Vážený pane.

Sebevraždění byl, je a bude častým projevem řešení subjektivních problémů.

Institutem společenského odporu se stal asi nejdříve v zemích Orientálních.

Specifickým projevem pak byl v určitých kastách Japonska.

Tolik nepopiratelná fakta.

I v mé nejbližší rodině (sestra) došlo po manželské kolizi k pokusu o sebevraždu. Naštěstí nedokonanou. Bylo to v blízkosti doby Palacha. Snad i proto v mých očích není sebevražda něčím až mytickým. Proto mne ani příběh Palacha vůbec neoslovil. Bombastika tehdejšího pohřbu byla dokonce pro mne důvodem k soukromému projevu ironie. Veřejně bych ji ale nikdy neprezentoval z respektu před smutkem jeho rodičů. Současná jeho ikonizace je pak v mých očích ubožáckým projevem módního antikomunismu.

Pro posuzování případu, o němž píšete, a který znám jen z médií, mám jednak málo informací, za druhé nevidím důvod si o něm vůbec něco myslet a za třetí, i kdyby nakrásně zanechali dopis odsuzující dnešek u nás, pak bych mu nevěřil. Byli ještě příliš mladí na to, aby hovořili ze sebe. Z čehož plyne jediný závěr, jsou pouhou obětí. Ovšem kdo je viníkem se asi těžko dá označit. S vysokou pravděpodobností to budou všichni blízcí. Je to kruté, ale je to bohužel asi opravdu tak.

S přáním pěkných dnů

Stanislav Hošek