Teprve dva roky po převratu se odvážila nová moc vydat první antikomunistický zákon. Nešlo fakticky o zákon, ale o pouhou deklaraci, která v jedné větě konstatovala že, cituji: „V letech 1948 až 1989 komunistický režim porušoval lidská práva i své vlastní zákony“, konec citace. Mne na oné větě pouze udivovalo, že minulý režim byl nazván komunistickým. Zastánci tohoto názvu tvrdili, že je to proto, že v anglicky mluvících zemích se všechny režimy od SSSR přes Východní Evropu po ČLR, v publicistice nazývají komunistickými. Tvrzení, že porušoval někdy některá lidská práva, či několikrát nedodržoval své vlastní zákony, mi nic neříkalo, protože tak činil, činí a bude činit každý stát, když to bude v zájmu jeho mocných. Ve zmíněném zákoně byl totiž nejdůležitější druhý a zároveň předposlední paragraf, který říká, cituji: „Právní akty přijaté v době uvedené v §1 se ruší jen tehdy, stanoví-li tak zvláštní zákony. Zákonodárští poetové tím chtěli říci asi toto. Ačkoliv minulý režim byl v našich očích zločinným, nemáme zatím dostatečnou politickou sílu ke zrušení všech jeho zákonů a tak budou platit, dokud nevymyslíme nové.

V červenci 1993 nová moc konečně prosadila skutečně antikomunistický zákon, v jehož prvním paragrafu vyjmenovala všechny činy minulého politického režimu, na jejichž základě ho pak prohlásila za zločinecký. Pro pořádek je všechny uvádím:

a) upíral občanům jakoukoliv možnost svobodného vyjádření politické vůle, nutil je skrývat své názory na situaci ve státě a společnosti a nutil je veřejně vyslovovat svůj souhlas i s tím, co považovali za lež nebo zločin, a to perzekucemi nebo hrozbou perzekucí vůči nim samotným, jejich rodinám a blízkým,

b) systematicky a trvale porušoval lidská práva, přičemž zvlášť závažným způsobem utlačoval některé politické, sociální a náboženské skupiny občanů,

c) porušoval základní zásady demokratického právního státu, mezinárodní smlouvy i své vlastní zákony a prakticky tím postavil vůli a zájmy komunistické strany a jejích představitelů nad zákon,

d) používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů, a to zejména: – popravoval, vraždil je a žalářoval je ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám, – zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva, – znemožňoval jim výkon zaměstnání, povolání nebo funkce a dosažení vyššího nebo odborného vzdělání, – zabraňoval jim svobodně vycestovat do zahraničí či vrátit se svobodně zpět, – povolával je k výkonu vojenské služby v Pomocných technických praporech a Technických praporech na neomezenou dobu,

e) pro dosažení svých cílů neváhal páchat zločiny, umožňoval jejich beztrestné páchání a poskytoval neoprávněné výhody těm, kteří se na zločinech a perzekucích podíleli,

f) spojil se s cizí mocností a od roku 1968 udržoval uvedený stav pomocí jejích okupačních vojsk.

Ani při sebepečlivějším studiu jsem v celém seznamu nenašel jediný „zločin“, který by nespáchal kterýkoliv politický režim, existující před vznikem komunistických stran. Dokonce i ono, cituji: „zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva,“ konec citace, nerealizoval poprvé až režim nadvlády KSČ. Ukrást majetek poraženým a zrušit tím jejich vlastnická práva, bylo po celou historii základním důvodem vedení všech válek.

Ze svých znalostí dějin jsem si jist, že všechny uvedené zločiny prováděla nejen každá předešlá politická moc, ale budou je v časech ohrožení své nadvlády provádět i všechna mocenská uskupení budoucí. V tom směru byly politické režimy vedené komunistickými stranami naopak prvními v dějinách, které se své moci vzdaly bez odporu, aby předešly až vyhlazovacímu krveprolití. Přeji budoucímu lidstvu z celého srdce, aby se tak zachovali i současní globální vševládci.