Na první schůzi Federálního shromáždění, jehož jsem byl členem, četl předseda poslance, kteří si nesplnili své povinnosti. Mezi nimi byl i Věněk Šilhan. O přestávce jsem za ním zašel a ptal jsem se ho, proč se jako zkušený poslanec nechává peskovat za triviality. „Je vidět, že jsi nováček. Nejde přece o to, co se mluví, ale že se o mně mluví“, zněla jeho odpověď. Vzpomněl jsem si na ni dneska, kdy Putna dostane dekret profesora, leč ne z rukou Zemana. Celá záležitost kolem Putny byla tedy ze strany Zemana jedním velkým tyátrem. Každý normální člověk by po nastoupení do funkce prezidenta, který sice nemá odpovědnost, leč má právo navrhovat zákony, v tichosti úředníka, předložil mimo jiné novelu zákona o Vysokých školách, v níž by zdůvodnil zrušení jmenování profesorů prezidentem jako kupříkladu zastaralou praxi. Ne tak „politik“ a ještě k tomu Zemanova typu. Ten kolem všeho musí udělat senzaci, rozdmýchat vášně, a to proto a jen proto, aby se o něm pořád a pořád mluvilo.