Ve věku 74ti let odešla, po dlouhé těžké nemoci, za našimi předky nejúspěšnější česká gymnastka. Pro kotlinu Čech naprosto typicky se tím zvedla stavidla nenávistného hnusu nositelů tak zvané Havlovy tradice. Žumpy antikomunismu, antisocialismu, antisovětismu, antirusismu a především ubožáctví mnohých českých nýmandů se doslova provalily. Nestojí mi zato si jich všímat. Paní Čáslavské ale přesto věnuji text ve svém blogu. Nebude ovšem nijak jednostranný. Čáslavská zůstane nesporně poslední světovou gymnastkou vyrostlou na fundamentech tradic českého Sokola. Sám jsem od dětství v Sokole cvičil, takže o tom něco vím. Právě gymnastiku v Sokole mohly provozovat nejen mladé, ale i zralejší až poněkud buclatější ženy, jejichž typickými představitelkami byla Eva Bosáková a po ní Věra Čáslavská. Po nich už světovou gymnastiku definitivně ovládla akrobacie dívčích vyžlat až neženských děvčátek neznajících strach z těch nejdivočejších kousků předváděných kupříkladu Rumunkami, ale později asiatkami, které až do nedávna plně ovládali světovou gymnastiku. Věra Čáslavská dominovala na hrách letní olympiády v Mexiku. Ty se konaly pár dnů po násilném vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Světový tisk, převážně od zásady antisovětský, propagandisticky líčil událost se všemi hrůzami toho činu a vyvolal tak ve světě syndrom soucitu s postiženým. Gymnastické výkony se nedají měřit na vteřiny či centimetry a tak vkus, i celkové podvědomé emoce na jejich rozhodčí mají vliv a tehdejší celá protisovětská divácká atmosféra her vše dokonala. Tvrdím proto odpovědně, že bez vojenské intervence SSSR do tehdejší ČSSR, by Čáslavská v žádném případě nezískala tu přehršli zlatých medailí. Kdo s tím nesouhlasí, neví o gymnastice mnoho a o olympijském hnutí skoro nic. Čímž nepopírám, že Čáslavská, v Mexiku pak už i Odložilová, byla opravdu gymnastkou světové třídy, leč nikdy ne tak obestřenou fluidem výjimečnosti, jež jí dodala až politická atmosféra doby.