Je tomu již víc jak týden, co se rozlobil náš pan exprezident. Na koho jiného, než právě na Paroubka, největšího to otloukánka mezi politiky. Mají na něj spadeno všechna naše média, pokorně sloužící svým majitelům, tedy bohaté věrchušce a jimi podporovaným politikům, jakož i  všichni politici, včetně KSČM. Paroubek totiž do deníku Právo napsal, cituji: Nemůžeme se dívat na svět optikou pohledů 50. až 80. let minulého století, tedy optikou konfliktů, střetů mezi Západem a Východem… Jsme zastánci politického konsensu na co nejširším základě. Nové a umělé hranice v tomto spojeném světě jsou nebezpečné… To byl náš koncept ještě za prezidentování konzervativní administrativy prezidenta Bushe. Vkládali jsme velké naděje v Baracka Obamu, který je zřejmě právem označován za ‚socialistu‘, fandili jsme mu ještě před jeho nástupem do funkce a fandíme mu dnes ještě více,& Víme, že jeho politika naráží na odpor konzervativců typu Mirka Topolánka, Alexandra Vondry, Karla Schwarzenberga, ale i Václava Havla, kteří touží po světě železných opon. Jejich koncept je ovšem konceptem minulosti. Ve vyzrálé (tj. západní) Evropě i ve světě jej nikdo nechce. Ztroskotal."Konec citace. Havel, ač zmíněn jen tak mimochodem, se ohradil textem, v němž mne zaujal závěr, cituji: Pane Paroubku, v pátečním čísle Práva jste napsal, že Václav Havel touží po světě železných opon. Lžete. Padesát let jsem naopak – v rámci svých skromných možností – přispíval k pádu železné opony. Na rozdíl od vás." Zaujal mne ze dvou důvodů. Za prvé proto, že neznám předlistopadový Havlův text, který by výslovně žádal zrušení železné, či jiné opony. Obrátil jsem se proto na něj, ať mně na nějaký takový upozorní. Do dneška jsem nedostal odpověď. Podle mne tedy lže Havel. Ve skutečnosti je blíže pravdě, že právě a jenom rozdělenému světu vděčí za celou svou kariéru.  Za druhé mne Havlova věta zaujala pro její hranou skromnost dokladovanou vložkou v rámci svých skromných možností a příliš osobní invektivností, skrývající se v nadbytečném dodatku Na rozdíl od vás. Pokud by Havel byl skutečně tak světoznámou osobou, pak by vůbec nic ve svůj prospěch nemusel psát, protože by přece každý věděl, jaká je skutečnost. Takže Havel zbytečně přispívá ke ztrátě svého glancu. Stává se stařecky malicherným, zvyšuje se jeho disidentská zakomplexovanost a především nechtěně dokazuje, kdo jej po celou jeho disidentskou existenci platil, za což mu musí být pořád vděčný.