Ta mi přišla včera ze Slovenska poštou. Tady je, cituji: „Američania vždy urobia správnu vec,…ale až keď vyčerpajú všetky ostatné možnosti.“

Rusové osvobozují Ukrajinu z nadvlády nacistů.

Ukrajinci osvobozují Ukrajinu z Ruské okupace.

USA osvobozuje Ukrajinu ze závislosti na Ruském plynu a ropě.

NATO osvobozuje Ukrajinu z příslušnosti k zaostalému Východu.

Nakonec ji všichni osvobodí z pout její existence.

     Oligarcha Tomáš Fiala, bratranec premiéra Petra Fialy, nakoupil už na Ukrajině taková aktiva, že je považován za Sorosova guvernéra Ukrajiny. Z tohoto zorného úhlu pak vypadá proukrajinská politika samotného premiéra zcela pochopitelně.

Jenže.

Nejde náhodou o střet zájmů?!!

A to by byl střet zájmů ve formě vlastizrady nejvyššího stupně. Zaprodat zájmy celého státu za zájmy člena své rodiny je příliš silná káva.

V noci na 22. prosince odletěl ukrajinský vůdce Volodymyr Zelenskyj do Spojených států. Ve Washingtonu se s ním setkal kolega Joe Biden, který s ním později uspořádal krátkou tiskovou konferenci. Osmdesátiletý americký prezident se však jako obvykle dopustil řady chyb. Konkrétně Biden nazval hosta z Ukrajiny “prezidentem Bilenským” a Ukrajince – Íránci s tím, že Kyjev “by měl být schopen poskytnout základní služby íránskému lidu. Tolik zpráva z médií, která se samozřejmě nedonesla do ČT. Biden je už notoricky známý tím, že si nedokáže zapamatovat ani jména lidí s nimiž jedná. A Zelenský si za ty desetimiliardové dary klidně nechá líbit sebevětší urážky. Ovšem svět by měl velice, ba ještě více zpozornět, neboť ten senilní dědek může rozhodnout o životě nás všech. Zbavit ho okamžitě funkce je naprosto nezbytné.

Bývalá ministryně zahraničí USA Condoleezza Riceová v pořadu Johna Stewarta před několika dny se nechala slyšet rádoby moudrostí, cituji: „Demokratické země nenapadají své sousedy. Demokratické země neukrývají teroristy.  Demokratické země nepoužívají zbraně hromadného ničení.” Konec citace. Jelikož existuje jenom jedna zem na světě, která použila ve válce ZHN a sice atomovou bombu, tak přechytralá dáma tím žvástem řekla celému světu, že USA nejsou demokratickým státem. Sice to pro většinu populace světa není žádnou novinkou, ale slyšet to od takové „veličiny“, to nemůže být dezinformace. A srandu si rovněž nedělá, protože ženské nemají moc smyslu pro legraci, a ještě k tomu tak dobře zašifrovanou. Navíc jsem ji při tom výroku sledoval, takže o černý humor fakt nešlo.

     Včera mě zaujal tento text na netu, cituji: „Sekretářka velitele německého koncentračního tábora Stutthof Irmgard Furchnerová (97 let) byla dnes odsouzena na dva roky podmíněně za spoluúčast na vraždě více než 10 000 lidí. Verdikt vynesl okresní soud v Itzehoe ve spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko. Vzhledem k jejímu tehdejšímu věku se případem zabýval soud pro mladistvé. Obžaloba navrhovala dvouletý podmíněný trest, obhajoba zase požadovala zproštění viny.“ Konec citace. Připadá mi to jako reakce na mé podezření, že Prigožin měl fakt pravdu. Honem, honem se vyfabrikovávají prapodivná PR akce, které musí být rozumným lidem k smíchu. Odsoudit skoro stoletou babku za její chování před třemi čtvrtinami století, a ještě k tomu za války, kdy ještě nebyla plnoletá je v mých očích jenom dalším dokladem, že v Německu vládne tupost a hňupství kde se podíváš. Je to už asi tradice buršáckého stylu poslušného nemyšlení vůči mocnějším. Soud, pokud jsem to správně přečetl, trval 40 dnů a „delikventka“, která tu sekretářku dělala od června roku 1943 do konce války prý po celou dobu mlčela, aby na závěr řekla, že to byla špatná doba. Tím pro mě jasně sdělila všem, co se kolem případu motali; kdybyste vy tehdy žili, tak nepochybně byste byli za Hitlera taky zaměstnaní v nějaké nacistické instituci, takže toto všecko je jenom jedno velké pokrytectví. My starší, kteří si pamatujeme onu dobu a hlavně realitu „denacifikace“ v Německu uvedenou frašku dokonce vnímáme jako výsměch. Dobře totiž víme, že po válce zůstávali státní zaměstnanci z dob Hitlera ve svých funcích od vládních byrokratů přes soudce, techniky podniků, učitele, policie a tak dál. Kdyby totiž všichni, kdo byli jako „pachatelka“ odsouzeni a znemožněno jim vykonávat svá povolání, tak by Německo nemohlo vůbec existovat. Řečeno tvrdě; současní nacisté se jenom takovými aktivitami snaží maskovat své současné zločiny. Tolik pro dnešek.

     Olaf Scholz, vnouček velitele ukrajinské divize SS Fritze von Scholze z druhé světové války, což německé orgány popírají, leč věrohodně nevyvrací, se od té doby, kdy onu informaci sdělila světu ruská propaganda prezentuje jako doslova zuřivě nenávistný a nejaktivnější antiruský politik Evropy, což je v mých očích spíše důkazem toho, že Jevgenij Prigožin ťal do živého. I kdyby nebylo pravda, že jde o vnuka esesáka, tak právě současné jeho chování v podpoře Ukrajinských nacistů ho spolehlivě řadí do galerie dědiců hitlerovské mafie novodobých nacistů a basta fidli. Tento údajný sociální demokrat, který se z dopuštění Německo okupujících vládců USA stal jeho kancléřem, a tím údajně nejvlivnějším lídrem „čtvrté říše římské národa německého“, jednoznačně přešel na stranu dědiců Německého projektu Drang nach Osten. Tomu odpovídá i jeho nedávný výrok, že Putin se přepočítal, když nepředpokládal tak masivní pomoc Ukrajině, čti Ukronacistům, ze strany „demokratické“ EU. V tom má pravdu. Putin se přepočítal. Jako striktně racionálně uvažující člověk nepředpokládal, že politici EU jsou tak zideologizovaní političtí tupci, že pod diktaturou USA jsou schopni vést celou Evropu na eutanázii.

Velice často se tvrdí, že hodnocení událostí je prováděno politiky a novináři podle dvojího metru.  Kupříkladu. Nepokoje v USA po zvolení Bidena, konkrétně vniknutí davu na Kapitol bylo trestným činem, jehož účastnící byli souzeni a odsouzeni k vysokým trestům. Nepokoje v Číně, jmenovitě v Hongkongu útoky na místní úřady byly bojem za svobodu. Hovořit o dvojím metru je dezinformace. Jde o povyšování ideologie nad realistické myšlení čili ideologické zotročení ducha.

Před třemi dny jsem tady psal o zbytnělém sebevědomí Západu. Tento nedostatek pokory je bohužel okupantem vědomí většiny vládců v Evropě a především Američanů, ač ani jeden už dneska nemá být na co pyšný. Jeden příklad za všechny. Jakýsi pseudoministr zahraničí EU Josep Borell, oficiálně Vysoký představitel Unie, jak je ta funkce především placena, se rozpovídal na jedné konferenci a přirovnal Evropu k zahradě a většinu zbytku světa k džungli. V mých očích to už není představitel EU, protože tím žvástem popudil proti ní sedm miliard obyvatel planety. Osel, typický příklad úpadku vysokých politiků současnosti. Jen by mě zajímalo, co z té zahrady bude po odchodu tohoto španělského „dona“ z uvedené vysoké funkce?

Tato moudrost, jež byla všeobecně přejata veškerým lidstvem jako prvořadá zásada chování mě vždycky napadne, když se zamýšlím nad zahraniční politikou USA. Za studené války byla tato prý původně Konfuciova mantra otestována v největší krizi oné doby zvané „karibská“, která se udála za panování Chruščova a politické vlády Kennedyho. Americká vláda tehdy tajně rozmístila jaderné zbraně v Turecku a sovětský vůdce jako odvetu na Kubě. USA sovětský tah prohlásila za existenční ohrožení své bezpečnosti a hrozil konflikt. Nakonec se sice dohodli, ale pachuť této provokace otrávila epochu studené války na dlouhou dobu. Později se hovořilo že karibská krize byl momentem, kdy měl svět nejblíže k jaderné konfrontaci. Považuji to dodnes za novinářský žvást, protože ani jedna z mocností na jaderné střetnutí ještě technologicky nedozrála.

Severoamerická Unie už v předminulém století, konkrétně za prezidenta Jamese Monroe se považovala za mocnost, takže 2. 12. 1823 vyhlásila doktrínu své zahraniční politiky. Její obsah se dá shrnout do jediné věty. Evropské mocnosti podle této doktríny nemají právo zasahovat do záležitostí nezávislých států na území amerického kontinentu a USA bude jejich případné vojenské akce na území světadílu považovat za „ohrožení svého míru a bezpečnosti“ a „manifestaci nepřátelského postoje vůči USA“. Monroeová doktrína, jak byl dokument později nazván, zdůvodňovala nárok USA na celý západní kontinent prohlášením, že, cituji: „Spojené státy vyjadřují, že není a nikdy nebylo v jejich zájmu nějak zasahovat do válek mocností v Evropě, tedy pokud není vážně ohrožena bezpečnost Spojených států“. Nevím sice, jak evropské mocnosti ve rvačce mezi sebou mohly tehdy ohrožovat bezpečnost USA, nadtož vážně. Vnímám proto ono prohlášení za předzvěst světovládných choutek vládců USA, které Unie začala realizovat prakticky už od konce první světové války. Z uvedeného plyne, že USA už před dvěma stoletími přijala za základ své mezinárodní politiky uvedené Konfuciovo moto, ale už víc jak sto let ho porušuje. Od konce druhé světové války se USArmy dokonce chová naprosto opačně. Dělá zásadně to, co jiným nedovoluje, protože tím údajně ohrožují bezpečnost USA.