A OPĚT MŮJ MILOVANÝ ÚSTAVNÍ SOUD

Musím se přiznat, že je mi už vrcholně trapné komentovat chování naší neomylné stolice zastupitelské demokracie. Považuji ji totiž od samého počátku za sbor naprosto stejný, jakým jsou Šúrá-je negahbán, čili Guardian Council, česky Rada dohlížitelů spolu s Radou pro určování zájmů režimu (Mažma-e tašchís-e maslahat-e nezám, neboli Expediency Council) v Íránu dohromady. Nechci, aby si kdokoliv myslel, že trpím nějakou zvrácenou obsesí vůči Ústavnímu soudy, či jeho předsedovi, ale pravdou navždy zůstane, že vedle samotné Ústavy právě tuto instituci považuji za politicky nejzločinnější instituci v naší vlasti. Politické strany, stejně jako ostatní subjekty se v politickém prostoru totiž chovají tak, jak jim to fakticky umožňuje Ústava. Ale Ústavní soud, ten je ze samé podstaty nejvyšší autoritou zákonnosti, spravedlnosti, politických mravů, ba dokonce Západní demokratické tradice. Proto jej považuji ne-li přímo za zdroj, pak ale určitě za hlavního viníka všech politických pokleslostí až hnusáren v této zemi. Nedávno jsem si to všechno uvědomil při výroku ÚS týkajících se členství soudců v KSČ. Nevadí mně ani tak fakt, že Ústavní soud přiznává veřejnosti právo vědět, zda byl konkrétní soudce členem bývalé KSČ. Naprosto mi však vadí odůvodnění tohoto výroku ÚS. Soudce, který prý byl v KSČ, vyznával a možná dosud vyznává, naprosto jiné hodnoty, než jaké jsou platné v současném politickém řádu. Podle mého názoru tento zvrácený výklad má obrovské následky. Logicky z něj plyne, že rozhodnutí soudce s minulostí v KSČ, nemuselo vždy odpovídat současnému právnímu myšlení. Z čehož musí každému přemýšlivému člověku vyplynout, že všechny kauzy, které soudili soudci s členstvím v bývalé KSČ, jsou automaticky zpochybnitelné. Takže ÚS vytvořil podmínku pro otevření všech souzených případů od listopadu 1989, nebo alespoň od vzniku ČR. Tvrdil jsem vždycky, že ÚS není ničím jiným, než vrcholnou ideologickou institucí v zemi, především tedy v žádném případě ne institucí soudní, institucí nejvyšší spravedlnosti či institucí práva. Dneska tvrdím, že je to ještě horší. Výrokem o jakési komunistické předpojatosti zpochybnil sám sebe. I v Ústavním soudu totiž působili a dosud působí, bývalí členové KSČ. Z čehož plyne, že všechna jeho rozhodnutí, na nichž se podíleli tito členové, volají po revizi.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *