…chtěl jsem napsat nějaké slovo, které by vystihovalo celkově vážný pokles jeho hodnocení od veřejnosti i ze strany politiků. Jelikož jsem ho nenašel, musím tvrdit, že ztrácí všechno. Sympatie svých voličů, důvěru občanů, respekt u vůdčích ústavních činitelů, osobnostní kredit, dokonce i povinnou úctu k hlavě státu. Nepoliticky myslící si ho neváží pro jeho „jelcinovský syndrom“. Politici pro voluntaristickou interpretaci Ústavy a politicky myslící lidé pak pro jeho destabilizování stavu v zemi. Velká část pozorovatelů politické scény pak pro jeho neskrývané urážení každého a všech, jakož i pro neschopnost zakrýt svou touhu po pomstě. Pokud ještě někdo věřil, že vláda údajných odborníků „zemanského“ správce Rusnoka je krokem ke stabilizaci země, brzy pochopil svůj omyl, to když se ukázalo, že skoro polovina z nich kandidovala do sněmovny za stranu Zemanovců a druhá polovina se na svých postech chovala jako zběsilí kádrováci. Občané si přejí stabilitu vládnutí. Zeman ji nejen nepodporuje, ale viditelně rozkolísává. Přiznám se, že Sobotka projevuje svatou trpělivost vůči prezidentovi, který se chová tak, jak byl vychováván, čili jako rozmazlené děcko. Zeman jako nějaký královský otec vdavekchtivé princezny si vymýšlí stále další a další úkoly pro budoucího premiéra. Že přirovnání k samolibému králi není nepříhodné, dokázal Zeman kupříkladu včera v rozhovoru pro ČTK, když se samolibostí mocnáře označil svůj postup ve věci lustrací za gesto dobré vůle ze své strany. Hraje si už na něco, čím nikdy nebyl a určitě nikdy nebude. Od svých předchůdců se totiž liší zásadně. Ti v krizových dobách přispívali k uklidnění, on naopak krizi když ne vždy rozdmýchává, tak určitě nemírní.