ZÁPAD SE ROZHODL KÁLET NA KISSINGEROVY RADY?

Alespoň tak to zatím vypadá. Na Ukrajinu sice přijela „tříkrálovyská mise“, ovšem nebyli to mudrci, ale ubožáčtí zaprodanci politiky Deep State USA. Ukrajině slovy tajtrlíka Macrona přáli vítězství, rozhodnutím vnuka esesmana Scholze dodávají Ukrajině další zbraně a ten třetí vzadu z Itálie to všechno jistí svým údajným vlivem.

V každé válce se nedá skoro nic předvídat. V této jde, alespoň podle mě, velice těžko předvídat především morálka Ruských vojáků s postupující délkou bojů, ale i odolnost veškeré Ruské společnosti při stále sílících problémech způsobovaných válkou s USA. Nevím totiž to základní. Nakolik skutečně obrovská většina Rusů přijala za své, že jde o jakousi druhou Vlasteneckou válku, ve které nesmí prohrát, protože by zanikli jako národ.

Tak či tak pokud Zelenskyj bude fanatickým šaškem jako doposud, tak Rusko po dobytí Donbasu půjde na Oděsu a udělá z Ukrajiny vnitrozemský stát. Pokud ani to nezlomí fanatiky kolem klaunského bosse, tak Rusko spojí nově získaná území až s Podněstřím. A když ani potom Ukrajinci nesvrhnou oligarchicko-americkou juntu, tak Rusové začnou asi konečně onu nezbytnou, a od počátku konfliktu mnohými očekávanou rozbíjecí válku. Představující především ničení administrativních center velkých měst Ukrajiny, což může trvat tak dlouho, až Ukrajina přestane jako stát naprosto existovat. On to již dávno Ukrům slíbil jak Putin, tak Lavrov, či Kadyrov.

I když nikdo nemůže popřít, že všechno může být jinak.

SÍLÍ HLASY PRO ODVOLÁNÍ VLÁDY

Zvětšující se množství odborníků začíná volat po odvolání vlády. Ba nechybí ani takoví, kteří žádají nové volby a do té doby instalovaní úřednické vlády z opravdových odborníků, kteří by měli zachránit co se ještě jenom dá. Všichni při tom upozorňují na pádivou inflaci, nedostatek zemního plynu a ropy, podivný růst ceny elektřiny, na celkový úpadek ekonomiky v zemi, a naprostou nekompetentnost všech ministrů včetně premiéra. Současně se rozvíjející skandál kolem strany Starostové a nezávislí je pro takovéto řešení slibně se nabízející příležitostí. Osobně si myslím, že by tomu prospěl docela maličký tlak ulice a následné odstoupení jedné strany z pětky by dokonalo své. Vadou na kráse ovšem je, že nás za čtrnáct dnů čeká předsednictví EU. Ale ona by to už mohla být tradice v Česku, že vláda, které zastává tak „veledůležitou“ funkci padne. K změně vlády mám jednu zásadní připomínku. Pokud Česko prohraje svou válku s Ruskem rukama Ukrajinců, pak by měl jeho premiér být postaven před válečný soud. A ne jenom odvolán ze své funkce.

TAKŽE JAKÝ BUDE DALŠÍ VÝVOJ ZABÍJENÍ U KYJEVA?

Včera jsem psal o pravděpodobné budoucnosti války USA proti Rusku rukama Ukrajinců, abych dneska narazil na text, z něhož vyjímám následující pasáž, cituji: „Kedmi varoval, že Moskva by neměla počítat s žádnými dohodami se současnými západními vůdci. Jakákoli jednání jsou zbytečná. Bude to past pro natahování času. Je nutné konečně pochopit a přijmout, že s kolektivním Západem již nebude možné se dohodnout. Je nutné si také uvědomit, že Ukrajina je jen začátek. Přichází skutečně velká konfrontace se západní civilizací, na kterou se Rusko musí dobře připravit“. Konec citace. A pan Yaakov Kedmi není jen tak někdo. Je to vojenský expert a bývalý šéf izraelských speciálních služeb. Z jeho dlouhého životopisu je zřejmé, že jen málo lidí na světě ví tolik, co on. Dneska jsem si k tomu ještě připočetl vyjádření „obrfýrera“ Polska, osamělé dvojče Kaczyńského, který řekl, že prohra USA na Ukrajině bude pro Unii i Západ horší porážkou, než Vietnam či Afghánistán.

Takže sbohem mírová jednání.

Jenže na druhé straně registruji vyjádření bosse NATO, který dobře poslouchal patriarchu Henryho Kissingera. A určitě nejen proto jasně na dálku sdělil Zelenskymu, že se bude muset Ukrajina vzdát určitého území, aby boje mohly skončit. A měli by ho k tomu „dokopat“ Macron, Scholz a Draghi. Ale ti ho jak vidno neposlechli. Dneska totiž tato trojice evropských „bohů“ na Zemi přijela vlakem do Kyjeva, údajně na dlouho plánovanou návštěvu, aby svému chráněnci naopak vyjádřila „evropskou“ podporu a uznale poklepala na ramena poslušným hrdinům od Kyjeva.

Takže sbohem mírová jednání. Noch einmall pro dnešek.

Nebo nám „naše“ média řekla jen přijatelnou část dnešní návštěvy velké trojky?!!

ZBYTEČNÁ VÁLKA?

Na první pohled je válka USA s Ruskem rukama Ukrajinců naprosto zbytečná. Vždyť Rusko nežádalo po Americké Unii nic moc. Rusku nevadí, pokud jeho sousedé vstoupí do NATO a už vůbec ne, když budou součástí EU. Čím více bude totiž mít vojenská aliance, či evropský svaz slabých a nevyspělých členů, tím je to pro Rusko výhodnější. Navíc mít za sousedy ekonomicky slabé členy EU je pro Rusko přidaným bonusem, představujícím šanci udržet si trh celé EU. Rusům šlo a pořád jde o jediné. Sousední země coby členové vzpomínaných celků nesmí mít na svém území vojenské základny USA a samozřejmě ne jaderné či jiné zbraně hromadného ničení. A toho stejně dosáhnou, takže ony zmarněné životy a obrovské materiální škody jsou zločinně zbytečné. Onen zločin pak půjde na vrub poraženého. A tady právě začíná zásadní problém války, kterou USA vykonstruovala na regionálním, doslova bratraneckém konfliktu.

Zmíněné, Ruskem požadované minimum, bylo vládci USA lehce akceptovatelné. Jenže zpupnost zanikajícího globálního vládce je nezměrná, stejně jako jeho samolibá pýcha. USA se cítí být vlastníkem planety. Kdekoliv se na ní objeví citelný odpor proti její hegemonii, tak jej prohlašuje za ohrožení své bezpečnosti. Zatímco reálně je to právě naopak. Přítomnost jejích vojenských základen kdekoliv mimo vlastní území je znakem zvrhlé formy neokolonialismu, či až měkké okupace. V případě Japonska dokonce rasisticky pozvolného řízení vylidňování ostrovů. Takže ve všech případech je vojenská přítomnost USA ohrožením svrchovanosti a bezpečnosti „hostitelské“ země.

USA zmíněnou válku, na kterou povýšila původní Speciální operaci Ruské armády na území Ukrajiny fakticky zahájila dlouhodobou válku proti zbytku světa. Válku, která na dlouhou dobu určí další jeho stabilizovanou formu. Válku, která nesnese kompromisu. Válku za konkrétní formu budoucnosti lidstva. Takže soudím, že tato válka není zbytečná. Bude si proto žádat zapojení všech, jelikož v ní jde o dlouhodobou budoucnost každého.

Poznámka: Vysvětlení k onomu vylidnění Japonska viz web: https://zvedavec.news/komentare/2022/06/9193-cesta-k-bezdetnosti-japonska-jak-ji-vymysleli-jeho-satansti-okupanti-z-usa.htm

UJASŇUJME SI POJMY.

Teprve dneska jsem se seznámil s argumentací prý ještě pořád českého občana, bývalého europoslance Jaromíra Štětiny. Zásadně nesnáším kdysi přesvědčené komunisty „zmutované“ po listopadu na zuřivé antikomunisty, rusofoby a podobnou havěť. Jejímž klasickým reprezentantem je právě jmenovaný otrok každého současně vládnoucího názoru. V argumentaci, kterou jsem si přečetl tvrdil, že velitel pluku Azov není nacista. Prý ho osobině zná, dvakrát s ním v posledních týdnech hovořil a on sám mu potvrdil, že není nacistou. Což je pro mě argument blbce. A tak si dneska sám pro sebe chci ujasnit, kdo je to vlastně nacista.

Začnu pojmem vlastenec. Pro mě je to osoba s kladným poměrem ke svému národu a státu. Ctí jeho tradice, historii, pěstuje jeho kulturu a je ochoten se zapojit do činností k jeho prospěchu. Svůj národ nepovažuje za lepší než jiné, ale také nedovoluje, aby byl dehonestován. Myslím, že je na tomto místě dobré vysvětlit, jaký je rozdíl mezi patriotem a vlastencem. Patriot je osoba s pozitivním vztahem k regionu, městu, či národopisné oblasti. Používat toto slovo pro označení vztahu k vlasti je nepatřičné.

Oproti vlastencům jsou nacionalisté lidmi, kteří svůj národ, či stát považují za něco lepšího než jiné národy, ba dokonce za oprávněný jiným vládnout. No a konečně ti nacisté některé jiné národy, či národopisné skupiny považují za potřebné, správné, či oprávněné zabíjet, což také provádí. Myslím, že tady neexistuje jiný výklad, i když s definici vlastence, či nacionalisty může někdo nesouhlasit. Ovšem já po celý život používám uvedené pojmy v popsaném smyslu.

SVĚT SE ZAČÍNÁ ROZDĚLOVAT

Podle údajů statistických institucí se zásadně změnila situace na trhu se zkapalněným plynem produkovaným v USA. Ještě v minulém roce byla jeho největším odběratelem Asie. Za první čtyři měsíce letošního roku už je to Evropa. S ruským plynem přes plynovody je to právě opačně. A předpokládané trendy naznačují další zvyšování obou nastoupených změn. Situace s ropou se podobným způsobem mění už delší dobu. Evropa se tak postupně chce zbavit závislosti na energetických zdrojích z Ruska. Neuvědomuje si, že její „spojenectví“ s USA nebude trvat věčně, jako nic v dějinách netrvalo. Takže Evropa opustila rozumnou zásadu o diverzifikaci zdrojů a přimkla se k USA. Zatím spíše jako kolonie.

Není to ovšem jen separace Západu od zbytku světa v oblasti energetické. Začíná se rýsovat oddělení i v politické sféře.  Důkazem zatím největším je vztah států k sankcím vůči Rusku kvůli bojům na Ukrajině. Řečeno obecně kromě Japonska, Jižní Koreje a Austrálie se „nezápadní“ státy k sankční válce s Ruskem nepřipojily. Rovněž za pozornost stojí probíhající summit amerických států, kam nepřijeli nejvyšší představitelé několika zemí hispánské Ameriky.

Zajímavé jsou rovněž tendence dedolarizační a další finanční aktivity nezápadních zemí.

Poslední aktivitou v tomto duchu je návrh Ruska založit alternativní sdružení vůči Západnímu G7. Jak uvádí zdroje, jeho ekonomická síla by už byla vyšší než toho dosavadního čistě Západního. Současné G7 sdružuje státy spíše pyšné na svou minulost než nějak průmyslově vyspělejší.

Rozdělení světa na Západ a ty ostatní nebude samozřejmě bez výjimek. Očekávám existenci států, které se budou snažit nepatřit ani do jedné grupy a na tomto postavení obchodně prosperovat. Třeba dosavadní producenti ropy z arabských krajin. Ovšem i tak půjde o provizorní řešení. Lidstvo jednou bude plně planetárně sjednocené, ať se to komu líbí, nebo ne. Je jenom otázkou, zda půjde o planetizace pod jednou komandaturou, či skutečně všestranně spolupracujících entit.

JEDINÁ SPRÁVNÁ CESTA PRO EU

Prozatím EU slouží USA jako „kanónenfutr“ pro velkou část válečných dobrodružství Ameriky a nic jiného. Ekonomicky je EU doslova ze strany USA kolonizována. Potřebuje to podle mne výskyt politika formátu „Veliký“, který by prosadil a dokázal realizovat neutralitu EU. Čili nepřiklánět se ani k USA, ani Rusku, ani K ČLR, ale vyžadovat od těchto tří společnou záruku své bezpečnosti. EU totiž nemá příliš materiálních zdrojů, a proto se musí „uživit“ technickou produkcí k prodeji. A nejlépe zase všem třem podle toho, co nejvíc potřebují. Oni se sice tváří, že všechno mají, ale to jen klamou „tělem“, jak se říká. Jít proto nevyzkoušenou cestou experimentu s názvem Zelený úděl je pouhým prohlubováním závislosti EU na síle zbraní USA, surovinách Ruska a levných výrobcích všeho z Číny.

JELCINOVO ODPORNÉ DĚDICTVÍ

Osmého prosince 1991 se v paláci Viskuli v Bělověžském pralese sešlo šest „postsovětských kumpánů“ z největších Slovanských republik SSSR aby tam podepsali velezrádnou smlouvu o vytvoření jakéhosi „Společenství nezávislých států“. Tím paskvilem prakticky zanikl Sovětský svaz, což už pak jen de jure ztvrdil Nejvyšší sovět SSSR dne 26.12. téhož roku svou seberozpustnou deklarací č. 142-H.

Kdyby tehdy v oné rezidenci reprezentoval Rusko opravdový Rus, a ne věčně opilý komunistický funkcionář, zachoval by se určitě podstatně jinak. Na Ukrajinském stejném podrazákovi jako byl on sám, by pro Rusko vymohl Krym, Donbas a možná i další území obývaná etnickými Rusy. Kravčuk by skoro jistě rád od nich odstoupil, protože samostatnost Ukrajiny by i tak mu zajistila historickou satisfakci ba slávu.

Jelcin by toho mohl možná dosáhnout ještě v mezidobí od 8. do 26 prosince, ale to by nesměl být zpitý mocí a mít mozek změklý alkoholem. Dneska by z Putina nemusel být válečný dobrodruh, a především by nemuselo tolik lidí zahynout v bojích, které ještě mají daleko do svého finále, nadtož úplného konce.

REALITA POLITICKÉHO SYSTÉMU V USA

Od vzniku USA by její politický systém formálně zastupitelskou demokracií, ale ve skutečnosti to byla polyarchie čili vláda poměrně početné nejbohatší společenské vrstvy. Konec konců jako tomu nylov v antickém Řecku, kde tak zvanou demokracii reprezentovala obrovská menšina „jediných svobodných občanů“. Podle základního zákona liberálního kapitalismu docházelo v nově se tvořící Unii ke stále se zvyšující koncentraci bohatství a kapitálu do rukou zmenšujícího se počtu vlastníků, s následujícím zužováním vládnoucí polyarchické politické třídy. Někdy kolem velké hospodářské krize minulého století se naprosto organicky začala v Unii vytvářet úzká skupina oligarchů, reprezentovaných doslova klany superboháčských rodin, ať již bankéřských či průmyslových. Někdy po pověstném 11. září 2001 se tlupa oligarchů natolik zúžila, že začala reálně ovládat veškerou moc v zemi. Vznikl pověstný Trumpův Deep State. Že jde o vládu oligarchie nejlépe dokumentuje podvodná realizace posledních prezidentských voleb. Pokud občané budou i nadále uznávat takto a podobně zmanipulované volby, pak bude Unie čistou oligarchií s možným překlopením politické moci ve fašistickou diktaturu.

     Nikdy neříkej nikdy, stalo se známou frází mezi politiky. Leč ona neplatí jenom pro politiky. Každý člověk by se měl vyhýbat kategorismům typu všichni, každý, vždycky, nikdo, žádný a podobně. Neexistují totiž s vysokou pravděpodobností většinové jevy, které nemají výjimku. To je také důvod, proč rovněž nesnáším chování velké většiny žen, které podléhají módním vlnám. Je potom děsné, když stokilová dáma měřící kolem jeden a půl metru se producíruje v legínách, či křivonožka v minisukni. Takové „využívání“ módních trendů považuji za hňupáctví. Vida, docela dobré slovo jsem teď vymyslel. Všechno mně to proběhlo hlavou docela nedávno, když jsem nějakou módní odbornici slyšel, že to jenom Čeští burani jsou schopni nosit v sandálech ponožky. V první chvíli mně pouze naštvalo ono rádoby velkosvětské kvákání o Českém buranství. Ovšem protože jsem pamětníkem, tak vím, že to není zase tak dávno, kdy arbitři módy, možná že dokonce ti stejní, považovali úplně naopak za naprosto nepatřičné, že někdo měl sandály obuté naboso. Když jsem se pak nad celým výrokem zamyslel, tak jsem jenom pochopil, že jde o klasický případ onoho hňupáctví. V mých očích je naopak buranem ten, kdo si dogmaticky nevezme ponožky do sandálů i v případě, že má nějakou kožní chorobu. Je samozřejmé, že si rozumný člověk nebere ponožky do „klapek“ na pláži, či do „vietnamek“ v tropických 30ti stupních a ještě za deštivého počasí, kdy by díky nim chytil skoro s jistotou plíseň mezi prsty. Takže ani ty ponožky v sandálech nejsou absolutně vždycky „in“, a nebyly kdysi za všech okolností „out“, abych byl také módně světový. Čili asi pořád například platí mé dávné pravidlo, že absolutní abstinent, či bezvýjimečný vegetarián jsou mi podezřelí. Už poroto, že takovým byl Hitler. Což už asi pro dnešní plané „pindání“ stačí. A vlastně ne. Není každý, kdo začne válku válečným zločincem. I tady platí výjimky.