JEŠTĚ JEDNOU KE KORONAVIRU

Na počátku manévrů kolem koronavirové epidemie, později dokonce pandemie jsem napsal, že vůbec nejde o problém samotného onemocnění, ale o to, kdo účinků viru zneužije. Tehdy už bylo nějaký čas jasné, že krize světových financí je neodvratná. Proto jsem prohlašoval, že celé to divadélko nahánění strachu a z toho plynoucího manipulování vším obyvatelstvem je zástěrkou, která má zakamuflovat následná úsporná či jiná opatření kolem světových měn. Jak šly události dál, začínal jsem si uvědomovat, že všesvětové financiérské kruhy nejsou jediné, kdo situace zneužívají. Dneska jsem nezvratně přesvědčen, že globální mocní realizují kolem koronavirové aféry jednu z metod hybridní války. A samotní válečníci pak si fakticky ze situace udělali nácvik na bakteriologickou válku. Dost důvodů, abych pojal podezření, že lidstvo bylo virem „obdarováno“ záměrně.

KOREKTNÍ MLUVA A DEZINFOMACE.

Podivuji se nad tím, jak je vehementně odsuzována tak zvaná „korektní mluva v politice“. Při tom korektní mluva je základním znakem každého slušného chování, veškeré slušné komunikace. Vždyť celá ta výuka „bontonu, čili „společenskému chování“ není ničím jiným, než učení se korektní mluvy. Jde o civilizační mejkap na otevřeném vyjadřování svého opravdového názoru. Ale je i kódem, který skutečnost nezamlčuje, nýbrž o ní mluví zašifrovaně, takže většinou každý znalý ví, o co jde.

Uvedu poněkud tvrdý příklad na osvětlení svého tvrzení. Když muž říká ženě je hezká, krásná, že se mu libí, či dokonce že ji miluje, tak jí v kódované řeči bontonu fakticky sděluje, že by s ní chtěl souložit. Tak mu to totiž doslova diktuje jeho „chemie“, aniž rozumem může vysvětlit, proč zrovna tato žena je pro něj sexy, zatímco její kamarádka vůbec ne. Žena znalá „kódu“ jeho slovům taky tak rozumí, čili, že „mu stejně jde jenom o to jedno“.

Měl jsem známého, který po zpackané operaci měl trvalé následky, díky nimž měl nárok na každoroční lázeňskou léčbu. Jak je to v lázních časté, pacienti si tam hledají „přechodného“ partnera. Můj známý k tomu volil „nekódovanou“metodu. Ženě brzy po seznamovacích frázích neomaleně řekl, že mu jde pouze o sex. V naprosté většině byl odmítnut, ale prý každým rokem takovou partnerku nakonec našel, ba dokonce se mu několikrát stalo, že se taková sama rozhodla si ho vyhledat. Své metodě říkal „Šetření časem“

Ve své podstatě je ale korektní mluva bontonu fakticky dezinformací, ať již znáte kód, či nikoliv.

Korektní mluva je dezinformací nejen v běžném životě, ale rovněž, ne-li především, v oblasti politiky. Jsem proto přesvědčen že každý, kdo sleduje politiku, či se jí dokonce prakticky věnuje, musí se učit kódu jejího vyjadřování a chování. Musí navíc neustále sledovat vývojové změny tohoto kódu.

Každá dezinformace je totiž vždycky informací. Každá falešná zpráva je vždycky zprávou. Dezinformací či falešnou zprávou se stávají pouze a jen postojem k nim, založeném především na znalosti kódu.

TROCHU JINÝ „ZELENÝ ÚDĚL“.

Ekonomicky slabší země Evropy se děsí dlouhodobého inovačního programu EU, který prosazuje v energetice přechod na obnovitelné zdroje. Proto jej pejorativně označují zelený úděl. Osobně si myslím, že především Němci, kteří tento program začali první realizovat vědí, co činí. Hodlají tak konečně uniknout stále se zesilujícímu tlaku USA, která uvaluje sankce na všechny zdroje energie, které pro Evropu zajišťuje Rusko. V mých očích je zeleným osudem světa úplně něco jiného. Je to politika mocností provozovaná pod tlakem „zelených mozků“. Považování jiných zemí za nepřátele, bezpečnostní riziko a dokonce možného agresora, je podle mne největším zločinem mezinárodní politiky po rozpadu SSSR. V době celoplanetární možnosti zničení všeho živého je neustálé myšlení v kategoriích úhlavní nepřítel, ohrožení bezpečnosti, ba dokonce preventivní obrany tím pravým „zeleným údělem“, s nímž se bude muset lidstvo v zájmu svého přežití vyrovnat. A ne, že ne.

PERLIČKY HISTORIKA JAROSLAVA BAŠTY.

Již delší čas se zájmem sleduji texty exministra a exdiplomata, ale rovněž exdisidenta, pana Bašty a nikdy jsem necítil nutkání se k nim vyjadřovat. Naopak jsem byl rád, že se dovídám historická fakta, o nichž jsem mnohdy neměl ani tušení. Dne 21.7. jsem ale poprvé porušil svou tradici. Na FC jsem vyvěsil svůj kratičký text, ve kterém jsem Baštův komentář na webu https://www.prvnizpravy.cz/language=cs/zpravy/politika/basta-v-pekle-poradaji-vyprodej-revoluci/preview=true/?fbclid=IwAR04VzaNbtl6L0qPcGL7_Lw3xZiqnzY3hE5jjGcdn899kVWOiemtQlib5GE  ocenil názorem, že pan historik „ztumpachovatěl“. Nebyl jsem sám, kdo zmíněný text pana Bašty hodnotil kriticky. Jedním z nich byl i Jan Schneider, jehož polemika byla zveřejněna na webu https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/jan-schneider-k-bastovu-horrorovemu-scenari/?fbclid=IwAR1zZcAIP5hnaLsu_cSr6vQ-5oHbKl874r0dSym1pD-EEkVcDob9H1_Yp18 . Před chvílí jsem si přečetl reakci pana Bašty na polemiku pana Schneidra a musím kritiku historika a pozdějšího politika podstatně zostřit. Dověděl jsem se totiž od něho doslova neslýchané perličky. Pan Bašta píše, (MP: Já k tomu připisuji svůj komentář)

  1. Můj oponent, Jan Schneider mě zkritizoval za použití termínu neomarxismus v souvislosti s hnutím Black Lives Matter. Jedna ze zakladatelek hnutí Patrisse Cullors se v roce 2015 nechala slyšet, že ona její kolegové jsou školení marxisté. Protože jsou zároveň rasisté, použití termínu neomarxismus má svou dějinnou logiku. (Pikantní náhled historika, podle nějž byl Hitler vlastně socialista, protože své hnutí přece pojmenoval socialismem!!)
  2. …neokonzervativci, což byli původně trockisté, kteří se rozhodli místo revoluce vyvážet demokracii. (MP: Trockisté prvoplánově prosazovali permanentní revoluci. Když je Stalin vyhnal z Ruska, tak ji do USA nevyvezli, protože se tam o ni ani nepokusili. Nikdy žádný trockista o sobě neřekl, že šíří, či dokonce vyváží demokracii).
  3. …předpona neo- hraje dvojí roli – poukazuje na jistou vnější podobnost a zároveň naznačuje, že jde o antipod původního termínu. (MP: Toto tvrzení už nehodnotím jako Baštův omyl, ale o čistou manipulaci. Neznám totiž jediného psavce současnosti, který by užíváním pojmu neomarxismus cokoliv označoval jako opak marxismu. Právě naopak všichni tím dehonostují skutečný marxismus a připisují mu všechny zrůdnosti dneška).

Nejhorší ale je, že pan Bašta na závěr své polemiky přisuzuje panu Schneiderovi obhajobu rasismu. Tu já, ale určitě ani další čtenáři, nikde v textu pana Schneidra nenajdou. Tím se u mne pan Bašta přesunul z kategorie „ztumpachovatěných“, do kategorie „vědomě manipulujících“, alias lhářů. Žeby se to naučil právě při studiu historie? Předpokládám, že pan Schneidr se mu ozve. Pokud to neudělá, tak se Baštovi ozvu sám.

MINULOST LZE JEN RŮZNĚ VYKLÁDAT, NIKOLIV ZMĚNIT

Jestliže tvrdím, že minulost nelze přepisovat, pak se musím pokusit sdělit, proč se přesto zdánlivě „přepisuje“. Ale především pro neznalou veřejnost účinně přepisuje.

Z minulosti lze nejen provést „potřebný“ výběr faktů, ale u většiny nezamlčitelných lze jejich význam zveličovat, nebo bagatelizovat. Především je ale možné je hodnotit, což dává „dějepiscům“ možnost přisuzovat jim vliv, který nejen neměli, ale ani nemohli, ve své době vůbec mít. Ale vždy  vliv, který má význam pro zájmy onoho dějepisce. Tedy naprosto jiný dnes a v tehdejší době, či dokonce s mravním obsahem, jenž byl ve své době naprosto nepřestavitelný. Řečeno jasněji. Existuje historiografie, čili popis faktů, manipulující s minulostí pouze tak, že si mezi nimi vybírá, čili jedny zdůrazňuje, jiné bagatelizuje, pokud je nemůže zamlčet. Za druhé s nimi manipuluje tak, že je nepatřičně aktualizuje, čili interpretuje do současnosti. Dopouští se tím podvodu na neznalé veřejnosti, když na posuzování dějů dávno minulých jí vnucuje měřítka morálky, hodnota a dalších postojů dneška.

Ovšem existují mnohem zákeřnější manipulaci s minulými ději. Ty spočívají v tak zvaném výkladu minulosti, čili interpretaci dávných, či méně vzdálených událostí. Ta spočívá především ve spekulativním odhadování motivací, úmyslů a hlavně skutečných, i když třeba skrývaných zájmů osob, které kdysi žili a rozhodovali se. V této oblasti je pak příliš široké pole pro dějepisce, takže laikům lze jenom těžce oddělovat fakta od jejich výkladu, reálné možnosti od fantazie spekulantů a především těžce vystopovat souvislosti, které v dané době mohly, či nemohly existovat. Tím vším se fakticky odlišuje strohá historiografie od tak zvané HISTORIE, i když v češtině se oběma říká dějepis.

Nejhorší metodou manipulace s minulostí je hodnocení minulých dějů ze znalostí jejich důsledků. Tady jde vždycky o podvod, kterého se dopouští dějepravce na svých čtenářích. Takový zdánlivý historik totiž má vždycky vlastní hodnotovou škálu, své celoživotní přesvědčení, svůj světový názor. Tím pak poměřuje nejen minulost, ale dokonce deformuje i současnost. Takže čtenář jen velice obtížně dokáže odhalit jeho manipulace.

Specifickým druhem manipulace s minulostí je vnucování čtenáři jakýchsi obecně platných měřítek, které jakoby se vinuli celou  historií lidstva. Při tom nic takového neexistuje, neexistovalo a existovat nikdy nebude. Neexistují jakési věčné pravdy, morální hodnoty pro jednotlivce a už nikdy nic takového pro celá společenství. Poměřování dění minulosti i současnosti jakýmisi věčnými ideály je tou nejhnusnější lží. Nejenže neexistují nějaké věčné pravdy, ideály a hodnoty, ale stejně tak neexistují žádná absolutní měřítka, kriteria, či hodnocení. Je víc jak jisté, že všechna budou v budoucnu překonána. Takže soudy podle nich jsou liché, zavádějící a vždy proto sloužící jen a jenom dané moci.

Vezměme si takový holocaust. Izrael jej pprohlašuje za největší genocidu, největší zločin proti lidskosti v historii. Nejsem sám, kdo to popírá. Ovšem vládci Izraele to dělají ve svém zájmu. Udržují celý svět, tedy hlavně Západ, v pocitu jakési kolektivní viny a především pak každou kritiku i současného svého chování odmítají jakoby šlo o popírání jejich největší oběti v dějinách. Oni při tom zdůrazňují, že šlo o jakési „průmyslové „ vraždění“, čili novou kvalitu fyzické likvidace lidí.

Já ale oproti tomu za nejhorší zločin proti lidskosti považuji shození jaderné bomby na Hirošimu a Nagasaki. Proč. Při holocaustu se každý jednotlivý Žid mohl vzepřít, pokusit se o odpor a možná by se mu povedlo i zabít některého z Němců. Kdežto mžiková hromadná supervražda měla punc „božího trestu“ všemu živému, nejen lidem. Američtí vládci i vojáci se skutečně povýšili jakoby na trestající vyšší bytost, zásah prozřetelnosti, proti němuž absolutně není žádné záchrany. Záměrně v této chvíli používám slovo absolutně, protože v mých očích se tak nějaká kasta lidí nejenže zachovala poprvé v dějinách. Ale má představivost, ani fantazie si neumí vygenerovat ještě totálnější metodu zabíjení.

Tolik pro dnešek k mateníkům o minulosti. Možná, že se k tomu tématu ještě jednou vrátím.

„KDE JSOU MÉ PENÍZE?!“ DĚSIL SE KDYSI MOLIÉRŮV LAKOMEC. A KDEPAK JSOU DNESKA NAŠE?!!!

Nejméně dvacet let ve mně hlodá přesvědčení, že dluhy většiny států, především samotné Unie Amerických států nemohou a tedy ani nebudou, nikdy splaceny.

Z historie vím, že již od starověku vládci získávali peníze loupežemi v jiných zemích. Často rovněž vypleněním vlastních chrámů, které považovali více méně za jakési tresory shromažďující jejich vlastnictví. Od vzniku velkých bank si začali vládci dynastických států půjčovat i u nich. Vlastníci oněch bank dobře věděli, že jde o nejrizikovější půjčky, protože panovníka není možné donutit ke splacení dluhu. Dosáhli ale většinou jiné kompenzace, od získání šlechtických titulů, po nemovitosti, takže půjčovali. Bylo to přece jenom lepší, než aby je panovník násilím jejich majetku zbavil.

Dokud jako peníze fungovalo zlato, stříbro eventuálně pro ty nejchudší měď, „měnová“ politika byla každému naprosto zřetelná. Kovový peníz měl vždycky pouze hodnotu kovu, který v něm byl obsažen, ať už ho razil kdokoliv. Panovník mohl falšovat svou měnu pouze nižším obsahem drahého kovu, což mu vydrželo pouze krátce.

Časy se začaly měnit vznikem papírových peněz. Původně státy prohlašovaly, že je jejich měna kryta zlatem. Dokonce v USA dolar fungoval jako směnka. Každá banka v zemi musela za jednodolarovku dát vlastníkovi určité množství stříbra a za dvacetidlolarovku dokonce zlata. Neustálé války však mnohé měny této vlastnosti zbavily. Toho po druhé světové válce zneužila USA jež prosadila, aby dolar byl světovou rezervní měnou.

Jenže válka ve Vietnamu svět přesvědčila, že USA prakticky válčí za jeho a ne za své peníze. Dolar musel zrušit své zlaté krytí a tím byl odstartován marně zastíraný chaos, panující do současnosti.

To však nebyl jediný hřebík do rakve mezinárodního měnového systému. Osobně tvrdím, že mnohem horší bylo, že cedulové banky kapitalistických, tak zvaně demokratických zemí, si prosadily nezávislost na politickém vedení států. Čímž ve své podstatě takový stát ztratil svou základní svobodu. Připočteme-li k tomu, že „cedulová“ banka USA, čili tak zvaný FED, je dokonce fakticky vlastněn soukromými vlastníky, je vytvořen základ plného zhroucení celého systému.

Ten byl prozatím oddálen digitalizací světového finančnictví, které změnilo oběh peněz na chumelenici jedniček a dvojek ve virtuálním prostoru. Ona vánice neexistujících peněz, za nimiž se neskrývá už nejen zlato, ale fakticky žádná hodnota, změnila celý globální finanční systém na „linku důvěry“, že veřejnost za své papírky, vždycky dostane nějakou službu, či výrobek. Celá hra je v moci jen několika superfinančníků, kterým se zatím daří zbytné peníze, kterých je mnohokrát víc, než odpovídá reálnému hospodářství světa, ulívat údajně do daňových rájů. Ve skutečnosti ale do deposit cedulových bank, které je potichu likvidují. To ale nepůjde dělat věčně.

Současná koronavirové krize odhalila celý systém. Dosud dogmatičtí finančníci prosazovali fiskální vyrovnanost. Většina ostatních klábosila cosi o přijatelnosti zadlužení států do výše několika desítek procent jejich HDP. A najednou jim nikomu vůbec nevadí zadlužování států o několik řádů vyššími částkami. Jestliže jsem byl už před jmenovanou krizí jistý, že žádný stát nepočítá s tím, že by splatil své dluhy, tak nyní jsem si tím naprosto jistý. Z čehož vyplyne s vysokou pravděpodobností zrušení peněz, tedy napřed jejích dvou základních funkcí. Budou zrušeny peníze jako všeobecný ekvivalent hodnot a z toho důvodu i zrušeny coby oběživo. Veřejnost své požitky bude dostávat podle vůle nejmocnějších financiérů za kliknutí na svém mobilu, či jeho následovníku.

PŘÍSPĚVEK K MÓDĚ PŘEPISOVÁNÍ DĚJIN

Několik nedávno získaných informací mne inspiruje k napsání tohoto částečně spekulativního textu, jehož pravděpodobnost je ale celkem vysoká. Je nevyvratitelně, tedy dokumentačně dávno prokázáno, že prakticky v té době ještě úplně neznámý Hitler si na aktivity směřující k založení strany, mnohokrát půjčil peníze u bank v USA. O jejich vlastnících nemusí být pochyb. Méně je prokázáno, že právě tyto kruhy si záměrně Hitlera za tím účelem již předem vybraly. Dokonce se pro historii dochovalo i jméno agenta, který jim Hitlera doporučil. Zajímavou otázkou je, proč asi? Protože byl fakticky Židem. Proto doklady o tomto jeho původu byly totálně zničeny. Jenže, jak to bývá, nic co se v lidstvu jednou ví, se už nikdy definitivně neztratí, i když se mnohdy velice těžce najde. Na židovský původ Hitlera přišel Reinhard Heydrich, kterému byl Hitler od počátku nepříjemný, až podezřelý. Když se Hitlerovi doneslo, že Heydrich má na něj nějaké kompromitující materiály, obrátil se vůdce přímo na své sponzory v USA, se kterými byl nepřetržitě ve spojení. Dohodli se na tom, že Heydrich bude odsunut z blízkosti centra moci a tam zavražděn. Což se také stalo. Byl jmenován zastupujícím říšským protektorem v Praze. Američtí spojenci Hitlera zařídili, aby Britské tajné služby přiměly Benešovu kancelář „Československé vlády v exilu“ k jeho zavraždění. Což mělo posloužit Čechoslovákům, aby byli uznáni za plnoprávné spojence v boji proti Německu. Výsledek je znám. Protektorát, do té doby celkem přijatelný k životu se změnil v region vražedného běsnění Německé moci.

Ale pojďme ještě dál. Proč vlastně byl Hitler vybrán na svou roli? Protože už v té době byl v úzkých kruzích znám jako programový a neoblomný nepřítel Židů. Dostal proto příležitost, aby eliminoval počet Židů ve světě. Proč? Už v Bibli se několikrát opakuje, že jen 144 tisíc vyvolených bude sedět vedle spasitele a krále Židů, který bude vládnout světu. Židovské elity se proto musejí vždy zbavovat svého plebsu. Nehodlám to rozebírat. Je ovšem signifikantní, že se svět nikdy přece nedověděl, kolik příslušníků Židovské elity zahynulo v osidlech holocaustu. Naopak ale světová veřejnost až do dneška vidí, kolik židovských talentů až geniů včas ze spárů Hitlera uteklo a hlavně kam! Do současnosti se také neví, kdo byl opravdovým inspirátorem holocaustu. Ale svět ví, že genocida Židů za Hitlera nebyla co do počtu obětí největším zločinem proti lidskosti v dějinách. Ovšem její „technologické“ provedení je světové veřejnosti předhazováno jako největší zločin dějin. Měli bychom tušit proč. Většina národů je mstivých, ale Židé, národ knihy, jsou především pamětliví. Redukce „zbytné“ populace již byla vyzkoušena. Ale budoucí lidstvo teprve před ní stojí.

PŘÍKLAD A PRIORNÍHO MYŠLENÍ.

Předešlý text, který jsem zde vyvěsil, se týkal levice. A ještě tentýž den jsem narazil na text svérázného, vzděláním sociologa, Petra Hampla, který je v posledním období velice aktivním veřejným uvědomovatelem, až jakýmsi samozvaným ideologem rádoby konzervativní složky české, potažmo evropské společnosti. Jeho text, který zde bez jeho vědomí vyvěšuji, je měsíc starý, ale to nic nemění na situaci, protože jde o jeho názor víc jak dlouhodobý, doslova trvalý až v mnoha směrech celoživotní. Publikuji jej beze změn, ovšem doplňuji o svůj komentář, který odlišuji (MP: Takto).

AKTIVISTÉ, TERORISTÉ I POLITICI BRZY PŘEJDOU Z NEOMARXISMU NA ISLÁM.

<< OTÁZKA TÝDNE >> Dobrý den pane Hample, jak byste popsal rozdíly mezi marxismem, marx-leninismem a neomarxismem?

     Odpověď může mít několik rovin. Mohli bychom rozebírat myšlenky obsažené ve spisech. Mohli bychom zkoumat různá Marxova díla, Leninovy knihy a k tomu třeba práce Herberta Marcuseho a Theodora Adorna. Bez ohledu na to, co je v těch spisech uvedeno, je jisté, že nikdo ze současných revolucionářů je nezná. Poslední generace aktivistů zvládne tak tweety do 280 znaků a jednoduché brožurky, nikoliv dlouhé nezáživné spisy německých filosofů, píše Petr Hampl v komentáři pro Prvnizpravy.cz. (MP: Zkušenost říká, že není efektivní pro dialog, když posuzujeme své politické protivníky).

Navíc Marxovy knihy jsou komplikované a mnohovrstevnaté. Jeho složité vyjadřování jde místy až na hranici mystiky (MP: Ono je asi i pro pana Hampla četba velice těžká a tak všechno, co nepochopil, hází do pytle mystiky. Jakýkoliv příklad neuvádí, což je typické pro propagandisty, protože proti nim nelze rozumově argumentovat), navíc si jeho myšlenky na některých místech navzájem odporují. (MP: Kdyby se P.H. obtěžoval uvést příklady, tak by se s vysokou pravděpodobností jednalo o myšlenky z různých údobí Marxova života. On sám nikdy neskrýval, že v průběhu poznávání každý člověk dokonce musí své názory modifikovat).  Snad jen krátký Manifest komunistické strany je celkem srozumitelný, i když se tam vesměs řeší záležitosti pro současného čtenáře bezvýznamné. (MP: Na takový odsudek už ani není možné reagovat, protože by to potřebovalo alespoň dost dlouhý, opravdu analytický text. Snad jen jednou větou. Ten Manifest byl programem politických stran víc jak sto let a dodneška není splněn).

Však také není náhodou, že tisíce dalších lidí udělalo akademickou kariéru na základě toho, že vytvářili teorie o tom, co tím Marx vlastně myslel. A dostávali za to doktoráty, docentury a profesury. (MP: Že by závist?!).

Zajímavější je podívat se, jaké skupiny používají různé typy marxismu k dosažení jakých cílů.

Tradiční marxismus – ideologie dělnické třídy. (MP: O níž sám Marx na sklonku života prohlásil, cituji: Já jsem Marx, ale nejsem marxista). Pro ně je z Marxe nejdůležitější výklad, podle nějž jsou podmínky v kapitalistické společnosti nastaveny tak, že ti, kdo byli na začátku bohatí (bývalá šlechta (MP: O šlechtě samozřejmě Marx píše, ale v souvislosti s původní akumulací kapitálu, ve který její příslušníci postupně přeměnili své málo vynášející luxusní a pozemkové bohatství)  a bohatí měšťané), ti dále bohatnou. Bez ohledu na to, jestli pracují nebo ne. Ti, kdo byli na začátku chudí, ti nemají žádnou šanci na zlepšení podmínek. Pracovitost, podnikavost ani šikovnost nehrají roli. Případy, kdy někdo prorazí, jsou ojedinělé. Na jednoho Billa Gatese připadají stovky milionů udržovaných v chudobě. (MP: Za prvé takovou hloupost by Marx nikdy ani omylem nenapsal, nadtož aby ji vydával za svou hlavní myšlenku. Jeho přínosem bylo v mých očích učení o nadhodnotě, kterou jedni vytváří a jenom uzounká kasta si ji přivlastňuje).

Že neregulovaný trh s nerovnými počátečními podmínkami (nebo s možností bohatnout nad všechny hranice) vede k takovým výsledkům, o tom dnes pochybuje málokdo. (MP: Dneska možná, ale v době Marxe?!! ) Ostatně, sám Marx to nepokládal za nic objeveného. Podle svého vlastního vyjádření pouze „shromáždil poznatky buržoazních ekonomů.“ (MP: P.H. tímto ukazuje, že přečetl asi tak jen polovinu prvního dílu Kapitálu).

Marxův přínos je snad v tom, že skutečnost popsal ostřejšími slovy než ostatní a jasně řekl, že pokud chtějí dělníci zlepšit své postavení, musí změnit pravidla. Třeba i násilně. (MP: To se dá vyvodit snad ze zmíněného Manifestu. Ovšem po porážce Pařížské komuny Marx postupně revidoval své náhledy a hovoří sice o radikálním řešení, ale nikoliv jen o revoluci, navíc násilné). Tyto myšlenky hrály na přelomu 19. a 20. století klíčovou roli v myšlenkovém vývoji evropských společností.

Marxismus – leninismus je ideologie lidí, kteří ovládli Rusko po roce 1917. Vesměs se jednalo o profesionální revolucionáře, kterým bychom mohli říkat dobrodruzi, banditi nebo jakkoliv jinak.  Stejné typy lidí, jací s Cortesem dobývali střední Ameriku, rozvraceli říše a masakrovali Indiány. Leninská vylepšení poskytla potřebné zdůvodnění, proč nad dělnickými a rolnickými masami musí být nastolen teror. Proč vládnoucí banda nemá podléhat žádné kontrole. A proč je neomezené zneužívání moci vlastně správné. (MP: Tady se P.H. konečně úplně odkopává. Nejenže Lenina ani náznakem nečetl, ale zaujal vůči ML a priori absolutně antagonistický odpor, odpovídající Hamplově poněkud zmatečné ideologii. Mimo jiné tím dokázal, že ani náznakem neví nic o Leninově vládě sovětů, která byla na svou dobu unikátním typem přímé demokracie. Také proto v občansky zaostalém Rusku ji Stalin nakonec musel zrušit).

Bandité se pak v následujících letech postavili proti sobě, a stalinská strana, která z bojů vyšla vítězně, ideologii postupně vrátila blíže k tradičnímu marxismu, ovšem výrazně ochucenému konzervatismem a nacionalismem. (MP: Pojmy prozrazují P.H. líp, než rádoby hraný objektivismus. Kdo revolucionáře jakékoliv doby označuje za bandity, tak klesá na úroveň těch, kdo kupříkladu slovenské partyzány za druhé světové války nazývali také bandity, či husity dneska). 

Neomarxismus vznikl mezi světovými válkami v kruzích profesionálních intelektuálů, vesměs protekčních synáčků z dobře situovaných rodin. (MP: Nesnáším neurčité číslovky, jako je ta autorova „vesměs“. Kolik vesměsů se asi vejde do celku?!! Zrovna tak napsat o všech autorech poválečného marxismu, že byli protekční, či z dobře situovaných rodin je pouhý dehonostující, až urážlivý  výpotek poněkud omezeně myslícího ideologa, což říkám ještě slušně). Měl zdůvodnit, proč by tito hejsci měli převzít veškerou moc v západních společnostech. (MP: P.H. je se vším hned hotov. Pochybuji, že se snažil něco si od těchto učenců opravdu prostudovat. Zjistil by v prvé řadě, že oni znali Marxe a marxismus daleko lépe než on. Dověděl by se, že existoval i jakýsi euromarxismus, který rozvíjeli funkcionáři komunistických stran Západu v odpověď na sociáldemokratismus, který slavil v té době nebývalý rozkvět. Nemohu tvrdit absolutně, protože jsem samozřejmě nečetl všechny knihy neomarxistů, ale ty co jsem četl, nikde nehovořili o moci elitářů, což je jeden ze zásadních rysů fašismu). A proč je k tomu zapotřebí úplně rozbít normální svět obyčejných lidí. Jejich rodinný život, jejich práci, jazyk, národ, základní mravní cítění, vztahy, sexualitu… zkrátka všechno. Zničit civilizaci, vše uvést do chaosu a převzít moc. (Tato věta už je záměrnou lží, protože se P.H. snaží ony poválečné „neomarxisty“ činit zodpovědné, nebo alespoň „otce“ současných eskapád, kterými najatí naivové ve službách skryté moci destabilizovat a následně ovládnout svět).

Neomarxismus zplodil záležitosti jako gender, klimatické šílenství, nauku o vyčerpání zdrojů, požadavek zničení bílé rasy a vše ostatní, co hýbe světem. (MP: Tady už píše holé výmysly, kterými se chce stavět do čela ideologů současného konzervatismu, což je velice průhledné a tím pádem poněkud ubožácké).

Sami filosofové neomarxismu tvrdí, že své myšlenky vyvozují z Karla Marxe. Pro úplnost je však třeba dodat, že uvádějí i další zdroj – myšlenky Zikmunda Freuda. Přitom Freud i Marx byli – měřeno dnešními měřítky – rasisté, sexisté, xenofobové, odpůrci práv sexuálních menšin atd. Nicméně pozdější myslitelé dokázali v dílech obou mužů najít prvky, které – když jsou správně rozvinuty – vedou k tomu, co prosazují dnešní Antifa, BLM a podobné fanatické bojůvky. (MP: Marxovo mnohovrstevné dílo lze rozvinout i naprosto jiným způsobem).

Důležitější ale je, že postupem let tento neomarxismus získal takovou podobu, že je velmi dobře slučitelný s požadavky na neustálé zvyšování korporátních zisků a likvidaci všech demokratických institucí. A že se stal faktickou oficiální ideologií velkých redakcí, velkých peněz a velkých byrokratických aparátů. (MP: Aniž by předkládal důkazy, tak jenom s Kalouskovskou arogancí pořád ze sebe chrlí to své, poněkud placaté, přesvědčeníčko).

Ale mezi námi, ono je to vlastně jedno. Dnešní aktivisté, teroristé, korporátní kapitáni ani solidní politici nečtou ani Marxe, ani Lenina, ani Adorna. A až přejdou z neomarxismu na islám (což asi nebude dlouho trvat), nebudou číst ani hadísy. (MP: Ze špatných premis nemůže vzniknout nic jiného, než špatný závěr. Navíc pro realistickou politiku naprosto nepoužitelný. Ale nekamenujme proroky, zvláště ne ty falešné).

Tolik jako prvotní rekce na text P.H. který je v mých očích shrnutím přesvědčení tohoto sociologa a byl zveřejněn 19.6.20 na webu https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/hampl-aktiviste-teroriste-i-politici-brzy-prejdou-z-neomarxismu-na-islam/ .

V mých očích jde o učebnicový příklad demagoga, čili propagandisty určitého světonázoru, který zaujme určité stanovisko i k současnému dění a pak nedělá nic jiného, než že hledá všemožné argumenty pro přesvědčení, že jen jeho světonázor je jediný správný.

NĚKOLIK MYŠLENEK O LEVICI

Svébytný sociolog Petr Hampl na svém blogu publikoval, cituji: „Kdo byl latentní socialista, Covid z něj udělal reálného, napsal na Facebook historik Jan Frank…“ Konec citace. Pro mne takový názor jenom dokazuje, že současná, skutečně světová pandemie, tedy světovější, než válka toho jména, otevřela stavidla pro nepřehlednou spoustu prognóz. Od voluntaristických přání vydávaných za analýzy, po fundované statě učenců, kteří vývoj dlouhodobě, až celoživotně studují. Jak je při takových příležitostech obvyklé, skoro všichni se shodují na oné frázi Bushe syna, který po teroristickém útoku 11. září lidstvu mimo jiné sdělil, že svět už nikdy nebude takový, jaký byl. Po pandemii to platí mnohem víc a není to fakticky pro nikoho žádná novinka. Mne osobně v té souvislosti zajímá pouze jediná otázka. Je svět už skutečně na prahu změny kapitalismu v jeho alternativu?!!

Jsem od dětství sociálního cítění. Díky svým dvěma strýcům, předválečným, čti poctivým členům KSČ, jsem už na sklonku dětství byl přesvědčeným komunistou. Během mládí v padesátých lettech jsem toto přesvědčení pomalu ztrácel. Na vysoké škole, tedy v pokročilejším mládí, mne studijní program přiměl k četbě Marxova díla. Dá se proto říci, že jsem vysokou školu opouštěl jako vyznavač Marxova učení, mnohem méně marxista a skoro vůbec ne marx-leninista. Taková výbava mne logicky přivedla k tomu, že jsem v roce 1966 vstoupil do rychle se obrozující KSČ, abych z ní v roce 1969 vystoupil a následně byl v roce 1970 vyloučen. Ovšem přesvědčeným vyznavačem Maxe jsem zůstal až do dnešních dnů. Při jednom z výslechů na StB jsem jim do očí řekl, že já jsem opravdovějším komunistou, než ti, co na mne donáší. A již od prvního Klausova návrhu ekonomického převratu, podvodně pojmenovaného „ekonomická reforma“, v červnu 1990, jsem se stal odpůrcem celého současného politického systému. Jsem pořád vyznavačem Marxe, proto jsem nemohl být členem polistopadové Komunistické strany, ať už se prezentovala pod jakýmkoliv názvem.

Musel jsem do textu vložit tuto osobní vložku, abych čtenáři naznačil, že se považuji za celoživotně silně autenticky levicově orientovaného člověka.

Jako takového se mne až osobně dotýká, když v posledních letech se za levici, ba dokonce marxismus, či jakýsi podivný neomarxismus, vydávají různá pofiderní hnutí od multikulturalismu, přes gender, či homosexualismus, až po současně pseudoradikalistický rasismus na druhou, prezentovaný dokonce za zárodek jakési levicové kulturní revoluce. Z počátku jsem se snažil veřejně vystupovat proti tomu, že jsou opravdové levici přisuzovány tak absurdní ideje a hnutí, jež s Marxem nemají absolutně nic společného. Marxistou, komunistou, neomarxistou přece není ten, kdo se tak pojmenuje, ale jen a jenom ten, kdo se tak chová.

V poslední době ale ve mně uzrálo jiné přesvědčení. Jsem naopak rád, že se za levici vydávají tak nesmyslné, až obskurní ideje a dokonce vandalismus. Alespoň se odvěký sok levice nepřipravuje na dobu, kdy se opět zvedne k činu autentická levice. A že se jednou zvedne, o tom nemusí nikdo pochybovat.

Zkušenosti ze sledování reálné politiky nás učí, že nejschopnější politici nikdy nepovažují nějakou jednotlivou prohru za definitivní. Ti nejúspěšnější dokáží i v té pro ně skoro ztracené situaci skoro vždy najít cestu, kdy ke svým záměrům, zájmům a cílům dokáží využít každé reálné situace. Ba dokonce mnohdy sílu protivníka nakonec využiji ve svůj prospěch.

Autentická levice byla, je a bude ještě dlouho slabá. Nedisponuje bohatstvím, zbraněmi ani politickou, nadtož reálnou mocí. Bylo proto kupříkladu naivní, že SSSR hodlal svého protivníka porazit tím, co bylo zdrojem vzniku kapitalismu, v čem byl zkušenější a dlouhodobě úspěšný. Levice má jen sílu svého přesvědčení a musí čekat na jedinou svou opravdovou sílu. Většinu veřejnosti. Musí dočkat času, jako husa klasu, čili než si velká většina uvědomí, že je už konečně nutné prosadit alternativu současnosti. Samozřejmě že levice nečeká s rukama v klíně, ale indoktrinuje veřejnost, ovšem tak, aby veřejnost byla přesvědčena, že jde vlastně o záměr jí samotné.

Levice by už neměla udělat chyby, kterých se dopustila v minulosti. Za prvé nesmí svůj konkrétní zájem halasně vytrubovat do světa, jak to dělala posledních dvě stě let. Nemá reálnou sílu, proto musí být lstivá, chce-li se dostat k moci a prosadit alternativu společnostního života, která bude mít na nějakou dobu stabilní trvanlivost, tedy předpoklad zkvalitňování.

Levice ale musí být připravena. Musí v prvé řadě pracovat s několika variantami svého konání. Musí umět natolik precizně analyzovat vývoj, aby opravdu přesně vystihla čas k vystoupení z „podzemí“. Tedy naprosto přesně určit „předrevoluční situaci“. Vodítko je jediné. Revoluce nesmí být příliš vysilující, „lidsky“ nákladná a musí být prakticky nenásilná. Situace prostě ke změně musí doslova uzrát. Musí ji spontánně provést obrovská většina, a to dokonce tak, že i ta menšina si konečně oddechne.

Jsou mi doslova k smíchu různé rady z úst rádoby radikálů, emocemi užíraných odpůrců dneška a dalších druhů politických nedouků, kteří hovoří o tom, že levice dokonce neexistuje, nebo pokud ano, tak nemá co nabídnout, či že dokonce nemá žádný program. Osobně jsem rád, že si to myslí. Pomáhají tím ke krycím manévrům skutečné levice. Autentická levice se totiž nesmí prozrazovat a už vůbec nesmí vystoupit předčasně, jako to už udělal jednou, čímž svou skutečnou vládu oddálila nejméně o století.

Reálná levice naopak nesmí prozrazovat své úmysly. Ale musí propagovat své ideje tak chytře, aby veřejnost byla přesvědčena, že to jsou její nejvlastnější cíle.

Kapitalismus se musí prakticky zhroutit sám. Pracovním stylem levice je proto chovat se jako zesilovač. Každou chybu současné pseudoliberální moci zvětšovat co nejvíce, čímž ji přibližuje k jejímu zhroucení. To je pro současnou levici hlavní cesta.