ČESKÝ JELCIN

Téma Zemana hned tak z mého blogu asi nezmizí. Havel byl mým třídním nepřítelem, tedy z bohaté rodiny, nemakačenko, rentiér a nedouk, pyšný na své přesvědčení, které pokládal za boží vnuknutí. Jako politik byl doslova vláčen svými emocemi, takže byl pro svou zem bezcenným a ve světě pak zvláštním typem natolik nezvyklého státníka, že byl docela milým klaunem. Ten mne proto nezajímal vůbec. Klaus byl zase natolik zatvrzelým antisocialistou, že díky své úspěšnosti z toho zhloupnul až do stupně duševní choroby. Pohrdal jsem jím, jelikož to byl pouhý teoretik, možná nejlepší znalec dějin ekonomických teorií, ale nic víc. O něm jsem psal častěji, protože se postupně stával vhodným objektem bulváru. Zeman má z obou něco. Navíc je to alkoholik, dneska již dokonce závislý, což mne zajímá především. Už když jsem byl v Praze, tak byl alkoholikem a veřejně se tím ještě chlubil, jako každý toho typu. Díky své robustní tělesnosti skutečně vydržel pít déle než ostatní a vychloubal se tím, jako Jelcin, což byl další znak alkoholismu, ba počínající závislosti. Jako správný příživník využíval především toho, že někteří jeho lokajové, převážně z Moravy, ho neustále zásobovali vínem a hostili jej i mnohem silnějším truňkem. Je směšné, když jeho současné potácení se sněží lékař vysvětlit prapodivným neduhem, prý nějakým zánětlivým palcem u nohy. Ochranka, jako ta Stalinova ale určitě ví své, leč loajálně mlčí, zatím, dokud své historky nebude moci výhodně a beztrestně zpeněžit.