. I ten zvulgarizovaný marxismus se řídil tezí své politické ekonomie o bezpodmínečné nutnosti znárodnění výrobních prostředků. Podle této nauky proto nebyl důvod pro totální konfiskaci veškerého majetku církve. Z ekonomických důvodů stačilo, kdyby byly do vlastnictví lidu předány její pivovary, zemědělské velkostatky a jiné produkční nemovitosti. Své rozhodnutí o konfiskaci veškerého majetku církve odůvodňovala KSČ – a nejen ona, protože majetek jí konfiskoval již císař a rovněž „demokratická“ vláda hned po roce 1945 – naprosto jinou tezí. Zdůrazňovala, že jde o nápravu staletých křivd, páchaných církví na lidu, ať již povinnou robotou, či dalšími akty mocenské svévole. Polistopadoví mocnáři od počátku nástupu k moci tvrdí, že restituce majetku církví, šlechty, fabrikantů i živnostníků, jsou „alespoň částečnou nápravou křivd způsobených KSČ“. I kdybych tomu věřil, pak polistopadová náprava křivd je absurdně jakousi nápravou napravených křivd. Tedy fakticky uznáním křivd, které na lidech celá staletí páchala církev a šlechta. Pravá to negace negace, čili návrat do předminulosti. Správně proto tomuto aktu revoluční svévole mnozí myslitelé říkají refeudalizace společnosti. Já navíc pak ještě ekonomicko-politický revanšismus.
Archiv pro měsíc: Červen 2012
KLAUS NEUKRADL JENOM PERO
. Obdržel jsem včera e-mailem delší text s chytlavým titulkem: „Klaus připravil důchodce o 333 miliard“, v němž se mimo jiné píše, cituji: „Psal se rok 1993. Tehdejší ministr financí Václav Klaus – nynější prezident republiky – přišel na „geniální“ nápad…Dlouho mu ležel v žaludku fakt, že existoval důchodový fond v celkové výši přes 330 miliard korun – tedy fond pro důchody lidí, kteří celý život pracovali a poctivě si tyto peníze ve státní kase nastřádali, aby na stará kolena měli z čeho žít…To bychom neznali Klause, kdybychom si mysleli, že to nechá jen tak být. Kdepak! Klaus tento důchodový fond zrušil spojením se státním rozpočtem. Peníze pro důchodce naráz – jako mávnutím kouzelným proutkem zmizely… A cesta k jejich vytunelování byla otevřena… Už tu byla rezerva pro různé pokoutníky – lobbisty, hochštaplery, tuneláře, tedy budoucí miliardáře tuzemské i zahraniční provenience!“, konec citace. Klaus opravdu svou zdivočelou transformací rozkradl nejen penzijní fond, ale celý státní majetek, který za nadvlády KSČ vytvořily dvě až tři generace. Několikrát jsem již veřejně prohlásil, že v každé slušné zemi by neseděl na Hradě, ale trojnásobně doživotně kupříkladu na hradě Mírov. Absurdní je, že na Hrad mu dopomohli údajní pohrobci KSČ, totiž poslanci a senátoři KSČM. Pokud někdo pořád křičí, že se komunisté nezřekli své minulosti, pak jen povznesení největšího zloděje státního majetku do funkce prezidenta, je dostatečným důkazem, že se jí opravdu zřekli, přinejmenším se tedy zřekli všech těch miliard, které původně pro svůj lid „nahrabala“ jejich KSČ.
DALŠÍ VZKAZ PAPALÁŠŮM ČSSD
Již 18.5. jsem poslal e-mail předsedovi a všem místopředsedům ČSSD. Odpověděla mi na něj vedoucí sekretariátu předsedy Lidového domu. Proč by se taková dnešní honorace přece obtěžovala s odpovědí svému bývalému poslanci a dokonce členu bývalého předsednictva Ústředního výkonného výboru.
Tady je tedy odpověď paní Hejné:
Vážený pane,
dovolte mi, abych se z pověření pana předsedy Mgr. Bohuslava Sobotky vyjádřila k Vašemu emailu.
Děkujeme za Váš e-mail, který se týká kauzy Davida Ratha. Musíme se ovšem ohradit proti tomu, že by ČSSD házela někoho přes palubu. Naše strana postupovala přesně dle platného usnesení, o kterém každý kandidát ví a přijímá ho zároveň s nominací.
Česká strana sociálně demokratická jako jediná strana v České republice ctí politickou presumpci viny. To znamená, že pokud člen sociální demokracie čelí obvinění z trestného činu, je mu automaticky pozastaveno členství ve straně a zároveň je vyzván k odstoupení ze všech funkcí, do kterých byl stranou nominován a následně zvolen občany. MUDr. David Rath nyní takovému obvinění čelí. Domníváme se, že takový postup je spravedlivý, transparentní a měla by se tak chovat každá politická strana v zemi.
S přátelským pozdravem
PhDr. Běla Hejná
vedoucí sekretariátu předsedy ČSSD
Doslova neslaná a nemastná, odborně naprosto nevěcná a formální odpověď, mne vůbec nezaujala. Minulý týden však ve Sněmovně došlo k události, která je v mých očích největší dosavadní zradou ČSSD na svém programu. Proto jsem včera poslal pohlavárům ČSSD nikoliv přátelský pozdrav tohoto znění:
Vážená paní mluvčí.
Nepsal jsem nejvyšším funkcionářům ČSSD proto, aby mi odpovídali, nadtož abych se dověděl, co dávno vím, tedy kupříkladu o onom nedomyšleném institutu presumpce viny pro politiky, který je dobrým ideálem, leč příliš lehce zneužitelným principem; vždyť konec konců i jeho autor nakonec se podle něho nechoval. O čemž jsem psal jinde. Oslovil jsem je proto, aby si laskavě velice podrobně ráčili vyzkoumat, proč budou ztrácet preferenční hlasy. Bude to sice, podle názorů lidí i v mém okolí také kvůli kauze Rath, ale nejen pro jeho údajné úplatkářství, ale především proto, jak se zbaběle v té situaci “papaláši” ČSSD chovali.
Původně jsem na Váš neosobní dopis vůbec nemínil reagovat, ale mezi tím se udála věc, kterou již nedokáži vedení ČSSD v žádném případě tolerovat. Při hlasování ve sněmovně o odkladu projednávání návrhu o církevních restitucích “přítel” (asi katolické církve) Sobotka se zdržel, Hašek tam, spolu s 15-ti dalšími vůbec nebyl. Při tom stačilo, aby se účastnila alespoň polovina nepřítomných a přijetí zákona o restitucích by se alespoň pozdrželo.
Vážená paní.
Vyřiďte laskavě v “Liďáku”, že by i název svého sídla měla ČSSD pomalu měnit, třeba na Protilidový dům. Už když se ČSSD totiž přiklonila k názoru, že nemocniční poplatky nezruší, protože prý lidé stejně musí i doma jíst, jsem jim vzkázal, zda si před takovou sviňačinkou vůbec zjistili, kolik procent dnešních lidí nemá na den ani těch šedesát, nadtož údajně snad sto korun. Pro chování klubu poslanců ČSSD ve věci církevních restitucí je v mých očích pak jediné možné vysvětlení. Jsou vydíráni. Vřele doporučuji, aby si především “boss” Sobotka přečetl z webu http://www.nwoo.org/view.php?cisloclanku=2012060026 názor pana Jana Korála. Může si totiž být jistý, že není vůbec ojedinělým.
Potvrzuje se tím především, že opoziční smlouva nebyla Zemanovým výmyslem. To on jenom opět dobře zneužil dlouhodobého ducha ČSSD, stejně jako když stranu se zavedenou historickou značkou zneužil pro svou kariéru. Já jsem nikdy tomu aktu neřekl jinak než loupež strany pro osobní ambice.
Udělejte mi prosím jednu laskavost. Tento e-dopis před lídry nezatajujte. Dovím s to a učiním vše proto, aby se z něj stala věc veřejná.
KALOUSEK PATŘÍ DO BLÁZINCE
Nejlepší, minimálně tedy v Evropě, finančně ministerský sluha globálních financiérů, má všechny atributy moderního politika. Je cynický (předvolební peněžní poukázky) agresivní (vyfackování mladíka), demagogický (církevní restituce), neoliberálně dogmatický (sociální rozpočtové škrty) pravověrně ideologický (antikomunistická nenávist) a v neposlední řadě mocensky pragmatický (politicky se angažoval již za vlády KSČ). Když jako ministr vstoupil asi před rokem před svým ministerstvem do proudu odborářské manifestace, měl jsem zato, že chtěl tak průhlednou provokací na sebe strhnout mediální pozornost, aby znicotnil celou demonstraci, protože v případě násilí na něm by se o ničem jiném v reportážích z demonstrace nehovořilo. Když však minulý čtvrtek opět vyšel z budovy svého ministerstva, před níž nadávaly asi dvě stovky občanů, jak později řekl, proto aby s nimi diskutoval, změnil jsem své ohodnocení tohoto slizu, který dlouhodobě zvyšuje odpor veřejnosti vůči politikům. Kalousek je psychicky narušený. To, co provádí, nejsou provokace. On, který je odchován fakticky marxismem a odkojen katolickou vírou, se cítí být věrozvěstem a davovým propagandistou jediné víry. On s vysokou pravděpodobností je skutečně přesvědčen, že s davem se dá věcně diskutovat. Což je pro politika jasná diskvalifikace. Je to spíše psychologicky vzato profil fanatika, s mučednickým podvědomím. Pro takového „politika“ je pak jediné možné doporučení. Ať se jde léčit do psychiatrického ústavu. Ty facky, štulce a plivance ho naopak utužují v jeho zvráceném fanatismu.
OPRAVA VČEREJŠÍHO MATENÍKU
Ve včerejším textu se mi podařilo smíchat nejen hrušky s jablky, ale doslova zeleninu se astronautikou. Všechno, co jsem napsal o kolonialismu je sice oprávněným názorem, leč nelze to všechno házet na kapitalismus. Co do počtu obětí byl sice kolonialismus za kapitalismu horší, ale onen rasismus bílého muže v něm už jenom dozníval. Ten byl založen už v hlubokém středověku a má ho na svědomí především katolické dogma o jedinečnosti křesťanského boha doslova s velkým B. Z toho základu pak vykrystalizovalo ono připomínané genocidní „právo“ bílého muže, které fakticky tak zvané „divochy“ ani nepovažovalo za lidské bytosti. Přesto zločiny kapitalismu jsou pořád největšími v celé historii lidstva a díky tomu, že ještě neskončil, tak oprávněně lze čekat, že budou nejen pokračovat, ale já tvrdím, že dokonce ještě v hrůznějších formách a s děsivějším počtem obětí. Vždyť se dokonce, pro udržitelný život na planetě, hovoří o konečném počtu obyvatel na Zemi nepřevyšující půl miliardu. Na závěr tohoto textu přidávám opět tradičně nehoráznost, jak inzeruji v samotném názvu svého blogu. Holocaust byl produktem nejen hitlerismu, ale fakticky kapitalismu. A stalinismus? Ten mnozí přemýšlivci dodnes označují za „stání kapitalismus“, takže i ty gulagy jsou potom produktem kapitalismu. Tedy veškerý prozatímní totalitarismus.
NEDIVÍM SE, ŽE TO UDĚLALA ŽENA
Zpráva z tisku: „V pátek 25. května tohoto roku představila umělkyně Darina Alster v rámci Festivalu performance své dílo Pomník obětem kapitalismu. A byl to pomník pravý, poctivý, kamenný, do něhož byl vyryt zmíněný, pozlacený název. Místo performance, tj. instalace pomníku, bylo vybráno zcela záměrně. Darina svůj pomník umístila na Václavském náměstí. Den na to už byl fuč“. Konec citace. Škoda že se nikdo nezajímal, kdo ho vyzmizíkoval. V tom dvacetiletém, antitotalistickém producírování se, prakticky všech příslušníků kulturní elity, konečně dospěl někdo k jinému názoru. Objevil se tvůrce, který viditelně vystoupil z hordy. Měl k tomu nejméně dva důvody. Za prvé; vedle holocaustu a gulagu bylo totiž celé období kolonialismu daleko větším antihumanismem. Za druhé; šlo o nejdéle trvající rasismus veškeré historie, který navíc realizoval muž, konkrétně bílý muž. Ten muž, který celá tisíciletí dokonce zotročoval ženy, všechny i ty bílé. Celé dějiny, v nichž nad ženou vládl „pán“, budou jednou vnímány jako doba temna lidské civilizace. A kolonialismus bude navždy považován za nejtěžší zločin proti lidskosti, který už nemůže být překonán. Ledažeby se našli šílenci, kteří by se snažili zásadně zredukovat počet lidí na Zeměkouli, o čemž už někteří teoretizují. Oprávněně to byla žena, která v našem prostředí jako prvá postavila pomník stamilionům, které kapitalismus dosud zavraždil. Nepochybuji, že se ten prvopomník jednou najde.
RATH SI OBJEDNAL SVOU POLITICKOU VRAŽDU
Dneska to vezmu zkrátka. Včerejší pokračování spektáklu „Rath“ se provozovalo v kulisách sněmovny. Nehodlám se k němu vracet, to nechávám čilým psavcům obou stran barikády. Na tomto místě jenom doporučuji svým čtenářům, aby se podívali na dvě videa. Obě jsou z 26.4.2011, z programu mimořádné schůze sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě. Jsou na adresách: http://www.youtube.com/watch?v=eNs2CA0QrAc a http://www.youtube.com/watch?v=PPoUXH3ZYZw . Obě mají na webu You Tube příznačný název: „Kalousek je slušný člověk a Kubice je Vrah!!!“ za pozornost stojí, že slovo Vrah je napsáno s velkým začátečním písmenem, ač je uprostřed věty, takže jde o „anglický pravopis“ a rovněž ty tři vykřičníky jsou výmluvné. Alespoň pro mne.
CHYBÍ UŽ JENOM ZÁKON PROTI POBUDŮM
Kdo měl zájem, mohl si včera najít v televizi kanál, na němž byl vysílán POP koncert k diamantovému výročí vládnutí britské „carevny“ Alžběty II. Je samozřejmé, že by uviděl pouze pompu, slyšel frenetické ječení nadšených britských poddaných a byl svědkem žoviálního chování dvora vůči svému lidu na ukončení celého spektáklu. V žádném případě by se nedověděl, že na pořadatelské službě se podíleli nezaměstnání, které charitativní organizace Tomorrow’s People přivezla do Londýna z Bristolu, Plymouthu a Bathu. Cestovali od půlnoci do tří hodin ráno, a i když pršelo, byli ponecháni bez jídla a další péče pod London Bridge. Ráno je oblékli do pořadatelských uniforem a měli pak službu 14 hodin. Za ni nejenže nedostali zaplaceno, ale nebylo pro ně zajištěno ani kupříkladu WC. Vrcholem cynismu pak bylo, že pracovník jmenované charity konstatoval, cituji: „…neplacená pracovní zkušenost byla pro nezaměstnané neocenitelná a zvýší jejich šance na získání zaměstnání“, konec citace. Všichni, kdo dneska hovoří o neofeudalismu, mají s vysokou pravděpodobností pravdu. Už chybí jenom středověké zákony proti potulce, žebrotě, „pobudům“ a vyhánění bezdomovců ze „slušných“ čtvrtí.
POCHYBNÁ NEZÁVISLOST SOUDŮ
Celá léta rozlišuji mezi spravedlností a spravedlivostí, což zakládám nejen na citu pro češtinu, který mi kupříkladu říká; táta byl přísný, ale spravedlivý. V této souvislosti se totiž nepoužívá slova spravedlný. Spravedlivost je věcí celoživotního přesvědčení, morálky a svědomí. Spravedlnost zase věcí soudů. Ty nehledají spravedlivost, ale spravedlnost ve změti platných zákonů. Ovšem v posledních letech stále více pochybuji o spravedlnosti spudů. Jen v nedávné době jeden jediný soud, konkrétně v Olomouci, mém rodném městě, vyřkl dva nesouměřitelné verdikty. V obci, kde se smí jezdit čtyřicítkou, řidič z vlivné podnikatelské rodiny ve stokilometrové rychlosti při porušení dalších předpisů naboural do odbočujícího auta. Spolujezdkyně přežila s trvalými následky, řidič zemřel. Verdikt soudu: podmínka na dobu tří let a zákaz řízení na pět let. Státní zástupce se neodvolá. Druhý případ je dokonce celostátně známý. Řidič Smetana pokreslil volební plakáty a ocitl se natvrdo ve vězení. Dva nijak nesouvisející případy, ale pro právního laika nehoráznost. Stačí si přečíst internetové diskuse. A jsou ještě křiklavější případy. V roce 2009 hlavní aktér kauzy vytunelovaných CS fondů nenastoupil do vězení. Dva roky po pravomocném rozhodnutí soudu v případu jednoho z největších finančních tunelů v české historii si jeho hlavní aktér z uloženého trestu neodseděl ani minutu. Pětašedesátiletý Josef Matoušek, který dostal za více než miliardový podvod (1,23 miliard) osm let, do vězení nenastoupil. Zdůvodňoval to svým chatrným zdravím. Soud mu proto nástup trestu odložil. Bylo tomu tak na základě vyjádření lékařské komise Vězeňské služby ČR, která dospěla k závěru, že nástup do výkonu trestu by ho mohl ohrozit na životě. Co konkrétně by Matouška mohlo ohrozit, nikdo nechtěl s ohledem na lékařské tajemství sdělit. Matouška už policie zatkla v roce 2005 za výrobu a prodej alkoholu, při kterém měl připravit stát o 120 milionů na daních. Žalobce ale soudní stíhání zastavil, protože dospěl k závěru, že vzhledem k uloženému trestu z kauzy CS Fondů je to neúčelné. V tomtéž období pražský městský soudce Petr Braun někdejší dělnické prokurátorce Ludmile Brožové – Polednové, o dvacet let starší Matouška, nařídil nástup do vězení. Její potíže, potvrzené lékařskou zprávou o problémech s cukrovkou a špatnou srážlivostí krve, ani potíží se zrakem nejsou podle něj důvodem k odkladu trestu. „Ať předloží ve věznici při nástupu trestu všechna vyšetření a tam poté v rámci vlastních vyšetření rozhodnou, zda její zdravotní stav umožňuje vykonání trestu.“ Vězeňská služba se takovému řešení nebránila. Soudci Braunovi okamžitě poslala své stanovisko, ze kterého vyplývalo, že se o Polednovou dokáží za mřížemi postarat. Obě dvojice srovnávaných soudních rozhodnutí nejsou vybrány náhodě. Obě totiž mají politický podtext. První je důkazem privilegií současných příslušníků panstva, druhý je výrazem antikomunistického revanšismu. Obojí je ale naprosto nepřijatelné v soudní praxi slušného státu.
PROČ SE DIVÍME SYNKOVI Z BŘECLAVI?!
Nějak špatně chápu, proč se tolik divíme lhaní nějakého puberťáka. Vždyť si jenom ve svém vystrašeném mládí vymyslel událost, která se vůbec nestala. Což není vůbec, ale vůbec nic nového. Na takovém jevu kupříkladu vznikl i současný režim. V případě Břeclavského fantasmagora je alespoň pravdivé jméno a fakt, že je dotyčný skutečně zraněn. Oproti tomu takový Uhl, ten ve velmi dospělém věku rozšířil do celého světa „událost“, která se nejenom vůbec nestala, ba ani člověk toho jména, podle něj zabitý, vůbec neexistoval. A přesto šlo o příslovečnou kapku, iniciující pád režimu. Režimu, který v naší zemi, jak dneska vidíme, byl kontrarevolučním revanšismem. Jak se tedy zdá, naše současnost pokračuje tak, jak začala. Jen zatím na žádné té mnohé mediální lži, kterou já často považuji za promyšlenou provokaci, zatím nevzniklo živelné hnutí davů. Pubertální provokace v Břeclavi naštěstí nebyla zneužita. Jenom prokázala, že i přes silný anticiganismus, bez podpory ze zahraničí naše veřejnost do ulic nejde. Stejně si nedovedu představit, jak by se dneska cítili takoví, kteří by se v Břeclavi propůjčili ku příkladu až k pogromu. Vnímám pečlivě, že naše média si nijak neověřují prvotní informace a to zdaleka ne jen ta bulvární, u nichž je to pracovní metodu v honbě za senzacemi. Proto začínám přemýšlet nad vyprovokováním události, která by i naší letargickou veřejnost vyhnala do ulic s cílem svrhnout padoušskou vládu.