Jakoby reprezentaci ODS nestačilo, že má po pádu vlády obrovský problém. Před několika minutami totiž představila v ČT, tedy celé veřejnosti, za svého kandidáta na funkci předsedy vlády dosavadní předsedkyni sněmovny. Vyrobila tím dokonce větší problém, než jaký vyřešila. Zatímco stačí, aby se na osobě premiéra dohodla vládní koalice a nic nenamítal prezident, tak osoba předsedy/kyně sněmovny, musí být zvolena všemi poslanci v tajných volbách. Při současné nepřehlednosti ve sněmovně bych si nebyl vůbec jist, že se tak do čela sněmovny dostane ten, na kom se shodnou koaliční partneři, zvláště když podle koaliční smlouvy má na tuto funkci nárok ODS, dneska již strana bez jakékoliv důvěry veřejnosti a jak je vidět i v personální bídě. Když jsem poslouchal úřadujícího předsedu Kubu s jeho žvásty – jinak totiž jeho sdělení ani nelze nazvat – o odpovědnosti vůči této zemi, uvědomil jsem si naplno, že oni nemají vůbec žádný pocit odpovědnost k lidem této země, ale pouze ke komusi, kdo je pro ně „touto zemí“. Vládu současné koalice si nepřeje skoro devadesát procent lidí. Všichni politici při tom nějak „pozapomněli“, že žádná strana z této koalice fakticky volby nevyhrála. Zvítězila přece ČSSD s Paroubkem v čele. Tak co si čechrají peří! Nárok na sestavení vlády má mít nyní ČSSD. Ta by to jednoznačně odmítla a teprve potom by měl mít šanci k sestavení vlády někdo jiný. Zatím v celém tom guláši se mi zdá za nejméně sympatické vystupování Zemana, který silácky koalici vzkazuje, že nebude souhlasit s kýmkoliv na postu premiéra. Ačkoliv má tak jedině právo sklapnout kufry a nic víc. Zase se pouze pokouší povýšit se nad Ústavu. Ještě daleko sprostější z jeho strany je, že odmítá nové volby. Prý by byly finančně náročné. Pravdou spíše je, že jeho nohsledi na ně ještě nejsou připraveni, takže jde o čistý podraz vůči ČSSD. Zeman tím mimo jiné dává všem jejím odpůrcům rok času na to, aby ji oslabovali. A nakonec jedna pouze zdánlivá maličkost. Když Němcová na závěr své řeči na tiskovce opravila Kubu, že ji ODS nenominovala za předsedu vlády, ale za předsedkyni vlády, samci stojící všude kolem ní, se srdečně zasmáli. „Mačové“. A Kuba neměl ani tolik soudnosti, aby se následně za své opravdové faux-pas okamžitě své kolegyni a vlastně všem ženám omluvil. I to, svědčí o nádenické úrovni naší politické garnitury.