Lidé s nestrannou pamětí dobře vědí, že koncem roku 2021 a začátkem roku následujícího Putin doslova úpěnlivě žádal Západ, aby vzal Rusko vůbec na vědomí a jednal s ním o společné architektuře bezpečnosti v Evropě. Bezpečnosti rovnocenné pro všechny. Státníci, na které se Putin jmenovitě obrátil necítili ani základní potřebu slušnosti čili aby na jeho žádost odpověděli, ale ji pouze s pýchou sobě vlastní ignorovali. 18. až 20 února roku 2022 se pak konala pravidelná konference bezpečnosti v Mnichově a tam se Západ navzájem ujišťoval, že Rusko lze snadno vojensky i ekonomicky porazit, takže není zapotřebí se jeho žádostmi o záruku bezpečnosti vůbec zajímat. To byl první omyl.
Jednání zmíněné konference bylo poslední kapkou, která zvedla Rusko do vojenské intervence. Útok Rusů byl fakticky nečekaný, i když skuteční odborníci zase tak moc překvapeni nebyli. Překvapená a proto nepřipravená ale byla armáda Ukrajiny. Což bylo vidět na postupu Ruské armády. Ta s nepočetnými silami rychle získala velké území jak u Charkova, tak směrem na Kyjev a u ústí Dněpru. Malá síla Rusů byla druhým omylem Speciální vojenské operace. Nebudu se tady rozepisovat, čím byla způsobena, ale dobře si pamatuji, že jsem už tehdy napsal, že být místo Putina Stalin, tak by ihned nechal popravit šéfa Ruské rozvědky.
Ukrajinci se překvapivě rychle zorganizovali a s pomocí Západu Ruské síly nejen zastavili, ale úspěšně zatlačovali. Prakticky od počátku ovšem vedli Rusové s Ukrajinci jednání o ukončení bojů a vyřešení důvodů konfliktu. Když Západ viděl, že Ukrajinci se efektivně nejen braní, ale i útočí, přesvědčil nacionalisticky naladěné Ukrajince, že na nějaký kompromis nemají jít, protože jsou schopni Rusko porazit, čti, nejméně si vybojovat Doněck s Luhanskem, ale dokonce i Krym. To byl třetí omyl dosavadní SVO.
Po skončení dialogu mezi Ruskem a Ukrajinou se Rusové stáhli a začali připravovat na dlouhodobé válčení. Ukrajina tehdy prakticky bez boje dosáhla dalších územních zisků. Na podzim roku 2022 Ukrajinci poměrně úspěšně Ruskou armádu zatlačili a zabrali dokonce území, která byla před invazí pod vládou separatistických oblastí. Na podzim roku 2022 byla armáda Ukrajiny na vrcholu a útočící Rusové byli donuceni se připravovat na dlouhodobou obranu. Tehdy šéf generálního štábu USArmy generál Milley prosazoval nové jednání, tentokrát z pozice síly. Byl nejen vysmíván, ale prakticky zlikvidován. To byl čtvrtý omyl v této SVO, která již přerostla ve válku Ruska s USA.
Ukrajinští politici spití úspěchem sebevědomě vyhlašovali budoucí ofenzivu, která bude peremogou Rusů. Pátý to omyl. Varovaní Rusové se na inzerovanou ofenzivu pečlivě připravili. Ofenziva Ukrajiny v roce 2023 nejenže neuspěla, ale změnila se v ústup. Ještě tehdy to vypadalo na remízu, takže Ukrajinci mohli nabídnout nové jednání. Štvaní Západem to neudělali, což byl šestý a poslední velký omyl. Pak už Ukrajinci dělali chybu za chybou, jejichž vrcholem bylo napadení Ruského území s úmyslem zmocnit se jaderné elektrárny u Kurska.
To však nebyly ty největší omyly v horké fázi Ukrajinského konfliktu. Ty největší dělal Západ i když v jeho případě asi nešlo o omyly, ale o záměry co nejvíce zničit Ukrajinu (EU) a oslabit Rusko (USA). Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.