publicistiky.
Tolik jako úvod k dnešní hlavní myšlence. Jeden z geniálních českých myslitelů s nimiž jsem se setkal napsal obsažné dvousvazkové dílo s názvem Nové čtení Marxe. Nesouhlasil jsem s názvem a jelikož autor nedokončil svůj záměr, tak jsem se nikdy neodhodlal k poznámkám o zveřejněném textu. Nesouhlasil jsem s titulem, jelikož . Marxe není zapotřebí číst nově, protože to by byl opět jenom další druh revizionismu. Marxe je nutné číst správně. To je celá podstata chování všech, kdo hodlají o roli Marxe pro všelidské dějiny něco podstatného světu sdělit. Stejně jako pro všechny, kteří chtějí pochopit faktory změn ve společnosti v níž žijí, a především pro každého, kdo se rozhodne ve své době veřejně angažovat.
Marxovo učení je v mých očích pilířem pro každého, kdo se odhodlá pro společnostní aktivitu ku prospěchu reálně neprivilegovaných. Toť vše.
KDO CHCE POROZUMĚT…
…proč Trumpův tým ve věci Ukrajiny se vrtí jak korouhvička na kostele, ať si přečte text na webu https://cz24.news/britanie-zoufale-potrebuje-valku-proc-si-londyn-nemuze-dovolit-mir-na-ukrajine/ . Jde o velice stručný, leč tím zřetelnější popis role Angličanů v současném světě. Ne Britů, protože to bych urážel i Skoty, obyvatele Walesu a Severního Irska. Protože pouze Angličané jsou „globálními rozesírači“. Což je jediná funkce, která se zachovala z kdysi největšího impéria světové historie a vleče se nadále dějinami Západu coby zasmrádlý pozůstatek kdysi pyšné monarchie. Impéria vybudovaného technikami, které přežívají právě v tom smrdutém výkalu současnosti.
Jako upoutávku k pročtení zmíněného webu si zde z něj opisuji malou ukázku. Cituji: „…válka na Ukrajině pokračuje. Ne proto, že by diplomacie byla nemožná, ale protože Londýn vybudoval politický a ekonomický stroj závislý na konfliktu. Dokud tento stroj zůstane nedotčený – ukotvený ve vojensko-průmyslovém komplexu, zpravodajských službách a City – Británie zůstane odhodlána válku neukončit, ale řídit ji, prodlužovat ji a přetvářet kolem ní Evropu“. Konec ukázky.
Celá desetiletí přemýšlím, kdo je větší zloduch světa, zda „Angláni“, či Talmudističtí, v moderní době pak jejich pokračovatelé – sionističtí Židé. Čím dál se mi ale jeví, že i ti světovou mocí zpití Anglové jsou jenom loutkami v rukou těch druhých, v konkrétní podobě London City.
TO MUSÍM MÍT NA SVÉM BLOGU
Vždycky oceňuji vtipnost, protože můj příliš racionální mozek nic takového nedokáže. A včera pozdě v noci jsem narazil na jeden nový typ něčeho takového. Psát bezohledně tvrdě, jak to situace vyžaduje a při tom přece jenom nebýt nesmiřitelně sprostý, jak je dneska v módě, leč alespoň formou zůstávat nad věcí. Zvrhlé chování P.P.P.P., alias agenta vojenské rozvědky IQ107 kolem jmenování vlády ocenil jeden bloger slovy: „…provádí 3,14čoviny“. Ta jidášská zrůda, poskvrňující sídlo českých králů si opravdu už dovoluje příliš. Na mě, který domácí politikou a skoro všemi jejími aktéry fakticky pohrdá, to působí jako ubožácký pokus o protiústavní, vojensko-fašistický puč. Když připustím, že jde o válečného štváče, jak jej ohodnotil jeden z bývalých premiérů, tak ono to všechno dohromady může být naplněním skutkové podstaty velezrady, jediného to zločinu, pro který by mohl být prezident okamžitě odvolán, A podle mého přesvědčení jako voják po krátkém soudu zastřelen, jako kdysi Nicolae CEAUSESCU. Pokud po skončení války na Ukrajině dojde k jakémusi účtování v Evropě, tak bych takové řešení budoucímu “hlasu lidu“ této země vřele doporučoval.
TENTO TÝDEN MĚ ZAUJALO
budování obranyschopnosti naší země…Dávala snad dosluhující vláda na obranu země tolik prostředků, aby to odpovídalo rozsahu její vojenské pomoci Ukrajině?…Zvýšila odcházející vláda stavy armády na úroveň, která odpovídá její bojové rétorice?…Postarala se o ochranu civilního obyvatelstva pro případ, že je Rusko pro nás skutečně tak nebezpečné, jak tvrdí? Ptá se moudrý člověk prokazatelných darebáků.
„Fredericovi Baldanovi, člověku, který poukázal na komunikaci mezi Pfizerem a Von Der Leyenovou, zavřely bankovní účty. Nejen jemu ale i jeho pětiletému synovi, plus účty vydavatelství Rights and Freedom Press, které vlastní práva na jeho knihu Ursula Gates, ve které píše o vlivu lobbistů na Evropskou komisi. A teď si představte, co dokážou tyto fašistické svině udělat běžným lidem, když místo papírové formy peněz budou jen digitální čísla v tabulce…“ píše Luboš HRICA, všeobecně známy slovenský „hoaxer a dezolát“.
V září a říjnu překročilo hranice do Polska 98 500 Ukrajinců ve věku od 18 do 22 let. Bývalý polský premiér Leszek MILLER řekl: „…nejde o ´spontánní´ migraci, ale o plánovanou…Kyjev vědomě buduje v Polsku jádro nové, početné diaspory — politické, ekonomické a kulturní základny Ukrajiny v srdci EU…To je vytváření globální Ukrajiny, jak sám říká Zelenskyj“.
„New York zůstane městem imigrantů, městem postaveným imigranty, řízeným imigranty a od dnešního dne vedeným imigrantem“. Tak mě slyš, prezidente Trumpe: když budeš chtít někoho z nás zastavit, budeš muset projít skrze nás všechny. To byla první slova nového starosty New Yorku Zohrana MAMDANIHO, muslima a socialisty.
„Když je globální vojenská agenda vyhlašována jako humanitární poslání, když je úmyslné zabíjení dětí ospravedlňováno jako „vedlejší škody“. Když jsou ti, kdo se brání invazi vedené USA a NATO do své vlasti, označováni za „povstalce“ nebo „teroristy“. Když jsou taktické jaderné zbraně Pentagonem označovány za „neškodné pro okolní civilní obyvatelstvo“. Když je vrchní velitel největší vojenské síly na planetě prezentován jako „světový mírotvůrce. Pak je Peklo prázdné a všichni ďáblové jsou zde, jak napsal William Shakespeare (Bouře, 1623). Moje odpověď Shakespearovi: „Pošlete ďábly zpět tam, kam právem patří. Jednejte celosvětově proti globální válce a porušování základních lidských práv.“
Napsal emeritní profesor ekonomie z Ottawy Michel CHOSSUDOVSKY dne 2. října 2025.
„Izrael nikdy neměl lepšího přítele než prezidenta Donalda J. Trumpa… Jak jsem slíbil, vyháníme ze země zahraniční sympatizanty džihádu a podporovatele Hamásu. A děje se to velmi rychle.“ Přiznává se Donald Trump ke svému vazalství.
„Myslím, že by ke mně měl být velmi milý. Víš, já jsem ten, kdo musí schvalovat spoustu věcí, které k němu přicházejí,“ řekl Trump s nafouklými rty na adresu nového starosty New Yorku.
„Co se týče budoucnosti, Rusko zůstane i nadále destabilizující silou v Evropě i ve světě. A Rusko není samo ve svých pokusech podkopat globální pravidla. Jak víte, spolupracuje s Čínou, Severní Koreou, Íránem a dalšími“, plní svou válečnickou povinnost nejvyšší úředník paktu NAO, Mark RUTTE
Trump lapidárně shrnul zahraniční politiku USA do dvou vět: „Zůstaneme v nějaké zemi 15 let, prostě všechny tam bombardujeme do pekla, děláme všem život mizerný. Nikdo neví, proč tam jsme“.
„To si fakt někdo myslí, že raketa za české peníze, která přiletí na Moskvu, zajistí světový mír?“ klade řečnickou otázku senátorka Daniela KOVÁŘOVÁ.
O MINISTERSTVU VÁLKY USA
ministerstvo války. Teprve před několika dny jsem se dostal k projevu prvního ministra války poválečného období Petera Briana Hegsetha proneseného při „otevírání“ nového ministerstva. Z 50. minutového projevu jsem si vybral pouze ty nejpikantnější nehoráznosti, cituji: „Dobré ráno a vítejte na ministerstvu války, protože éra ministerstva obrany skončila…Jeho původ sahá až do čtvrtého století v Římě a od té doby se opakoval, včetně našeho prvního vrchního velitele George Washingtona, prvního vůdce ministerstva války. Vyjadřuje jednoduchou, a přitom hlubokou pravdu. Abychom zajistili mír, musíme se připravit na válku…Od této chvíle je jediným posláním nově obnoveného ministerstva války toto: vést válku, připravovat se na válku a připravovat se na vítězství, neúnavně a nekompromisně, ne proto, že chceme válku – nikdo zde nechce válku – ale protože milujeme mír. Milujeme mír pro naše spoluobčany. Zaslouží si mír a právem od nás očekávají, že ho zajistíme…Proto je pacifismus tak naivní a nebezpečný. Ignoruje lidskou povahu a ignoruje lidské dějiny…Máme nejsilnější, nejmocnější, nejsmrtelnější a nejlépe připravenou armádu na planetě. To je pravda, bez výjimky. Nikdo se nám nevyrovná. Ani zdaleka…dlužíme naší republice armádu, která vyhraje každou válku, kterou si zvolíme, nebo kterou nám vnucují. Pokud se naši nepřátelé nerozvážně rozhodnou nás vyzvat, budou rozdrceni násilím, přesností a zuřivostí ministerstva války“. Konec zapškle pyšného vychloubání, na něž dostal v minulém týdnu odpověď z Ruska ve formě Burevěstniku a Poseidonu.
Trump možná hodlal skloubit skutečnost s její prezentací a skončit tak Orwellowské období USA, které po 11. září zahájil Bush mladší svou památně obludnou větou, cituji: „Chci, abyste věděli, že když mluvíme o válce, ve skutečnosti mluvíme o míru“, kterou tehdejší prezident USA vyhlašoval globální válku své země proti „terorismu“. Jenže Pete Hegseth, vychovaný v intencích Starořímské a Bushovy tradice pojal „své“ ministerstvo ryze Orwellovsky. Hovoří o „humanitárních válkách“, boji proti „zbraním hromadného ničení“, o „odpovědnost chránit“ ba dokonce o jakési „spravedlivé válce“, což všechno považuje za prostředek k dosažení míru. Navrhuje dokonce celosvětovou totální válku jako prostředek k dosažení míru. Mluví o použití jaderných zbraní i „vojenském rozhodování řízeném umělou inteligencí“. „Silou Jituško, silou“, jak řekl kdysi jeden náš dávno zapomenutý politik. Cesta k míru přes vojenskou sílu je ale koncem diplomacie. Já mám pocit, že opravdu už žijeme v post diplomatické éře. A neumím dohlédnout, jak asi tento „nelidský“ způsob řešení sporů může skončit.
O POLITICKÉM PROSTORU DNEŠKA
Už se mi stává, že si zapomínám zapsat zdroj nějakého výroku, tvrzení, citátu, či jen myšlenky. Příkladem je následující text, který již mám dlouho v zásobníku a marně doufám, že se náhodně objeví zdroj. Neobjevil a s ubíhajícím časem je naděje spíše menší, než naopak. Takže jej dneska už dávím na svůj blog. Cituji: „Celý svět je živý. A většina lidí? Příliš hluboko v programu na to, aby si toho vůbec všimli. Víš, 90% populace jen kráčí ve spánku. Oči otevřené, ale mysl uvězněna. Pak je zde 5% – ti, kteří si všimli, že něco není v pořádku a snaží se ostatní probudit. Ale je zde problém. Je tu 1% na vrcholu, loutkaři, ti nechtějí, aby se spáči vzbudili, a tak financují zbývající 4% – strážců bran, trollů, samozvaných ´fact-checkerů´, kteří jsou trénováni útočit, umlčet a zesměšňovat těch 5% hledačů pravdy. Je to válka, ale nebojuje se zbraněmi. Bojuje se myšlenkami, algoritmy a strachem. A to nejsmutnější? Těch 90 % brání své řetězy. Smějí se těm, kteří se je snaží osvobodit. Bojují za vězení, které je drží malé. Takže pokud máš pocit, že ztrácíš přátele, máš-li pocit, že ti nikdo nerozumí – nejsi blázen. Jsi jen probuzený. A to jich děsí nejvíc.“ Konec toho delšího textu.
Nedokážu posoudit, jestli jsou ta procenta správná. Sám jsem se ještě v dobách nadvlády KSČ tím zabýval a pamatuji si, že ta čísla byla poněkud jiná. Zkráceně řečeno politicky vzdělaných občanů bylo v těch dobách mnohem víc. A bylo také podstatně víc loutkařů a především trénovaných trollů. Prakticky ty dvě skupiny tvořily jednu politickou vrstvu, reálnou vládnoucí třídu. Díky vysoké všeobecné politické vzdělanosti bylo ale mnohem menší ono stádo vegetujících, čili neprobuzených. Takže vládci si museli přece jenom dávat větší pozor na své chování vůči ovládaným. Jak to řekl lapidárně dávný předseda vlády Štrougal: „Dělejme tak, ať nenasereme dělníky“.
Dnes je situace podstatně jiná. Ke společnostně politickému systému neexistuje alternativa. Kdo se o ni snaží, je v zárodku likvidován. Jenže to dává vládnoucí třídě pocit bezstarostnosti. A tatím pádem pro slabší charaktery beztrestnosti a jakési všemocnosti. Díky tomu roste diferenciace ve společnosti. Středně bohatých ubývá a roste počet žijících ze dne na den, tedy v neustálém stresu. To produkuje frustraci a ta zase různé negativní emoce od nesmiřitelné nenávisti přes zvrácenosti po násilný odpor. A máme tak obraz politické atmosféry dneška platící pro parlament úplně stejně jako skoro každou komunitu. Přece tolik hnusu, kolik ho předvedli včera někteří poslanci Sněmovny, přímo učebnicově dokladuje rozvrácenou společnost. Skvělé to podhoubí k její očistě. Bohužel natolik pozdní, že už musí být válečná a to v podobě té nejhnusnější formy války, války občanské.
PODIVNÉ TICHO
V předposledním říjnovém týdnu skončil „sabat“ ochotných, čti reprezentantů evropské politické třídy, která se rozhodla dohnat Rusko k jednacímu stolu silou, čti, vyhrát nad ním „Ukrajinskou“ válku. Jako příklad jejich uvažovaní uvádím typické výlevy jejich chorobně postižených mozků.
„Kyjev plánuje válčit ještě minimálně tři roky a Evropa musí být připravena Ukrajinu po celou dobu podporovat“. Děl polský ministr zahraničí Radosław Tomasz SIKORSKI 25.10.25.
Keir Rodney STARMER oznamuje zrychlenou vojenskou podporu Ukrajině, poskytuje 5 000 lehkých raket a uvádí: „Musíme udržet vojenský tlak na Putina prostřednictvím pokračujícího poskytování schopností s dlouhým dosahem.“ A k tomu dodává „Jsem rád, že se USA připojily k nám v uvalování významných sankcí na ty samé dvě ropné společnosti. Putin musí zaplatit za svou nesmyslnou agresi.“ 25.10.25.
„Francie je připravena v roce 2026 vyslat na Ukrajinu 7000 vojáků, uvedl náčelník generálního štábu pozemních sil Francie Pierre SCHILL „Rok 2026 bude rokem koalic, jejichž úspěšná spolupráce bude prověřena na cvičeních Orion-26“, dodal. A Macron k tomu na včerejším setkání „koalice ochotných“ oznámil „…dodáme na Ukrajinu protiletadlové rakety Aster a stíhačky Mirage“. 26.10.25
Hlavní „Amazonka“ LEYNOVÁ se po schůzce „ochotných“ rozpovídala následovně: „…setkání proběhlo smysluplně a produktivně…Západ má v úmyslu nadále zvyšovat nátlak na Moskvu…Nátlak zůstává jediným jazykem, kterému Rusko rozumí. Koordinované sankce s našimi spojenci a přáteli jsou klíčem k donucení Putina sednout si k jednacímu stolu,“ 26.10.25
Dánská premiérka Mette FREDERIKSENOVÁ slíbila, že „nepřestane“: Myslím, že Putinova strategie byla počkat, až přestaneme, až se někdy vzdáme. Ale samozřejmě se to nikdy nestane“. 27.10.25
„Mluvili jsme o vzájemném rozdělení rizik a včera mnoho zemí a vůdců uvedlo, že potřebují záruky — a to je důležité, protože musíme sdílet rizika. Nemohou být uvalena pouze na Belgii. Především doufám, jak řekla Mette, že budeme schopni dohodnout podrobnou přípravu mechanismu reparativní půjčky. To bude důležité nejen z finančního hlediska, ale i z politického — je pro nás důležité Rusku ublížit. Plně to podporuji“. Dokladoval svou nenávist k Rusku Nizozemský premiér Hendrikus Wilhelmus Maria SCHOOF, zkráceně Dick Schoof. 27.10.25
V následujících dnech se nad naší planetou proletěl ruský „Burevěstnuik“ a brzy na to se do hlubin oceánu ponořil „Poseidon“. Dva nové typy jaderných zbraní. Nosiče náloží s jaderným motorem, což znamená, že mohou být v bojové akci dobu delší než dlouhou. A pokud budou vybaveny umělou inteligencí, čili sseuverénně samostatným rozhodováním, tak jde o bezkonkurenční zbraň. Od té doby je ze Západní Evropy slyšet pouze ohlušující ticho. A Rusové naopak zvýšili tlak na Ukrajinu doslova mnohonásobně, takže k vysněnému vítězství se „evropánkům“ cesta zamlžuje.