Nový prezident je jednoznačně největší mediální hvězdou od té doby, co dosedl na stolec. Zásobuje veřejný prostor jednou pikantností za druhou. Daří se mu tím skoro vždy vybudit celou škálu emocí až vášní, které spolehlivě odvádějí pozornost veřejnosti od mnohem podstatnějších záležitostí, dokonce od samotné stále tíživější existence lidí. Osobně je mi putna, zda bude, či nebude Putna profesorem. Jen se mi zdá, že přestárlá tradice jmenování vysokoškolských profesorů „panovníkem“ naprosto nepatří do současné doby. Když kdysi prezident jmenoval profesory tak tři za rok, když jich bylo v zemi jen pár desítek, tak to asi mělo „panovnickou“ váhu. Dneska je Vysokých škol třicetkrát víc a vysokoškoláků padesátkrát tolik, co za první republiky, profesorů pak tomu všemu odpovídající počet, čítající už desetitisíce, nehledě na to, že být kupříkladu profesorem klaunství, je v mých očích poněkud absurdní. Měl by proto konečně už zvítězit rozum a profesory VŠ by měly jmenovat pouze školy samotné. Pouze namátkově by jejich činnost v tomto směru měla analyzovat nějaká komise sestavená akademickou obcí.