KREATIVITA LIDU

Na událostech 11. září 2001 mne nejvíc zaujala metoda činu. Nikdy dosud nebylo něco takového v dějinách války užito. Japonští kamikadze byli přece jenom něco jiného. Tady šlo o využití civilních letadel k útoku na symbol superbohatství. V mých očích velice nápaditý počin, projev doslova lidové kreativity. Za stejně výborný nápad považuji použití dronů k útoku na ropná zařízení Saudské Arábie. Dosud nikoho nepředstavitelně slabšího nenapadla tato technika boje, proti němuž i to technologicky nejvyspělejší protiraketové vojsko nemá zatím šanci. Dokladuje mi to, mimo jiné, obrovskou kreativitu lidového kumštu, fortelu a vynalézavosti. Něco mi říká, že proti ní nemá šanci ani ta nejhrubější síla globální generality. Ukazuje se tu názorně, že k odporu proti moci to prostě potřebuje jen nové a nové nápady. A snad se pak „lidu“ skutečně definitivně podaří vymanit z tisícileté poroby superbohatých.

VLASTNĚ TAKÉ O KONĚVOVI

Čekal jsem celý týden, zda někdo v ČR letos vzpomene na kardinální událost dějin Evropy, která byla začátkem úpadku tisícileté Osmanské říše. Jelikož ale dneska psát proti islámu nejenže není in, ale je dokonce postihováno, našel jsem jen jedinou připomínku jmenovaného historického zlomu. Tady je, cituji: „Na výročí vítězství u Vídně (12.9.1683 – má poznámka) je dobré připomenout tiché hrdiny, na které se dočista zapomnělo. Osmanskou armádu rozstřílely desetitisíce císařských žoldnéřů, a následující útok polské jízdy do zdecimovaných tureckých řad skončil po pouhých 30 minutách takovým masakrem, že se z toho islámské impérium nevzpamatovalo několik generací. Ty žoldnéře ale musel někdo zaplatit. Peníze vyplácel rakouský císař, ale byly to převážně peníze vydřené z českých rolníků a řemeslníků. Ne náhodou bitvě u Vídně předcházelo několik vln selských bouří v Čechách – výbuchů zoufalství lidí dohnaných na hranici smrti hladem. Zaplatit kompletní náklady vybudování a výcviku čtyřicetitisícové žoldnéřské armády, v situaci, kdy si každý šlechtic a úředník po cestě mohutně přilepšil, to vyžadovalo z dnešního pohledu nepředstavitelné prostředky. Bylo by férové, kdyby stál u Vídně pomník českého zemědělce – zachránce křesťanské civilizace“. Konec citace z webu https://petrhampl.com/0-glosy-z-osobniho-profilu v den 11.9.2019. Jak znám úctu Rakušanů k historii, tak by takový pomník nikdo ve Vídni neboural ani za oněch třistatřicetšest let a jeden týden.

GRETISMUS JE SYNDROMEM PATOLOGIE CIVILIZACE.

      Pokud počínání Grety samotné bylo jedním z projevů její psychické nemoci, šlo o běžný jev. Pokud ale její abnormální chování se povedlo zneužívat, pak už přerostlo v patologii společnosti.

     V dětství jsem zažil Hitlera a již tehdy jsem se podivoval, jak takový uřvanec může ovlivňovat tak obrovské davy. Později jsem nemohl pochopit, jak bylo možné, aby tak kulturní, vysoce vzdělaný a duchovně vyspělý národ se nechal doslova zfanatizovat natolik, aby jeho muži byli ochotni páchat sebevraždu a celý národ šel jako dobytek na porážku. Přes všechny studie a konkrétní znalosti jsem to nechápal až do nedávna. Zjevení „Grety“ mi mnohé objasňuje. Nebyl to Hitler, ač si to i on sám o sobě myslel, kdo Němce doslova připravil o rozum. Byla to celá souhra dobře a především dlouhodobě připravovaných společnostních jevů. Ne Hitler, ale skryté síly skutečné moci manipulovaly davy i Hitlerem samotným. Stejně jako v současnosti Gretou a jejími spopjenci. Hitler jako médium reálných, leč anonymních vládců tehdejšího světa vedl individuální Německé muže k sebezáhubě a Německý národ k sebelikvidaci. Greta je katalyzátor, který urychluje sebezničení  celého globálního světa. A dokonce mnohem sofistikovaněji a podvodněji.

     Hnutí, které bylo nad její nemocí vykonstruováno, je obludným případem manipulace s globální veřejností. Fanatický výkřik „zachraňme zemi“ doslova odvádí myšlení veškeré veřejnosti a aktivitu zmanipulovaných davů do vedlejšího toku, ba doslova do stoky současné civilizace. Planetu totiž nikdy nezachráníme donkichotským „bojem“ proti změně klimatu, leč změnou sebe samých, lidské civilizace. Existence lidstva totiž vůbec není ohrožena změnou klímatu, ale rizikem totální války, ba dokonce jenom nepřetržitou sérií lokálního válčení. Neustálý růst nákladů na zbrojení a válčení jednou dospěje k definitivní limitě neudržitelnosti, tak jako každý nekontrolovaný růst. Můžeme dospět do stavu, že obrazně státy na nic jiného, než na zbraně a války nebudou mít nejen finanční prostředky, ale dokonce planeta zdroje. Nebude ani zapotřebí jaderné apokalypsy, aby lidstvo zdegenerovalo, nebo dokonce vyhynulo.

     Už dneska se na zbrojení vydávají tak obrovské prostředky, že pokud by se přesměrovaly na projekty ochrany životního prostředí, tak by celý problém změny klimatu byl doslova smeten z agendy světových institucí.

     Se sebestřednou pýchou jsme se nazvali homo sapiens, sapiens, čili člověk moudrý, ač jsme ještě nedospěli ani k tomu, abychom byli homo sapiens, čili člověk rozumný. Kdyby naše civilizace byla skutečně společenstvím rozumných, tak již dávno by přestala řešit své problémy tím nejprimitivnějším způsobem, čili bojováním až válkami.

     Chce-li lidstvo přežít, je asi už nejvyšší čas nejen přestat válčit, ale především neplýtvat prostředky a zdroji a skoncovat s výrobou zbraní. Postupně vyváženými postupy odzbrojovat a s konečnou platností dosáhnout toho, aby jakýkoliv konflikt v době globální byl v samém zárodku zastaven a jeho pokračování absolutně znemožněno.

     Odvádění veřejnosti od uvedeného, naprosto nejdůležitějšího problému pro přežití lidstva, je tou nejhnusnější manipulací s globálně ovládanými, ba s celou světovou veřejností. Troufám si tvrdit, že je projevem psychické choroby ovládajících, pro veškeré lidstvo ale mnohem nebezpečnější, než nemocná Greta a všichni, kteří ji, coby současného krysaře následují.

NARODIL JSEM SE NA PLANETĚ, KTERÁ PRO MNE NENÍ VHODNÁ

Pokud existuje reinkarnace, pak se už nikdy nechci znovu narodit v této planetární soustavě a už vůbec ne na třetí planetě od její centrální hvězdy. Jsem totiž, pro mne z neznámého důvodu, tvorem naprosto nesoutěživým a tedy pro existenci na Zemi nevhodným. Mému naturelu rovněž absolutně nevyhovuje fundamentální princip života na této planetě, jímž je agrese. Uznávám z Darwinovy teorie nutnost adaptace na měnící se prostředí, ale neuznávám boj mezi druhy, uprostřed druhů a každý jiný, který potvrzuje jeho objev principu přežití nejsilnějšího. Je to princip vyvolaný neřízeným rozmnožováním v prostředí omezeného množství zdrojů. Jsem přesvědčen, že mohou existovat i jiná prostředí k životu, dokonce i té nejvyšší představitelné formy, která rozpor mezi nedostatkem zdrojů a přebytkem živých bytostí nedopouští. Tím si přirozeně zajišťuje, že o zdroje se nemusí soupeřit. Jakékoliv soupeření totiž ve svém důsledku přináší vymizení života v daném teritoriu. Což odporuje nutnosti věčnosti života ve vesmíru.

BUSH STARŠÍ TO PŘIZNAL

. USA ústy Bushe staršího musely uznat, že rozpad SSSR byl pro ně neúspěchem. Bush to dokonce nazval svým nevětším neúspěchem. Rusko se totiž zbavilo příživníků, které muselo v rámci SSSR dotovat – Ukrajinské zaostávající zemědělství, nízkou životní úroveň v republikách střední Asie a na Kavkaze a nadtož celá RVHP a VS, které by bez SSSR nebyly životaschopné. Rozpadem SSSR mělo Rusko vytvořen předpoklad rychlého zbohatnutí díky svému prakticky nevyčerpatelnému surovinovému bohatství. Proto se Američtí mocní následně ze všech sil pokoušeli rozparcelovat Rusko, k čemuž skvěle využili opilce Jelcina. Když se to ale nepovedlo dotáhnout do konce, pouze se podařilo Rusko ožebračit do stavu horšího než po druhé světové válce, tak teď musí vsadit na ještě riskantnější kartu. Musí dostat Rusko do války se silným partnerem, do války, která by ho znatelně oslabila. Amíci samotní si totiž mohou troufnout na válku s Ruskem jen v některých okrajových částech světa, jako třeba v Sýrii, či teď ve Venezuele. Otevřená válka s ním by nesla riziko zničení lidstva. Existenčně ovšem potřebují zatáhnout Rusko do velké války. Nejlépe pak v Evropě, čímž by Amíci dosáhli hned dvou záměrů. Oslabení Ruska a opětné rozvrácení Evropy se zničením superstrátu EU. Otázkou zůstává, koho poštvat proti Rusku. Francie i Němci již dostali přes hubu. I když se nyní spojily, tak jejich armády by potřebovaly desítky let, než by mohly uvažovat o porážce Ruska. Jsou ovšem v Evropě známí tupci, vředy na její mapě, jak je pojmenoval Churchill. Takovým je Polsko. Ve spojení s beznadějně rusofonními Ukrajinci je to už dostatečná síla, která by díky svému fanatismu dokázala Rusko napadnout, i když nikdy porazit. Za skryté pomoci USA a podlosti Pobaltských států by šlo Rusko oslabit a hlavně s dobrou propagandou mu vytvořit na dlouhou dobu pověst nebezpečného agresora. Na tom se teď v USA dlouhodobě pracuje. Bohužel pro jejich jestřábí taktiku začal být vážnou překážkou Trump, když se stal prezidentem. Ten totiž o válečné soupeření s nikým, tím spíše s Ruskem nestojí. Chce dobývat svět obchodem. Sice pro USA je v tom směru už pozdě, ale přece jenom pro svět je to lepší cesta.

O POLITICKÉ KOREKTNOSTI

Poněkud mne překvapuje, že „princip“ politické korektnosti se začal propírat v médiích jako jakýsi úplně nový politický fenomén v naší zemi. Nějak se pozapomnělo, že fakticky od začátků polistopadového období se u nás užívá termínů z dílny politické korektnosti.

Nikdo v listopadu 1989 na Letné neřekl ani slovíčko o restauraci předválečných politických a především vlastnických poměrů v naší zemi, nadtož o návratu až do éry dickensovského kapitalismu.

Od samého počátku se hovořilo o revoluci, potažmo sametové, ačkoliv o revoluci ze samotného principu jit nemohlo, ale pouze o kontrarevoluci. Revolucí, tedy něčím novým, co v dějinách našich zemí do té doby nebylo, bylo vyvlastnění soukromého vlastnictví produkčních prostředků.

V oblasti národohospodářské se neustále hovořilo jen o ekonomické reformě, později o transformaci či dokonce tranzici, ačkoliv šlo pouze a jenom o prostou krádež veřejného vlastnictví do rukou soukromých vlastníků.

V prvém roce se všichni nově nastupující mocní doslova úzkostlivě vyhýbali slovu kapitalismus a cudně pořád hovořili o zavádění tržní ekonomiky, či tržního hospodářství. Na jednom zasedání tripartity prezident komory podnikatelů Baránek řekl, cituji: „…už si to řekněme pěkně na rovinu, my obnovujeme kapitalismus, ne že ne“, konec citace. Mezi zástupci vlády bylo vidět doslova zděšení z takové otevřenosti.

Za celou dobu vládnutí ODS, ba dokonce i ČSSD a samozřejmě úřednických vlád se nikdy nikdo ani slůvkem nezmínil o tom, že politika této země je realizována podle tak zvaného Washingtonského konsenzu, což byl ideologický manuál tak zvaného neoliberalismu, vypracovaný v roce 1989 jako „příručka“ realizace převodu národních ekonomik pod nadvládu globálních institucí a korporací.

Vždycky se hovořilo o privatizaci majetku, nikdy ne o tom, že je výsledek čtyřiceti let práce a snažení všech občanů předáván za „babku“ až zadarmo do vlastnictví soukromých osob.

Stejně tak se pokrytecky hovořilo o návratu „toho, co bylo ukradeno“, ačkoliv nešlo o nic jiného než o revanšistickou pomstu.

Pokrytecky se po celou dobu hovořilo o zavádění politické demokracie. Leč pravdou bylo, že privatizace vytvořila úzkou politickou třídu oligarchů, kterým bohatství zajišťovalo reálnou nadvládu nad veškerou tou „demokracií“, čili vládou lidu. Volby nevolby.

Mohl bych takto pokračovat dál a dál. Ovšem to dokáže jistě každý, jen trochu přemýšlivý čtenář. Smysl mého textu spočívá pouze v tvrzení, že slovník politické korektnosti je vlastní nové, tedy polistopadové, moci od samého jejího počátku.

Pokud někdo je dokonce důslednější, tak většinu tehdejších tvrzení našich čelných politiků může oprávněně hodnotit jako „fake news“ té které konkrétní doby.

Stanislav A.Hošek

 

SEBEVRAŽDA CIVILIZACE

 

Expozé.

Ubodali těhotnou, která žila sama, aby viděli smrt člověka na vlastní oči

     Chtěli vidět něčí smrt. Nějaké náhodně vybrané oběti. Na mušku se jim dostala 18letá dívka v severním Německu. Žila sama a byla tak snadnou kořistí. O tom, že je těhotná, nejméně jeden z vrahů dobře věděl.

     Svůj zrůdný čin provedli v březnu dva mladíci ve věku 19 a 21 let, kteří si povídali o tom, jaké by to mohlo být někoho zabít. Teoretizování jim nestačilo, začali hledat vhodnou oběť. Volba padla na dívku na ostrově Usedom v Baltském moři.

„Mluvili jsme o tom, jaké by to bylo někoho zabít,“ řekl mladší z mužů podle webu týdeníku Focus v úterý u soudu, aniž projevil větší emoce. Tedy až na vztyčený prostředníček novinářům, kteří ho fotili a filmovali před zahájením líčení.

V rámci rozhovoru mezi oběma muži pak padla věta: „Udělejme to dnes.“ Navrhoval jména z okruhu svých známých. Marii nakonec vybrali jako oběť, protože to „bylo snazší“. Byla to přítelkyně družky mladšího z pachatelů. Žena se na dítě hodně těšila.

Devatenáctiletý muž, který měl problémy se sehnáním zaměstnání, také řekl, že oběť nejprve bodl do krku. Žena vyděšeně vykřikla, aby toho nechal. Povalil ji na zem, zasedl ji a dál bodal do krku a hlavy. Patolog napočítal 19 bodných ran.

Poté jí sebrali mobilní telefon, který později zahodili do moře společně i s nožem, kterým ji zavraždili. Pachatele zadržela policie měsíc po činu.

Tento týden začal s oběma muži soud v severoněmeckém Stralsundu proces. Staršímu z pachatelů hrozí doživotní vězení. Mladšímu deset až 15 let. Možná ale bude také umístěn v psychiatrické léčebně, protože podle všeho trpí duševní poruchou.

21.8.19 https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/nemecko-vrazda-zena-tehotna-soud-dozivoti.A190821_145505_zahranicni_remy?utm_source=Maileon&utm_medium=email&utm_campaign=vecerni-41236+20190822-175955&utm_content=https%3A%2F%2Fwww.idnes.cz%2Fzpravy%2Fzahranicni%2Fnemecko-vrazda-zena-tehotna-soud-dozivoti.A190821_145505_zahranicni_remy

MŮJ KOMENT. Odpůrci multi-kulti a většina národoveckých konzervativců dneska často hovoří o sebevraždě západní civilizace, v mém pojetí kultury. Zdůvodňují to chováním politických špiček EU k migrantům z jihu i východu, tedy k černochům i arabům. Podle mne sebevražda začala už mnohem dříve. Jedním z prvků, které to naznačovaly, byl kupříkladu pseudohumánní zákaz trestu smrti. Nikdy jsem ho neuznával, protože jsem tvrdil, že si jej nejmocnější prosadili proto a jenom proto, aby nemohli skončit jak hitlerovci po Norimberském procesu. Rovněž kategoricky nesouhlasím, aby naprosto zjevní teroristé, jakým byl třeba Nor Anders Behring Berevik, dneska „slyšící na jméno“ Fjotolf Hansen, dostávali pouze doživotí. Takoví si nezasluhují nic jiného, než popravu, jakou uměli provádět kati čínského císaře. To by nebyla žádná pomsta, leč pouze výkon přirozené spravedlnosti. Zdůrazňuji to slůvko přirozené, ne oné rádoby polidštěné. Nehledě na to, že společnost nemá naprosto žádnou povinnost vydržovat si vrahy svých příslušníků. Dokonce jsem proti tomu, aby nebyl popraven tehdy a jenom tehdy, když by takovému zhovadilci odpustili naprosto všichni příbuzní obětí. Pořád odmítám, aby si taková zrůda bezpracně žila mnohdy i většinu svého života. Bush mladší ve funkci prezidenta USA vyhlásil celosvětovou válku s terorismem. Pokud vím, tak ji nikdo dosud neodvolal. Ve válce se nepřítel zabíjí, když je ozbrojen, tak naprosto bez výjimky. Jestliže dneska do letadla si nesmíte vzít ani skleněnou láhev, nadtož kapesní nožík, tak každý terorista je ve skutečnosti ozbrojený, pokud má v ruce jakýkoliv předmět, kterým může způsobit škodu na zdraví. My kdo jsme ve válce s terorismem, máme válečné právo se nejen účinně bránit, ale zaútočit na ozbrojence jako první. Nečekat až on nás napadne. V mém pojetí je navíc každý, kdo plánuje vraždu teroristou. Takže oni dva mladíci nejsou jen vrazi, oni jsou teroristy proti lidskosti. Měli je policajti zastřelit při zatýkání. Komunita soudců nesmyslně obhajuje zákaz trestů smrti, že prý by se mohli zmýlit. Přitrouble tím zpochybňují celou svou profesi, miliony rozsudků ročně, které vynesou. Ať si zvykají, že se mýlit nesmí. Jsou přece i jiné profese, které se zmýlit nesmí. Na druhé straně policista smí zastřelit člověka, kterého v několika vteřinách svého rozhodování uzná za nebezpečného, což se stalo před lety v Londýnském metru a soudce, který má na vyšetřování celé měsíce se hájí, že se může zmýlit?!! Větší paradox, ba až absurditu neznám.

ZEMAN – BABIŠ – HAMÁČEK? Nikoliv To tvůrci Ústavy ČR.

Upozorňuji předem, že se nehodlám zapojovat do debaty veřejnosti, novinářů, či právníků, nadtož dokonce specialistů na obor státu a práva na dovolenkové téma, jež jsem si pojmenoval: „Jak nakládá prezident Zeman s Ústavou ČR“. Nedovoluji se ani zapojovat do diskusí, zda se Zeman liknavostí v odvolávání Stańka choval neústavně a v odmítnutí jmenovat Šmardu dokonce protiústavně. A už vůbec bych si nedovolil tvrdit, že prezidentovo současné chování je pokusem zavádět jakýsi, podle mne  nedefinovaný až pofiderní poloprezidentský, mocensko-politický systém v naší, globálně bezvýznamné zemičce. Ta totiž, alespoň podle některých zahraničních odborníků na státnost, stát a státoprávnost, díky nízkému počtu svých obyvatel, prakticky v jejich očích ani plnohodnotným státem není.

Jsem si totiž v prvé řadě víc jak naprosto jistý, že jakékoliv debaty na všechna mnou uvedená témata jsou naprosto nekonečné, nejen mezi třeba i poučenými laiky, tak ale především mezi „super“ odborníky s tituly před i za příjmením“.

Za druhé pak proto, že tvrdím již od samého vzniku Ústavy ČR až do svého posledního textu na http://www.novarepublika.cz/2019/07/selhani-zakladatelu-ceske-republiky.html z minulého měsíce, že problémem naší demokracie je samotná Ústava ČR a ne její realizátoři. Ústava, která vznikla bez demokratické diskuse veřejnosti, ba dokonce i odborníků a byla navíc občanům země nadeklarována náhodnou sestavou politiků, kteří k tomu jednoznačně neměli od veřejnosti zplnomocnění. Taková ústava nemůže být vůbec zakládajícím dokumentem státu, který by se měl považovat za demokratický.

Jsem od vyhlášení našeho státu na sklonku roku 1992 nekompromisně přesvědčen o tom, že Česká republika musí mít novou, skutečně demokratickou ústavu. Co nejdemokratičtější metodou vytvořenou a kodifikující co možná nejprecizněji co demokratičtější politický systém.

Ač pouze poučený laik, troufám si tvrdit, že současná Ústava ČR je velice nepovedeným dílkem, jehož „dokonalost“ mohou chválit pouze ti, kdo se na jeho vytvoření alespoň částečně podíleli. Dále tvrdím, že je jakýmsi odvarem Ústavní listiny prvorepublikového Československa, takže je reálně hodně postmonarchistická, čti, nedostatečně republikánská. Vím od dvou z tvůrců Ústavy ČR, že se navíc, alespoň oni dva, ji snažili šít na míru prvnímu prezidentu České republiky. Takže mu chtěli záměrně vytvořit málo limitů a ponechat po politickém převratu v roce 1989 co největší prostor k prosazování jeho vůle.

Pro ilustraci uvedu jen jediný příklad, který mne opravňuje k proneseným tvrzením. Je jím právě kodifikace odvolávání a jmenování ministrů. Ústava ČR v této oblasti totiž zakotvuje takovou dvojkolejnost výkonné moci, že tím zakládá možnost k tolika výkladům, kolik je požádáno právníků o interpretaci ústavního textu. Při tom se tvrdí, že Ústava ČR je kodifikací parlamentní demokracie. Ani náhodo ne, tvrdím já. Je poněkud nepovedenou kopií monarchistického systému, v němž tehdejší dědičný suverén je, poněkud obskurně, nahrazen jakousi rádoby „vyšší morální autoritou“, která, mimo jiné  milostivě schvaluje a odvolává premiérem navržené ministry.

V parlamentní demokracii je nejvyšší schvalovací instancí činů výkonné moci parlament, tedy třeba i obě jeho komory společně. V takové demokracii se sněmovna po svém zvolení dohodne na vládě včetně premiéra a ten požádá o důvěru k ní, buďto jednu, nebo obě komory. Vůli prezidenta k tomu vůbec není zapotřebí. Copak v obcích, či vyšších územních celcích nějaká „vyšší autorita“ je potřebná?!. Jednotlivé ministry pak odvolává, či jmenuje opět jenom parlament prostou většinou třeba ze všech poslanců, aby to bylo významnějším aktem.

Uvedeným příkladem netvrdím, že by budoucí ústava měla zrušit funkci prezidenta. I když se přiznám, že osobně jsem ji vždycky považoval za nadbytečnou a jen částečně v republikovém systému ospravedlnitelnou, pokud parlament je, jako třeba na Slovensku, tvořen pouze jednou komorou.

Od počátku existence ČR jsem přesvědčen, že je bezpodmínečně nutné zrušit buďto prezidenta jako samostatnou výkonnou funkci, nebo Senát. Pokud by byl v nové ústavě zrušen senát, tak je nutné velice pečlivě vypracovat pravidla pro výkonnou moc, nebo dokonce prezidenta kodifikovat ne jako součást moci výkonné, ať se nevytváří podmínky pro dvojkolejnost výkonné moci.

UZOUNKÁ HRANICE MEZI GENIALITOU A DUŠEVNÍ CHOROBOU

Matkou Grety Thunbergové je známá operní sólistka. Otec je herec. Takže exhibicionismus, nebo alespoň sklon k předvádění se, musela Greta zdědit bezpodmínečně. Ovšem v rodokmenu jejího otce je navíc světoznámý spoluzakladatel fyzikální chemie a nositel Nobelovy ceny ještě z dob, kdy měla obrovskou prestiž, Svante August Arrhenius. Jméno tohoto vědce v dobách solidní vzdělanosti znal minimálně v Evropě každý středoškolák, o vysokoškolácích ani nemluvě. Jestli dívčina zdědila i něco z jeho genů génia, mohlo se to v ní docela dobře zvrtnout do duševní poruchy, ba dokonce poruch, která jí byly prokazatelně indikovány. Našel jsem si dneska čas a porovnával fotografie Arrhenia a Grety. Jsou opravdu význačně podobní. Zkušení kriminalisté by v jejich podobách určili určitě mnoho shodných prvků.

POSTUPNĚ NAPRAVÍM SVŮJ OMYL

V letošním roce jsem své krátké poltické komentáře přesunul na facebbok, až jsem v tomto měsíci na něj vyvěšoval skoro všechny názory. V tomto týdnu mne několik přátel upozornilo nejen na mazání příspěvků na FC, eventuelně krátkodobé zablokování účtu, ale dokonce na zrušení celého účtu se smazáním všech textů. Proto měním svou publikační aktivitu. Na svém účtu FC budu nějakou dobu upozorňovat na svůj blog, až nakonec plně přejdu na vyvěšování svých textů pouze na svém blogu.

Dneska jsem na FC zveřejnil následující text:

UDÁLOST: Předseda senátního zahraničního výboru Pavel Fischer (nestraník) apeloval na Čínu, aby se v situaci kolem protestů v Hongkongu zdržela násilí a hledala smír. Uvedl to v otevřeném dopisu, který dnes odeslal čínskému velvyslanci v Praze Čang Ťien-minovi.

MŮJ KOMENTÁŘ: Ubohý nýmand se zapomněl. Senát, čti senilnějící odložení politici, je nejzbytečnější institucí v naší zemi a to nejen politickou. Její nejsenilnější členové, jak je vidět, už jsou úplně mimo realitu. Neuvědomují si, že je nebere vážně nikdo ani v ČR. Jejich mezinárodní angažmá je proto vrcholem jejich ubohosti. Doufám alespoň, že se neodhodlají napomínat, třeba „stvořitele vesmíru“.