Fotografie a klipy z likvidované Gazy vidím jako budoucí stav sionistického Izraele.

Nejlepší vzpomínkou na člověka, kterého jedni považují za geniálního mistra zahraniční politiky a jiní za válečného zločince, je v mých očích citát hodící se do dění minulého měsíce. Henry už kdysi dávno řekl, cituji: „Národ, který je už dva tisíce let pronásledován, musí přeci něco dělat špatně“. Konec citace. Podle mě dělá, pasuje se víc jak dva tisíce let na bohem vyvoleného, což je vysokou mírou nacionalistické pýchy. Takže možná je od jedněch pronásledován ze závisti, a konec konců každé sebe povyšování plodí reakci a kdo nemá někoho rád, tak si důvod k pronásledovaní najde vždycky.

Za prvé: Izrael je nesporným okupantem Palestinského území, celého, jakési pokoutní rozhodnutí OSN ve službách kolonialistických mocností na věci nic nemění.

Za druhé: V Izraeli vládne po celou dobu převážně sionistická část Židovstva, která je ekvivalentem všech extrémních, tedy válečnických nacionalistů, která se dopouští zločinů proti právu Palestinců na život.

Za třetí: Odpor proti okupaci a proti okupačnímu útlaku vůbec je posvátný, a dokonce podle mezinárodního práva povinností, takže žádná organizace, která proti okupantům bojuje nemůže být ze samotného mezinárodního práva vydávána za teroristickou. Naopak každý militantně nacionalistický stát, a takovým Izrael opravdu je, teroristickým státem bez pochybností je.

Za čtvrté. Každý kdo, kritizuje sionistické vládce Izraele není antisemitou ale jen a jenom anti sionistou, čti, odpůrcem militantního nacionalismu.

Za páté: Označování podporovatelů oprávněného osvobozovacího boje Palestinců za popírače holocaustu je drze propagandistickým, a dokonce protiprávním podvodem na vědomí veškeré světové veřejnosti.

Za šesté – a nejpodstatnější: Chování sionistického Izraele po celou dobu jeho existence je ve skutečnosti jednáním totálně negujícím památku obětí holocaustu, a tedy jevem daleko horším, než pouhé jeho popírání.

Politik, hnutí, či politická strana jsou v mém chápání politického světa levicí, marxistické, socialistické, či dokonce komunistické tehdy a jen tehdy, když coby minimum mají v programu a také realizují politiku, která nedovolí existenci soukromého vlastnictví surovinových a energetických zdrojů, včetně vody. Dále pak síťových rozvodů všeho druhu od ropovodů, plynovodů a vodovodů přes elektrické, komunikační a dopravní sítě až po sítě zdravotních a vzdělávacích zařízení. Za nejdůležitější vůbec pak považuji absolutní zrušení soukromého bankovnictví, pojišťovnictví a všech ústavů a institucí provozujících manipulaci s penězi. Naprosto jednoznačně pak musí zajistit přesně definovanou samostatnost centrální banky. Uvedené politické síly musí zajišťovat všem občanům stejnou zdravotní, bezpečnostní péči a pomoc v nedostatku či nemohoucnosti. Každý, kdo získá bezplatné vzdělání vyšší, tedy přesahující věk 21. let, ten musí být povinen pracovat deset let mimo soukromý sektor a nesmí si založit soukromou praxi. Pokud chce odejít do služeb v cizím státě, pak musí zemi, kde vystudoval, vrátit adekvátní náklady na své studium. Pokud liberální vládci mají tu drzost, že určují minimální mzdu, pak by socialističtí měli naopak regulovat maximálně možnou výši soukromého majetku. Jakou metodou toho dosáhnou, to už je jejich záležitostí. Především asi daněním, ale rovněž omezením možností v dědění majetku.

Na druhé straně odmítám považovat za levicové různé současné byrokratické a korupci podporující poskytování dotací, a jiné jednorázové bonusy, které jsou prakticky úplatkem. Odmítám za levicové považovat všemožné aktivity od ochrany životního prostředí přes klimatická opatření, po současné výstřelky prosazované tak zvanými menšinami. Levici sluší mírný konzervatismus, ctění tradic a obrana všeho co funguje proti všemožným experimentům různých „sociálních inženýrů“ a jiných revolucionářských typů.

Sečteno a podtrženo jde o výčet, který jasně ukazuje, že v současné době nevidím u nás, o světě ani nemluvě, široko daleko žádnou opravdovou levici. Tečka.

Sice se na slavností schůzi dostával přes překážky, a navíc se tam setkal s odporem trpaslíků, kterým vévodil bakalář Lipavský, ale pak stačilo, aby řekl, že Rusko OBSE nepotřebuje a odejde  z ní, pokud uvidí, že instituce neplní své funkce. Celé zasedání pak odsouhlasilo všechno, s čím Rusko přišlo. Holt tisíce příživníků na byrokratických postech třicetileté instituce si nenechá kazit svou životní úroveň nějakým nediplomaticky se chovajícím blbem. Ve svém vystoupení Lavrov mimo jiné také řekl, cituji: „Pro nás neexistují nepřátelské státy, ale nepřátelské vlády“. Konec citace. Takže ani pro Fialovým morem postiženou republiku Českou není ještě vše ztraceno.

Už jsem to napsal několikrát a stále pevněji na svém stanovisku trvám. Jsem již léta přesvědčen, že v Západní Asii nebude klidu, dokud bude existovat Izrael. Kdysi jsem tím myslel, Sionisty ovládaný Izrael. Nyní říkám, že jakýkoliv Izrael. Pouvažuji současné chování sionistického Izraele za natolik zrůdné, že v regionu překryje vnímání jakýchkoliv rozdílů mezi jednotlivými židovskými ideovými či náboženskými skupinami. Dokud se současné teritorium okupované Izraelem nezměním na Palestinu, kde mohou zůstat žít jen ortodoxní Židé, tak nebude „míru pod olivami“.

Farmaceutický průmysl má stejný zájem na světovém zdraví jako zbrojařský průmysl na světovém míru.“ Napsal Dr. Simon Goddek.

Západ, především USA se neustále ohání tvrzením, že v mezinárodních vztazích prosazuje „pořádek založený na pravidlech“. Západ, a především EU zase tvrdí, že její zahraniční politika je „založena na hodnotách“. Nic proti tomu, jenže ani USA, ani EU jasně nedeklarovaly, ani pravidla, ani hodnoty. Což znamená, že je pro ně jediným a nejvyšším „pravidlem“ i „hodnotou“ nadvláda nad zbytkem světa sloužící jen jejich zájmům a především prospěchu.

Západ, především USA stále více naléhá na Zelenskyho, aby začal jednat o nějaké formě zastavení bojů. Nejde o nic jiného než o další fázi získání času typu Minské dohody. Pro Rusko je ale možná jenom jedna cesta k míru, bezpodmínečná kapitulace Ukrajiny a fakticky i NATO, čti, z hlediska Ruska kolektivního Západu. Takže se bude bojovat dál. Rusko skutečně stojí osamoceno v boji za nový svět bez nadvlády nějakého hegemona. Sice má na své straně sympatizantů víc než jeho protivníci, ale jak už to bývá, pokud prohraje, bude to vypadat jinak.  Rusku jde teď skutečně o existenci a Západu bohužel o dosavadní bohatý život parazita na těle zbytku světa. Takže fakticky také o současnou podobu existence. Troufám si předpokládat, že ten boj bude trvat dlouho a konflikt ve formě speciální operace na Ukrajině začal jako rozcvička, aby se postupně rozrostl na tréninek. Do opravdové války se ale zatím nikomu nechce.