Čtvrtý říjen je datem, kdy v roce 1957 z území Sovětského svazu, leč ne z Ruska, byl vynesen na oběžnou dráhu Zeměkoule první předmět vyrobený lidmi. Pro historii dostal název v jazyku svých tvůrců „Sputnik 1“. Nepřipomínal jsem včera tu událost na blogu, protože nešlo o kulaté výročí. Ovšem dneska jsem si uvědomil, že jde přece o zajímavé výročí, protože je to 66 let, a to cifra vypadá zajímavě. A jenom pro úplnost dnešní informace dodávám, že když jsem dneska zadal do prohlížeče termín sputnik, vyskočila na mě jako první informace „Sputnik – první česká beatová skupina…“, jako druhá pak informace: Sputnik je ruská zpravodajská agentura, internetový portál a rádiový rozhlas provozovaný ruskou státní agenturou Rusko dnes. Wikipedie sice pod heslem sputnik uvádí jako první opravdu Sputnik 1, ale manipulativnost Googlu to nikterak neomlouvá.

Rusko je po celou svou existenci poněkud výjimečný stát. Už svým vznikem, jelikož se začal vyvíjet na dvou poměrně vzdálených územích, a navíc ve dvou od sebe vzdálených obdobích. Rusko současné ale jednoznačně vzniklo jako val bílé rasy proti neustálým útokům z jihovýchodních středoasijských prostor. Příliš se to podobá vítězství usedlých civilizací nad kočovníky. Jako by biblický Ábel porazil Kaina. Oproti vůdčím zemím bílé rasy matka Rus expandovala přirozeně, tedy do svého okolí. Jako když mladý bobr je rodiči vyhnán z rodného hnízda, aby si hledal nové teritorium. Tak Ruští obyvatelé postupovali na východ daleko předaleko za Ural, dokonce až za Beringovu úžinu na Aljašku. Nebýt Cristóbala Colóna, který omylem objevil Ameriku, tak dneska žili Indiáni v poklidné asimilaci se Slovany na Západní polokouli. A současný globální zločinec s logem USA by neexistoval. Je to představa překrásná, bohužel virtuální, jak se módně říká fantasmagoriím.

Ač jsou Rusové příslušníky bílé rasy, díky své expanzi s asimilačními tendencemi, a ne okupačně kolonizačními výboji až genocidami, jakož i dlouhodobé existenci coby vnitrozemského státu jsou kulturně velmi odlišní od zbytku bílé rasy. Tento text není psán proto, aby tu odlišnost analyzoval. Pouze konstatuje, že díky vývoji za odlišných podmínek se současné Rusko významně odlišuje od národů, států a zemí na západ od něj, především těch na samém okraji asijsko-evropského supra kontinentu. Připočteme-li k tomu fakt, že Moskva po pádu Byzance je třetím střediskem starokřesťanství, je to asi většinový základ duchovna determinující současnou Rus.

Stát Rusů vznikal z obrany proti hordám z jihovýchodu, zvětšoval se poměrně mírumilovným šířením na východ a minimálně poslední dvě staletí se zase brání proti zlodějské chátře ze Západu, která mu závidí na onom východě získané přírodní bohatství. Západ je v očích Rusů kořistnický dobyvatel cizích území. Rusové svou expanzi vidí jako začleňování jiných etnik do své „široké“ duše. Z této pohnutky vznikal i Sovětský svaz, jenže příliš překotně. Co by v rozmezí tak asi pěti generací bylo docela přirozeným soužitím, to se prakticky za jednu generaci stalo násilím.

Duchovno západní části bílé rasy se v posledních dvou staletích stalo fakticky antagonistickým vůči Ruské duši. A je základním zákonem přežití společenství v nesmiřitelném vztahu, že tyto lidské skupiny musí se od sebe co nejvíce izolovat. V té cestě vidím další vývoj pro Rusko. Musí se až neprodyšně oddělit od Západu. Mnohem víc než za studené války. Země, které byly Západem kolonizovány, nebo dneska dokonce mají na svém území západní (vesměs americké) vojenské základny, musí umět vyhodnotit svou pozici a zvažovat, jak zachovají existenci svého lidu.

Variant dalšího vývoje všelidského světa je několik. Ovšem podle mě platí, že by se svět měl postarat, aby Západ a Rusko byly od sebe naprosto izolovány. Ovšem pokud Západ, a především jeho nejsilnější součást, nehodlá opustit své světovládné choutky, pak nezápadní svět by měl vytvořit silný protizápadní blok, opřený především o Rusko.

„Představte si vakcínu tak bezpečnou, že vám musejí vyhrožovat, abyste si ji dali. Proti nemoci tak smrtící, že vás musí testovat, abyste věděli, že ji vůbec máte.“ Napsal dneska na Tweet X Elon Musk. Ta myšlenka je tak skvělá, že jsem si při jejím přečtení vzpomněl na jinou, stejně výbornou. Tu vyslovil k jiné velkolepé pravdě známý klasik dodatkem: Na té myšlence je špatné pouze to, že nenapadla mě. Holt Musk patří mezi esa.

V polistopadové politice jsem si vedl jakýsi žebříček politiků, které jsem hodnotil jako největší „škůdce národa“. V soutěži o tento titul jasně vede Klaus, ale to jenom proto, že Havel se politikem podle mého mínění nikdy nestal. Ovšem přiznávám se, že kritéria jsem pro toto označení prakticky neměl, pouze jsem se snažil vyhodnocovat, kdo naší zemi způsobil nejvíce ekonomických škod. Od začátku SVO jsem pomalu přestal sledovat politiku v ČR, takže jsem přestal i s hodnocením míry škodlivosti činů jednotlivých politiků. Dneska jsem si ale uzavřel výsledky soutěže o titul uvedený v názvu tohoto textu. A světe div se, za největší hovado mě nevyšel Rakušan, Fiala, či Pavel, kteří byli vysokými favority, ale jakási kdysi Babišem „vyoraná myš“ Věra Jourová. Nejvíc bodů nasbírala prosazením směrnic a ostatních aktivit EU o cenzuře. A všechno završila svým současným tažením proti výsledku voleb na Slovensku.

„Žijeme ve světě, kde je pohřeb důležitější než zemřelý, svatba důležitější než láska, vzhled je důležitější než mysl. Žijeme v obalové kultuře, která pohrdá obsahem“. To si o dnešním světě myslí sir Anthony Hopkins, jinak herec o tři dny mladší než já. Takže se vůbec nedivím, že mám stejný názor.

Včera „stréc“ Borrell, úřadující „ministr zahraničních věcí EU“ se předváděl v Kyjevě. Prohlásil tam, mimo jiné, že lituje rozhodnutí USA o omezení podpory Ukrajiny a ujistil ukrofašouny, že EU se bude chovat právě naopak. Bez ohledu na jednání USA bude ještě intenzivněji podporovat „Chochly“. Docela by mě zajímalo, za koho vlastně ten páprda, který nikdy nic pořádného nedělal, protože se neustále plácal v politice, vlastně mluví. Válka evropské části NATO je fakticky válkou pouze a jen poltických papalášů. Jasně se to ukáže tehdy, až budou muset jít evropští kluci a holky přímo bojovat. To se pak uvidí, kdo vlastně od roku 2022 tak katastrofálně urychluje zánik prastaré Evropy.

Nevidím důvod, abych si vymýšlel komentář k sobotním volbám na Slovensku. Dostatečně výstižně to vyjádřili dva autoři. Europoslanec Ivan David pod titulkem Fico porazil mainstream napsal, cituji: „Všichni komentátoři připuštění do ´objektivní, nezávislé a vyvážené´ České televize se předhánějí ve zdůrazňování, že parlamentní volby na Slovensku proběhly svobodně a demokraticky. Je to lež, protože ke skutečné demokracii patří objektivní informování veřejnosti a nikoli extrémní jednostrannost, která se stala normou v procesu abnormalizace společnosti. A zejména ke skutečné demokracii patří svobodná a vyvážená veřejná diskuse občanů a jejich zvolených reprezentantů. Tomu je praxe ´veřejnoprávních´ médií na hony vzdálená“. Konec citace. Druhým je nejznámější český bloger Ladik Větvička, který napsal v pohledu na slovenské volby text pod všeříkajícím názvem „Fico ještě nevyhrál“. Ano, má sice o sedm procent hlasů víc jak v pořadí druhá politická strana, ale pouze ubohých 23,5 procent. Stačí, aby se proti němu poražení spikli a vítěz půjde …, možná i do vězení, za své předvolební výroky. Taková je realita současné postdemokracie paralyzující Evropu. A bude takovou až do chvíle, dokud nebude v Ústavě zakotveno, že vítěz bere vše, jako je tomu v Británii, či v USA. A ony obstarožní demokracie moc dobře vědí, proč to tak mají. Vítěz může realizovat co slíbil čili svůj program a skutečná opozice je mu reálným oponentem. Konečně by zanikly pidistrany, které v možných koalicích pak hrají „hergoty“, česky pány bohy.

Pokud mě paměť nemýlí, tak jsem v tomto blogu ještě nepsal o uskupení s logem BRICS. Nepsal, protože fakticky nebylo o čem, a především proto, že jsem tento projekt považoval, a čím dále více považuji, za naprosto chybný. Shrnování celého nezápadního světa do jedné kupy je stejně nesmyslné, jako scelování Evropy do jednoho megastátu, který je dlouhověkou vizí některých politiků Západu. Ono totiž nezápadní svět není v žádném případě antizápadním, jakým je jádro BRICS reprezentované Ruskem a ČLR. Dle mého soudu ani nikdy nebude. Pokud lidstvo neskončí současnou svou etapu dějin apokalyptickou katastrofou, tak se Západ jednou stane rovnocenným členem celoplanetárního lidstva. To je ovšem běh na příliš dlouhou trať, vedle níž maraton je sprintem. Budoucí planetizace lidského rodu, což je podle mě výstižnější termín než globalizace, totiž opravdu nebude znát státy, ale jen etnika od národů po menší skupiny, které ve všelidské civilizaci budou prakticky folklórem své doby. I to soukromé vlastnění se zásadně změní, a především funkce peněz. Ovšem bude to všechno trvat dlouhé generace postupných, ale hlavně nenásilných změn. Současné výšplechty prominentů WEF, WHO, IMF, BIS, WB a jiných celosvětových institucí, především těch finančních, se svými programy Green Deal, Great Reset a podobnými, jsou natolik nepřijatelné současníkům, že ve skutečnosti oddalují realizaci logického, či spíše inženýrsky neřízeného vývoje lidstva.

Současná etapa lidských dějin staví proti sobě coby antagonistické nepřátele dva vytvářející se bloky. Blok USA a jejích satelitů a blok Čínsko-Ruský, který si teprve vyjasňuje svou pozici. Rusové jsou čím dále více pro absolutní odtržení, ba doslova izolaci od Západu, kdežto ČLR inklinuje ke koexistenci se Západem s celou plejádou soupeření až po to vojenské. To je první velký problém BRICS. Dalším je jeho velikášské rozpětí napodobující chování globalistů. Chapadla sahající až na Jižní Ameriku a jih Afriky jsou v mých očích příliš předčasná. Pro ČLR, stejně jako pro Rusko je prvořadé semknutí zemí na asijsko-evropském kontinentě. Především vytvoření trojice z Číny, Indie a Ruska, která by se začala chovat jednotně z důvodů jednoty svých prioritních zájmů. To bych považoval za počátek, jakési kondenzační jádro budoucího planetárního společenství. I to by totiž trvalo dost dlouho, protože Indie byla silně ovlivněna Západem a je s ním dodnes finančně daleko víc propojena než zbývající dvojice. Další vývoj bych viděl v rozšiřování na asijsko-evropském kontinentě a nejbližším okolí. Kupříkladu bych za kandidáty připíjení chtěl především Írán, Turecko, Indonésii, Saudskou Arábii a snad Egypt. Brazílii v žádném případě. Dokonce ji považuji za pátou kolonu v současném BRICS. I Jihoafrická republika je problematická, protože v současnosti je přátelskost ke dvojici ČLR-Rusko čistě personální. Současné rozšíření BRICS na jedenáct členů mě vůbec nevoní. Z mého pohledu vyloženě ochromuje údernou účinnost celého projektu. Považuji totiž například za vyloučené, aby v této konstelaci bylo souručenství schopné realizovat reálnou dedolarizaci. Už jenom proto, že ji fakticky celá polovina členů vůbec nechce, a někteří ji absolutně ani nemohou provádět. Sám sebe se proto musím ptát, co vlastně spojuje členské státy BRICS 11? Kdo si pak pozorně přečte všech 94, respektive 91 bodů deklarace z 15. summitu, pak s určitým překvapením zjistí, že víc jak třetina dokonce vyhovuje Západu, navíc těch tak zvaně progresivistických, které absolutně odporují světové konzervativní komunitě.

Mnohokrát jsem se zamýšlel nad tím, kdy se Unie stala celosvětovým rozesíračem, jak vtipně říká Ivan Vyskočil, abych ho ještě jednou připomenul. Vždycky mě vycházelo, že se jí to přihodilo až po tak zvané druhé světové válce. Ovšem minulý týden jsem docela náhodou narazil na jednu vzpomínku Simone de Beauvoir, životní to partnerky Jean-Paula Sartra, která ve čtyřicátých letech žila v USA. A pak o ní napsala, cituji: „Chápu Ameriku jako zemi, v níž kapitalistický útlak zvítězil tím nejhnusnějším způsobem“. Konec citace. Díky tomu jsem se podrobněji zamyslel nad dějinami USA a nakonec mě vyšlo, že jsem zrevidoval svůj dlouhodobý názor na původ zlovolnosti vládnoucích tlup v Unii. Ta země, která je v současnosti původcem chaosu na celé planetě, objevila svou světodějnou roli už za velké krise ve třicátých letech minulého století. Tehdy si největší bankéři USA ověřili, že pomocí finančních machinací mají šanci ovládnout svět. K tomu ovšem potřebovali, aby politicky aktivní lidé USA opustili strategii izolacionismu, a tak začali financovat války v Evropě. Už tu první, ale především pak svými finančnímu půjčkami „udělali“ Hitlera, a pak už se v tom vezli a plácají až do dneška.

29. září 1938 byl na konferenci v Mnichově podepsán pakt o Československu dodneška nazývaný „Mnichovská dohoda“. Víc myslím není třeba psát. Já se jen dneska podivuji, že Němci, kteří mají tak dobře vyvinutý smysl pro symboliku, tento zlotřilý akt nezorganizovali o den dříve. To by určitě včera nebyl státní svátek, prosazený černokabátníky „de Lux“.