Už nějaký ten čas je ve světových médiích nejfrekventovanějším tématem válka. Tentokrát možné střetnutí Ukrajiny s Ruskem. Jsem přesvědčen, že jde jen a pouze o zakrývací manévr potíží, které mají doma vládcové USA, Británie, a samozřejmě samotné Ukrajiny. Nehodlám v tomto textu rozšiřovat počet rádoby odborníků, kteří si hrají na proroky. Podle toho, co ale soudím z argumentů znalejších se kloním k názoru, že vznikající napětí je riskantní. A jak zpívávali W + V „z každého napětí jsou děti“. A já dodávám, že většinou nechtěné. Ale velice mě v těchto dnech zaujaly dva obecné názory o válce. První řekl 25.1. v rozhovoru pro Parlamentní Listy analytik Oskar Krejčí, cituji: „…válka je atavismus. Je to přežitek z těch vývojových stadií evoluce člověka, kdy jeho pudové jednání neovládala kultura. Válka je vítězstvím iracionality, důkaz neschopnosti člověka nalézt rozumné řešení problémů, které by vyloučilo vnitrodruhové zabíjení. To, čemu v 21. století říkáme mír, je pouhopouhý kompromis mezi rozumem a válkou. Je to jednání, které je buď v souladu s mezinárodním právem, nebo vychází z pochopení vzájemné rovnováhy sil. Vojenských sil. Obé má stejný základ: malou vzájemnou důvěru. Nezapomínejme, že i současné mezinárodní právo, jehož jádrem je Charta OSN, je dítětem války“. Konec citace. K tomu jenom poznamenávám, že zánikem Sovětského svazu celé to mezinárodní právo je fakticky právem silnějšího čili rovněž atavismus spočívající v řešení sporů zvířecí metodou. K druhému citátu nemám žádnou poznámku, pouze vroucné přání, aby se zmíněný návrh dostal do zvyklostí, kdy vůdce stál v čele vojů a nebyl kdesi v bunkru. Generál Šándor o den později poskytl rozhovor také PL a v něm řekl, cituji: „Všichni ti, kteří přímo nebo nepřímo podporují vojenská řešení problémů, by se měli zvednout ze židle a spolu se svými rodinnými příslušníky zaujmout první řadu v bojujících vojscích“. Konec citace toho mého odvěkého přání.