Obecně

V souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině, jenž se, podle některých, neúměrně prodlužuje, je stále více a častěji slyšet volání po míru, tedy přesněji po příměří čili klidu zbraní. Vyjádřil to nedávno náš dost medializovaný generál ve výslužbě Andor Šándor, když řekl že, cituji: „Jakýkoliv mír je lepší než další zbytečné zabíjení lidí, v situaci, pokud jsme přesvědčeni, že Ukrajina tu válku vyhrát nemůže, nebo víme, že jim to, co potřebují, prostě dát nechceme…“ Konec citace. Rovněž prezident Turecka se asi před týdnem nechal slyšet tvrzením že, cituji: „…sebehorší mír je lepší než válka“. Konec citace. Ve složitosti mezilidských vztahů bohužel neexistují obecné, kategorické pravdy. Proto není v některých konkrétních případech jakýkoliv mír lepší, než válka a už vůbec není sebehorší mír lepší než válka. Mír, ve kterém jsou příslušníci určité skupiny šikanování, terorizováni až systematicky zabíjeni, ačkoliv neexistuje v regionu žádný ozbrojený konflikt, není lepší než válka. Přesněji obraná válka oněch utiskovaných.

Teoretici válčení jistě znají pojem obranných válek. Ale měli by znát a samozřejmě že ti poctivější sami k sobě znají, tak zvanou preventivní obrannou válku.

Konkrétně

Kdo sledoval nezaujatě a s co největší objektivitou vývoj mezinárodní situace po rozpadu SSSR musel dospět k názoru, že Rusko mělo a má doposud víc, než je obecně přijatelné důvodů obávat se o svou bezpečnost, tedy konkrétně celistvost a přírodní bohatství. Kdo to neuznává, ten je zaujatý. Kdo to uznává, ten je zase proruský samozřejmě. Tím se svět už v prvních dnech rozdělil. Západ, konkrétně USA, EU a NATO se postavily na stranu Ukrajiny.

Mě nezajímají veškeré důvody, jakými Západ své angažmá pro světovou veřejnost zdůvodňuje. V mých očích je ovšem vrcholně sporné, zda tento postoj Západu lze považovat za preventivní obrannou válku. Rusko totiž do roku 2014 Západu, ani nikomu jinému nevyhrožovalo, nadtož aby ho reálně ohrožovalo. Mělo vůči světu jediný požadavek. Aby státy vzniklé na teritoriu bývalého SSSR zajistily pro Ruské obyvatele, kteří zůstali za hranicemi Ruska jejich rovnoprávné postavení ve svých státech. Což je právně deklarováno všemi dokumenty OSN kupříkladu.

Že nejde Západu o preventivní obrannou válku jasně sdělil celému světu nesporný hegemon Západu, jenž jasně deklaroval, že válčí proti Rusku proto, aby ho oslabil natolik, že nebude už ani regionální velmocí, nadtož supervelmocí. Jestliže Západ nevede vůči Rusku preventivně obrannou válku, pak válka s Ruskem je tedy něčím vyšším. Jde o jednu z fází zápasu o podobu postsovětského globálního pořádku, o který začal urputný střet ještě před reálným rozpadem SSSR, a to díky iniciativám Gorbačova.

Závěr pro každého aktivního občana

Takže už nejde o spor Ukrajiny s Ruskem, ani o válku Ruska s „kolektivním“ Západem. Je to svár o podobu budoucího světa, nejméně určité jeho stability na několik budoucích generací. Tento boj se dotýká každého státu, každé země, každého národa, dokonce každého „skutečného“, čti veřejně se aktivního občana. Proto jsem přesvědčen, že žádný obyvatel, který se veřejně angažuje nemůže být v tomto střetu nad věcí, povýšenecky objektivní, či dokonce vypočítavě čekající, že se opět zavčas přidá k vítězi. Tento konflikt je tak obrovský, soupeři tak četní a silní, že budoucí lokaje nebudou potřebovat.

Asi tolik pro dnešek.

Vlastně ne. Kdo chce vědět víc o tom, jak se dívám na současnou dobu, ten ať si přečte kupříkladu mé poslední dva texty na https://www.czechfreepress.info/dalsi-blogy/soucasna-etapa-zapasu-o-novy-rad-sveta.html a na http://vasevec.parlamentnilisty.cz/komentare/stanislav-hosek-nalejme-si-cisteho-vina  .