Dalo se předpokládat, že demise premiéra a tím celé vlády vytvořila situaci, které Zeman využije k co největšímu posílení své pozice. A to dokonce nad jakýkoliv rámec Ústavy. V současné době totiž odstoupení vlády není pouhou vládní krizí, ale krizí především celé sněmovny. Strany vládní koalice v ní totiž nemají nadpoloviční většinu a tak, pokud chtějí sestavovat vládu, budou muset ulovit poslance, čti, uzavřít s ním a pokud možno raději hned s několika, obchod. Musí tedy v zájmu své další moci použít jednu ze zásadních metod degenerace zastupitelské demokracie, ohrožující demokracii vůbec. Už to samo by mělo být pro Zemana základní orientací. Vládní koalice si musí někoho koupit, což by pro prezidenta mělo znamenat, že její strany učebnicově ohrožují demokratický politický systém. Proto se velice divím, že se do problému vůbec zaplétá, že v prvé fázi odmítal předčasné volby, později naznačoval, že sestaví jakousi „svou“ úřednickou vládu a nyní několik dní po sobě vyjednává se všemi stranami, jako nějaký budoucí premiér, který chce současnou vládní koalici udržet u moci. Prezident má nutit sněmovní strany k tomu, aby vyřešily krizi sněmovny, v žádném případě se nemá stavět do pozice jakéhosi jejího lídra. Je pořád jen a jenom první osobou výkonné moci, v žádném případě nemá absolutně žádnou kompetenci k manipulaci se zákonodárci.