Po rozpadu SSSR a především při debilní politice Jelcina jsem začínal tvrdit, že stále větším rizikem Ruska bude jeho neschopnost uchránit pro vlastní potřeby obyvatelstva své obrovské teritorium. Ne ho snad ubránit zbraněmi, ale uchovat ho pro blaho a zájmy svých národů. Předpokládal jsem pronikání Číňanů na území Ruska, ale i islámistů a především invazi mezinárodních korporací, žíznících po nepřeberných zdrojích na území od Uralu po Kamčatku. Ani ve snu mne nenapadlo, že Rusko může ohrožovat něco tak nicotného, jako jsou lesostepní požáry. Současný stav, kdy hoří tisíce hektarů lesů v Evropské části a Rusko nemá sil je zvládat, mne překvapuje a rozšiřuje mé pochybnosti o tom, že by občané Ruska byli schopni natrvalo uhájit svou zem.  

Dlouhodobě nejbohatší člověk planety, Bill Gates, založil nové hnutí svých spolubratrů. Vyzval je, ať dávají až polovinu svého bohatství na dobročinné účely. V prvé řadě v tom aktu vidím pokrytecké ulehčování svému svědomí. Dobře ví, že si to nesouměřitelné bohatství naprosto nezaslouží. Za druhé, prakticky nejde o žádnou velkou oběť. Taková částka je pro superboháče realitně mnohem nižší, než když prostý občan věnuje na charitu tisícovku. Konkrétně tomu Gatesovi přece pořád zůstane majetek v hodnotě minimálně třiceti miliard dolarů, takže se udrží mezi desítkou nejbohatších světa. Za třetí – a to mi nejvíc na iniciativě vadí – příslušníci globálního panstva budou peníze věnovávat tomu, komu oni budou chtít. Čímž si přisvojují privilegium až božské prozřetelnosti. Liberální individualismus, odmítající funkci státu, je v té sféře doslova dovršen. Superboháči odmítají totiž zvýšení daní na své bohatství, ale ve své pýše se rozhodnou dát fakticky celospolečensky vzniklé a jimi usurpované prostředky tam, kam chtějí jen a jenom oni. Projevují tím další formu nadvlády nad státy, jako konečně tak již po celá staletí činí celá jejich společenská třída. Žádná solidarita. Jen nový, podle mne zostřený projev imperiální diktatury nejbohatších nad celou planetou.

Kdybych patřil k příbuzným obětí mašínovské bandy, tak bych Paumera po jeho příjezdu do ČR, určitě žít nenechal. Tento nevlastní bratr Mašínů, jak ho oni sami nazvali, se až do své smrti vydával za příslušníka protikomunistického odboje, což znamená, že samozvaně v naší zemi realizoval nikdy oficiálně nevyhlášenou občanskou válku. Jelikož taková válka tedy nebyla započata nějakým oficiálním aktem, nebyla také, alespoň v mých očích, rovněž nikdy ukončena. Jinými slova existuje dodneška. Budoucí uznání třetího odboje by tedy bylo teprve jejím vyhlášením a tím také logicky otevřením šance k jejímu pokračování. Liberálové i konzervativci celého světa vždy zabíjeli socialisty a tím spíše komunisty. Jak je vidět, současní mocipáni u nás v tom hodlají pokračovat. Pokud tedy oficielně povýší terorismus proti nadvládě KSČ za jakýsi boj za svobodu, čili za oprávněný odboj vůči tehdejší moci, vytvoří právní základy i možné budoucí občanské války. To by si měla celá dnešní věrchuška setsakramentsky uvědomit. Údajná krutost komunistů v době kdy převzali vládu, totiž nebyla ničím jiným, než odpovědí na veškeré krutosti jejich předchůdců a věčných odpůrců v celých dějinách a to nejen teprve od dob Pařížské komuny po poúnorové diverzanty a vrahy, ale dokonce od prvních vzpour otroků všude na planetě.

V zoufalé snaze současné vlády zavděčit se nadnárodním světovládcům, je jejím hlavním heslem šetřit, šetřit, šetřit. A hlavním argumentem, že sociální dávky jsou zneužívány. Pokud mi ministerští vašnostové nepředloží konkrétní čísla, kolik lidí a které dávky zneužívá, tak takový argument odmítám. Není pochyb o tom, že se vždycky najdou lidé, kteří milosrdenství státu zneužijí, jako každé jiné všespolečnostní pravidlo. Jen si připomeňme složitost daňových pravidel, která poskytují i těm nejbohatším celou škálu úniků. Já při tom vůbec nepochybuji o tom, že nebýt oněch šancí vyhnout se placení daní, nemuseli by se státní pohlaváři vůbec starat o nedostatek peněz na těch pár lidí opravdu potřebných společenské solidarity.

Tím, že se svět zbavil rádoby komunistů, lépe řečeno těch, kteří se za komunisty vydávali, nebyl vůbec vyřešen základní sociální problém, jímž je extrémní rozdělení na bohaté a chudé čili vládce a jimi zneužívané. Ba právě naopak.  

Nečasův kabinet jako první vážný bod svého programu projednával Kalouskův návrh na rozpočtové úspory jednotlivých ministerstev ještě v letošním roce. Politický cynik záměrně v předloženém návrhu úkoloval největší úspory na ministerstva pod vedením VV. Džony na to mediálně okamžitě vystartoval a koktal dokonce cosi o vystoupení z koalice. Pro premiéra to byl proto bezprostřední test bojem. Vzkázal Johnovi a dalším členům vlády za VV, že úspory bude vnímat jako měřítko manažerských schopností každého ministra. ČSSD k tomu okamžitě vystavila ministrům VV veřejné zrcadlo, když vydala výzvu, ať tedy VV vystoupí z koalice, když nesouhlasí se škrty. Politické pole se tak vyjasnilo. Když došlo na lámání chleba, všichni ministři za VV souhlasili s knutou ministerstva financí a ani jeden se při hlasování o úsporách nezdržel, nadtož aby hlasoval proti. Z čehož plyne první zjištění. Ministerské posty jsou pro ministry VV důležitější, než potřeby jejich ministerstev. Osobně vůbec nepochybuji o tom, že jim pro ně vzácná koryta, budou rovněž milejší i než potřeby občanů, které s jistotou budou výrazně omezovány v programu vlády.

Vstupem strany VV do nejvyšší politiky, se začalo u nás více hovořit o přímé demokracii. Pod tímto pojmem si naprostá většina lidí představuje především referenda a přímou volbu prezidenta a starostů. Jenže právě tyto konkrétní instituty jsou z hlediska přímé demokracie okrajové, ba až sporné. Navrhuji jiný přístup k přímé demokracii. A to v oblasti placení daní. Současný daňový systém spočívá v tom, že zákonodárci nařídí výše plateb a občan je musí plnit, nebo je trestán. O finančních prostředcích, jednou v dani odevzdaných, pak již občan nemá žádnou šanci rozhodovat. Jsou dokonce politologové, kteří zastávají názor, že zaplacením daně se občan těchto peněz absolutně vzdává a nemá proto nikdo ani právo pronášet onen známý slogan: To bylo zaplaceno z našich daní. Daňový systém je tedy principielně pořád stejný, jako v počátcích dějin, kdy daně vybírali pro panovníka jeho drábové a oni i panovník, pokud na něho nějaké zbyly, si s nimi mohl dělat, co chtěl. Pohled přímé demokracie může být zásadně odlišný. Jsem proto, aby se kupříkladu ze spotřební daně (alkohol, kuřivo a pohonné hmoty) hradily náklady na zdravotnictví. Z DPH pak třeba penze. Ostatní daně, které by byly povinně placeny podle daňového přiznání, by pak v něm měly jednu rubriku navíc. Asignační. Plátce daní by alespoň u jejich části rozhodoval, na co mají být využity, zda na zbrojení, či na policii, správu státu, politické strany, kulturu, sport atd. Časem by takto mohl občan rozhodovat i o určení části daně ze svého příjmu. Kolik by se vybralo na tu či onu činnost, tolik by se pak na ni také používalo. Jinými slovy občané by spolurozhodovali, která činnost státu se má utlumit a která může rozvíjet. Ale především by se konečně prolomilo odvěké pojetí daně, kdy jsou peněžní prostředky občanům násilně odebrány a mocní si pak s nimi mohou provádět, co chtějí.