KRATIČKÁ HISTORIE ODS

. Prvním předsedou jen podle názvu Občanské demokratické strany, která byla od samého počátku silně elitářskou a ne občanskou, se stal teoretický ekonom. Tomu se podařilo totálně zničit národohospodářství naší země a udělat z ní kolonii podobného subdodavatele Německa. Topolánek a Nečas byli takoví ti programově neslaní, nemastní, jimiž nešlo o nic jiného, než o vlastní ambice, čímž bohužel uspávali celou stranu. Oba dojeli na to, že své zájmy povyšovali nad zájmy státu i strany. Fiala je dalším čistým teoretikem v čele ODS. Údajně teoretikem politologie, čti vyznavačem liberálně politické ideologie. Bohužel pro stát a potažmo ODS, se od počátku devadesátých let angažoval v hnutích, která České země mají dostat do úplného područí Německa. Zatím co Klaus zatáhl Německo do koloniálního postavení vůči Německu, Fiala má záměr udělat z ČR plného vazala promyšleně budovaného „evropského superněmecka“.

KONEČNĚ SNAD ÚSTAVNÍ SOUD ČR DOSTANE ZE ZAHRANIČÍ VÝCHOVNÝ POLIČEK

Kritizoval jsem ÚS ještě před tím, než vznikl, tedy ihned po vyhlášení Ústavy ČR v polovině prosince 1992. Od té doby jej kritizuji prakticky při každé vhodné příležitosti. Při tom fakticky vůbec nesleduji jeho „nálezy“ či rozhodnutí. Kritizuji výlučně kompetenci této instituce pro fungování demokratického politického systému v ČR. Tímto textem tedy prakticky poprvé kritizuji konkrétní výsledek jeho činnosti. Týká se kauzy hotelu Brioni Boutique. Ústavní soud píše ve svém nálezu, cituji: „Česká obchodní inspekce při kontrole dne 17. 4. 2014 zjistila, že stěžovatel na vstupních dveřích a na internetových stránkách Hotelu Brioni vyvěsil v češtině a angličtině následující informaci: „S platností od 24. 3. 2014 neubytováváme občany Ruské federace. Důvodem je anexe Krymu. Služby našeho hotelu mohou využít pouze ti občané RF, kteří se podepíší pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique“. Věc se dostala až k ÚS. Ten nález ke svému konečnému verdiktu opentlil přehršlí doslovně komických blábolů, jako je kupříkladu, opět cituji: „Ústavní soud vychází z toho, že celý lidský život je založen na rozdílných preferencích, vkusu a na vzájemném odlišování. Tato odlišnost je imanentním rysem lidské podstaty a povahy. Alternativou naznačené mnohotvárnosti a pestrosti lidského života je jeho unifikace a uniformita, která se však vzpírá lidské přirozenosti. Jen s námahou si proto lze představit, že by všichni lidé nosili stejné oblečení, chodili na stejné divadelní představení, fandili totožnému klubu, poslouchali jediný druh hudby, volili by jedinou politickou stranu a hledání životního partnera by se řešilo losem či nějakou variantou přídělového systému. Státní regulace v této oblasti by proto měla být spíše výjimečná a měla by se týkat jen těch jevů, kdy se jeví skutečně jako nezbytná“. Aby jako vyjádření hlavního důvodu pro svůj konečný výrok vyřkl svou kardinální blbost, zase cituji: „Stěžovatel je podnikatelským subjektem. Základní právo podnikat přitom není jen způsobem získávání prostředků pro životní potřeby, ale v nemenší míře i prostorem pro seberealizaci. Lze předpokládat (a přinejmenším doufat), že podnikatele jeho činnost i baví a že se takto chce alespoň malým dílem podílet na vytváření obecného dobra, má ambici podnikáním něco pozitivně ovlivňovat a něco vyjadřovat“. V konečném verdiktu pak Ústavní soud České republiky neshledal nic protiústavního na hoteliérově konání. Čili nepovažuje jeho vztah k hostům Ruské federace vůbec za diskriminační. Protože naše Ústava zakazuje diskriminaci pouze podle, cituji: „…pohlaví, rasy, barvy pleti jazyka, víry, náboženství, politického, či jiného smýšlení,národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení“, konec citace z prvního odstavce Čl.2 Listiny základních práv a svobod, kde není nic o odlišování mezi občany různých států. Podle mne se tím vytváří obrovská škála možných „nediskriminací“, které ale jsou horší, než skutečná diskriminace, protože jde o šikanu. Vytváří se prostor pro jakoukoliv svévolí kohokoliv vůči komukoliv, především pak těch, co podnikají. Zatímco, jak si všímám na netu, všichni kdo kritizují uvedený výrok ÚS, si všímají jenom toho, že se otvírá široké pole pro „diskriminační nediskriminaci“, mne na celém výroku nejvíc vadí, že takové právo je povoleno jen podnikatelům. V mých očích se ÚS konečně odkopal a vydal tímto výrokem, mimo jiné, fakticky výnos o privilegovanosti podnikatelů, kteří od této chvíle mohou kohokoliv (ne)diskriminovat jen na základě svého přesvědčení. Bodka. Což je skutečně unikátní přínos našeho ÚS do světové praxe demokracie, přesněji liberální demokracie. Odkryl totiž její samou podstatu, když uznal, že jejím  přirozeným základem je reálná privilegovanost silnějších, mocnějších , vlivnějších a tedy i podnikatelů. Předpokládám mezinárodní dohru celé kauzy, v níž konečně naše nejzpupnější ústavní instituce konečně dostane zaslouženě přes…tedy alespoň poliček.

15 LET V EU – A NEB – UŽ ZASE:

– jsme si zvykli čekat na příkazy odjinud. Po Vídni, Berlínu a Moskvě čekáme na nápady z Bruselu,

– se učíme žebrat (o dotace),

– se v nejzákladnějších momentech lidského života vzdáváme vlastního rozumu a citu a přijímáme tupé, ubohé nehodnoty, které jdou proti přirozenosti,

-se učíme lhát a přetvařovat, mluvíme jinak, než myslíme, myslíme „nahlas“ jen v souladu s tím, „co se může‘“,

-si křivíme páteř v předklonu před poradci, kteří nám dovážejí úředně prefabrikovaná moudra,

– se učíme ideologii a jediný správný světonázor.

– upřednostňujeme zájmy cizích mocností před našimi národními.

Takový výčet zveřejnila ekonomka Ing. Hana Lipovská z Masarykovy univerzity přesně v den patnáctého výročí našeho vřazení se do svazku EU, tedy na Prvního máje letošního roku. Text hned tentýž den otiskly Parlamentní Listy, ovšem já jsem se s ním seznámil až včera. Jelikož ale naprosto perfektně odpovídá mému hodnocení našeho patnáctiletého členství v EU vyvěšuji jej, bez souhlasu autorky, na svůj blog, protože bych to nedokázal napsat lépe.

ZEMAN COBY EKVILIBRISTA S INFORMACEMI

Ve čtvrtek 2. května jsem se z úst nejpovolanějších, čili od prezidenta Zemana dověděl, cituji: „…za patnáct let našeho členství v EU, činí platební bilance našeho státu vůči EU 750 miliard v náš prospěch“. Konec citace. Ani tak přesný ekonom při tom neřekl, zda jde o české koruny, nebo dokonce o Eura. Asi mi něco uniklo, když měnová jednotka v takové bilanci je samozřejmostí, že ji není zapotřebí ani zmiňovat. Ono prezidentské sdělení je, co do číslice, absolutně pravdivé, leč zasazené do všech kontextů naopak úplně lživé. Za prvé, prezident ho použil jako argumentu dokazujícího přínos EU pro ČR. Jak je u politiků jeho typu obvyklé, nějak pozapomněl sdělit všechna pravidla související s platbami do rozpočtu EU a s poskytováním dotací z něho. Zatím totiž byla naše zemička opravdu čistým příjemcem dotací z EU. Ovšem už v tomto volebním období Evropského parlamentu, se naopak změní na čistého plátce. A je jenom otázkou času, kdy ony tři čtvrtě bilionu „čehosi“ do rozpočtu EU pokorně zase vrátí. Jestliže se bude EU dokonce poněkud zvrhle nadále rozšiřovat, třeba o takové země, jako je Ukrajina, tak máme zaručeno, že v budoucnu do rozpočtu EU zaplatíme mnohem víc, než jsme z něho kdy dostali. Pokud tedy Zeman uvedeným argumentem agitoval pro účast našich občanů ve volbách do EP, tak šlo z celkového pohledu o podvodnou propagandu. A to zdaleka nejsou všechny souvislosti, které Zeman, s taktností jemu vlastní, opomenul svému lidu sdělit. Zmíním jen jedinou. Ročně mizí z naší republiky až 300 miliard korun v cizích zemích, třeba jako dividendy. Jelikož jsou převáděny převážně do zemí EU, konkrétně třeba Německa, pak jsme v jakési virtuální bilanci čistým plátcem do EU již dávno před tím, než jsme se vůbec před patnácti lety stali jejím členem. Takže tak asi se dívejme na argumentační metody a tedy „pravdomluvnost“ politiků obecně, a Zemana zvláště. Což je u něj typický způsob manipulace s informacemi od samého začátku jeho politické aktivity, tedy dokonce ještě před listopadem 1989. Lidově se taková práce s informacemi označuje za polopravdu, o níž se ze zkušeností ví, že je horší než lež. Ona to ale není polopravda. Je to minipravdička vytržená z mnohem širšího kontextu tak, aby vyhovovala zájmům šiřitele takové informace. Takže jde o stejnou zhovadilost, jako když naopak politici z nějakého souboru informací šíří pouze takové, které poškozují jejich oponenty.

TŘETÍ KAPITOLA OBČANSKÉ VÝCHOVY PRO ANTIBABIŠOVCE

Všichni, tedy především organizátoři demonstrací proti jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti, prozrazují veřejnosti ve skutečnosti své zásadní prozření. Nějak málo pochopitelně jakoby až teď najednou zjistili, že s naším právním řádem, Ústavou počínaje, není něco v pořádku. Konkrétně, že ani těch asi milion zákonů, jak tvrdí právní experti, které nám zákonodárci skoro za třicet let naordinovali nezajišťuje, aby naše zem byla právním státem. Jestliže totiž trojice Zeman, Babiš, Benešová mohou zničit právní stát, nebo alespoň jej tak ohrozit, že to stojí někomu jít i v dešti do ulic mávat fangličkami a zahulákat si, pak se nabízí jedno velice silné podezření. Organizátoři, aktivisté a především sponzoři spolku „Milion chvilek pro demokracii“, kteří se s takovou iniciativou chopili organizace nových protestů proti Babišovi a Zemanovi s vysokou pravděpodobností sami velice dobře vědí, že tomu tak v naší zemni, již od listopadu 1989, prakticky je. Že kupříkladu prezident, premiér a ministr spravedlnosti mohou zničit právní stát, ba dokonce podle nich i demokracii a já nevím co všechno ještě. Pak ale podle mého názoru chodí plakat na špatný hrob. Měli by si přiznat, že celých třicet let tady nebyl právní stát, ale stát, v němž právo, demokracii, svobodu, lidská práva, občanské svobody a všechno ostatní zajišťovali jen a jenom určité osoby. Takže Česká republika byla, a dosud je jakousi konstituční pseudomonarchií. Proč ale jakási, přece já nemusím hovořit v náznacích, vždyť nepatřím do spolku korektní politiky. Takže si dovoluji jasně tvrdit. Naše zem byla, až do posledních voleb, pseudomonarchií „havlistů“, či jak říká jeden známy analytik „pražské havlérky“, abych neurážel slušné návštěvníky pražských kaváren, ne to bože poctivé pražské kavárníky. Závěrem proto jedna knížecí rada všem zaníceným strážcům právního státu. Stačí, alespoň podle mne, když budou věnovat milion vteřin přípravě takových právních norem a především Ústavy, které z naší vlasti vytvoří opravdový právní stát, který se nepodaří ohrozit ani té nejvykutálenější kamarile politiků. To se jim ale určitě nepovede na „Street exhibition“, abych mluvil řečí jejich pravděpodobných chlebodárců.

DRUHOU KAPITOLU ŠKOLENÍ PRO ANTIBABIŠOVCE…

za mne napsal Zdeněk Jemelík, dlouholetý aktivista sledující soudcovskou praxi v naší zemi. Jeho text je na webu http://www.novarepublika.cz/2019/04/provokater-hysterici.html . jelikož je už víc jak týden starý, dovoluji si k němu přdat následující text z mého dnešního FC. Cituji: „Neměl jsem teď pár dní čas sledovat co se děje v české „vesničce“, uprostřed celosvětového marasmu. Teď se právě dovídám, že u nás pořád ještě platí Biľakova právnická škola, alespoň v soudní praxi. Pro ty, kdo už neví, kdo to byl Biľak pouze sděluji, že šlo o vrchního ideologa normalizační KSČ. Tento vyučený krejčí totiž mimo jiné tvrdil, že není zakázáno kritizovat, ale musí to být konstruktivní kritika, nabízející řešení. Před několika dny totiž odsoudila soudkyně Irena Karpíšková ředitele televize Barrandov za kritiku ČT. Prý to byla kritika, kterou, cituji: „…již nelze označit za věcnou, ale (za) dehonostující“. Stačí jediný den na našem internetu, abych našel desítky „kritik“ Babiše, či Zemana, které už nejsou ani dehonostující, ale vyloženě chorobně nenávistné. A nikdo se za ně nemusí omlouvat?! Podivná to spravedlnost. To je asi ten právní stát, o který mají tak strašlivé obavy mnohé polistopadové hvězdy, které byly v posledních dvojích volbách odehnány od koryt.

PRVNÍ KAPITOLA POLITICKÉHO ŠKOLENÍ PRO ANTIBABIŠOVCE

Začínám s tímto miniseriálem proto, aby se určitá skupina mých oponentů seznámila alespoň jednou s názory, které se k nim nedostanou, protože si čtou pouze ta svá média. Ale i všichni ostatní fandové politiků vymýšlejících si stále nové a nové házení klacků pod nohy vládnoucí koalici, by si v prvé řadě měli uvědomit tři zásadní fakta. Za prvé, že sestava politických stran, která sama sebe pyšně nazvala „Demokratickým blokem“, je tvořena politickou skrumáží subjektů, o nichž někteří politologové již v roce 2018 tvrdili, že jde o vážné ohrožení demokratické politiky, které pojmenovali politickým kartelem. Viz web: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Petr-Hampl-Zlocinecky-kartel-v-ceske-politice-556090 . Za druhé by si mohli připustit, že Babiš má majetek v mnoha desítkách miliard a dotace na Čapí hnízdo byla v desítkách milionů. To znamená pro běžného smrtelníka s příjmem desítek tisíc korun něco jako kapesné pro jeho dítě v hodnotě desítek korun. Člověk alespoň trochu užívající selský rozum si proto nebude myslet s tupostí nenávistných politických odpůrců a závistivců, že by pro takový paktel kdokoliv riskoval soudní tahanice. A konečně za třetí. Každý určitě zná, jak dlouho se vleče soudní pojednávání kauzy Rath. Takže i kdyby byl Babiš nejen obviněn, což je stejně pouze politický akt, ale i odsouzen, tak si troufám tvrdit, pravomocného rozsudku nad ním se mnozí dnešní babišobijci ani nedožijí. Tolik tedy pro dnešní přemýšlení.

BABIŠ NENÍ NIC MOC, ALE MŮŽE BÝT ALESPOŇ NĚCO

Havel za jásotu dlouhodobou stagnací otrávených davů převedl Československo z politického vlivu SSSR do „svobodného područí“ Západu. Bezprostředně následující Klausova uhlířská, spíše ale kreténská, víra ve svobodný obchod mezi státy zaniklého sovětského bloku a západem, pak v průběhu divokých privatizací ukončila praktickou suverenitu naší země. Česká republika samostatná pak definitivně svou suverenitu ztratila díky vládě údajného sociálního demokrata Zemana, když oddlužila banky částkou blížící se polovině bilionu korun, aby je mohla prodat do zahraničí. Tím aktem byla v národohospodářském smyslu reálně ukončena suverenita České republika, čili naše zem pozbyla „de facto“svou svrchovanost. Suverenitu „de jure„ pak ztratila vstupem do EU, ke kterému se dokonce formálně rozhodl zmanipulovaný„lid“ a především pak do NATO, kam jsme byli vstoupeni cizími zájmy, aniž jsme ještě splňovali podmínky k rovnoprávnému začlenění. Od té doby mne vůbec nezajímá, co se děje na politické scéně naší země, protože žádná její politická moc nemůže rozhodovat svobodně. Žádná budoucí vláda tedy, mimo jiné, už nemůže uškodit této zemi více, i kdyby vládal celá dlouhá desetiletí. Naopak. Pokud se vlády chopí schopný a bezvýhradně český oligarcha, může už jenom pouze svým osobním zájmem o ještě větší své zbohatnutí prospět i naší zemi. Pokud se Babiš ukáže být takovým oligarchou, je pořád lepším vládcem této země než všichni její polistopadoví politici zhlouplí liberální ideologií, antisocialistickou demagogií a především dogmatickým posluhováním zdánlivě nejsilnějšm tohoto světa. Vůbec se proto nedivím, že všichni stoupenci předešlých vládců k smrti Babiše nenávidí. Zeman není výjimkou, jenom si to prostě nemůže veřejně dovolit, protože by sám byl ihned smeten.

UBOŽÁCTVÍ SENÁTU DOSÁHLO DALŠÍHO VRCHOLU

Nedávným nezvolením Aleše Gerlocha za člena ústavního soudu se Senát už stal doslovně semeništěm zrůdné politické praxe, nejen nechutné politické kultury. Většině českých politiků, zvláště těch délesloužících zombií, ve skutečnosti nešlo, nejde a nikdy nepůjde o zájmy společnosti, nadtož řadových občanů, ale pouze o své soukromé zisky a sem tam i o potřeby vedení a sekretariátů partají, které jim umožnily dostat se na kandidátky. Ovšem zatím se v naší polistopadové době nestalo, aby se celá jedna ústavní instituce přeměnila ve sbor politických hyen, tak viditelně až drze pohrdajících veřejným míněním, jako je to u současného Senátu. Obrovská většina odborníků všech právních profesí veřejně deklarovala, že profesor Gerloch je v současnosti nejrespektovanější veličinou v oboru státu a ústavního práva. To ovšem pro samolibé politické lumpy sedící v Senátu nebyl žádný argument. V očích občanských zmetků vyčnívala nad veškerou jeho odbornost epizoda, že dotyčný byl kdysi kandidátem členství KSČ. K tomu ironicky napsala novinářka Irena Ryšánková doslova, cituji: „Jo aha, Gerloch byl kandidátem vstupu do strany. Jistě, to je strašné. Soudruh generál Petr Pavel, idol všech demokraticky smýšlejících jedinců, byl důstojník v Československé lidové armádě, přísahal Varšavské smlouvě a na rozdíl od Gerlocha reálně byl v KSČ. Je to taky strašné? Nebo jen u toho, u koho se ‚nám‘ to hodí?“ konec citace. Když už jsem u těch názorů jiných, vtipnějších pisatelů než já, tak ještě jeden podobný. Ozval se též glosátor Petr Paulczyňski:. „Gerloch neprošel? Už se těším, až jim tam Miloš nanominuje Koudelku.“ Zdeněk Koudelka je též učitelem ústavního práva, taktéž bývalý poslanec ČSSD, který se mimo jiné v rozhovoru pro Parlamentní Listy opřel do soudce Baxy, který Zemana obvinil z pokusů o ovlivňování justice. A pokračuje „Gerloch, málo pokrokový – chápu. Představte si, že ten blázen si myslí, že matka je žena a otec je muž! No šílenec… Naštěstí ho náš pokrokový senát zastavil – si představte tu hrůzu, kdyby tam nebyl Fischer, Hilšer, Drahoš ,Bek…“ ironizuje dále Paulczyňski. Předseda dolní komory nezvolení komentovat nejlakoničtěji: „Kdyby Zeman navrhl na ústavního soudce Ježíše Krista, tak v tomto Senátu by neprošel“. A právě ve Vondáčkově prohlášení je celá pravda. Pravda strašlivá, až nejstrašnější, protože jde o pravdu o smrtelné nenávisti. V současném Senátu totiž zasedají všichni politicky ambiciózní soupeři Zemana z posledních prezidentských voleb. Pan profesor Gerloch je zkrátka vysoce inteligentní člověk, nezpochybnitelná odborná autorita, která je však národně a konzervativně smýšlející a nejde proto na ruku kulturně-mediální frontě pražské kavárny. To senátorským bafuňářům z TOP 09, STAN a Lidovců k odmítnutí stačilo. Senát se tak pomalu transformuje v mafii zakomplexovaných, protože prakticky od řídících pozic v politice odstavených, ba až odložených figurek, které jsou proto až všehoschopnými mstivými politickými vyvrheli. Ta ústavní instituce nemůže být z této nemoci vyléčena. Proto musí být Senát každopádně zrušen.

POŽÁR NOTRE-DAME V PAŘÍŽI

Když jsem včera na televizní obrazovce uviděl plameny nad katedrálou, nevím proč, ale ihned jsem si vzpomněl na 11té září 2001. Tehdy jsem v přímém přenosu také sledoval nejen pád obou dvojčat, ale stihnul jsem ještě náraz letadla do druhého mrakodrapu. První, co mne při tom napadlo, byla věta: „To se zase CIA cosi nepovedlo“. I včera jsem nabyl přesvědčení, že jde o teroristický akt. Vycházím z předpokladu, že Francouzští odborníci přece nejsou nezodpovědní hlupáci. A hlavně ze svých zkušeností, které jsem získal jako báňský inženýr při rekonstrukcí jam uhelných dolů. Takže vyvozuji. Kdybych já dostal za úkol provést takovou rekonstrukci, tak bych mimo jiná bezpečnostní opaření provedl především to základní – protipožární. Až do výše budoucích prací bych nainstaloval dostatečně kapacitní vodovodní potrubí, které by po celou dobu rekonstrukce bylo napojeno na dostatečně silná čerpadla se sacími koši přímo v Seině. V době rekonstrukce by bylo stále natlakováno a na ně by byly napojeny hadice se vším potřebným osazením a nářadím pro hasební zásah. Při práci by byla na staveništi alespoň jedna četa hasičů a z nich minimálně dva přímo na výškovém pracovišti. Každý den po skončení prací by alespoň pětice hasičů hlídala přímo pracoviště pod střechou a byla připravena k okamžitému zásahu i u čerpadel. Určitý počet policistů by pak hlídal celé stavební prostranství a všechny prostory katedrály celých 24  hodin denně. Už jenom proto, že je teď éra teroristických útoků, měli vedoucí oprav předpokládat, že mimořádné situace, kdy je v celém prostoru podstatně větší riziko, může být zneužito.