Od konce osmdesátých let minulého století se vedou až vášnivé diskuse o pojmenování vítězného, globálně dominantního, politického režimu. Je totiž odmítán dávně teoretiky odůvodněný kapitalismus pro jeho pejorativnost v mnoha oblastech světa, především těch postsocialistických. Nepomohlo mu totiž ani vylepšení Nowakovým termínem Demokratický kapitalismus. Abych nezůstal stranou tak důležitého sporu vědátorů mnoha disciplin vědy, sice v očích opravdových vědců pouze slabé vědy, nabízím rovněž kamének do mozaiky. Navrhuji, aby současný režim se nazýval REDUKCIONALISMUS. Dělá totiž všechno proto, aby zredukoval:

– občany na voliče,

– politiku na soutěž politických stran,

– politické strany na kluby populárních vůdců,

– demokracii na nadvládu zvolených,

– volby na výběr ze stranické nabídky, 

– spotřebitele na manipulované konzumenty,

– zaměstnance na osoby existenčně závislé,

– svobodu na svobodný obchod,

– lidská práva na právo neomezeného hromadění majetku,

– občanská práva na širokou škálu veřejných aktivit, které moc beztrestně ignoruje,

– vzdělání na výhodu pracovního trhu,

– zdravotní péči na nejvýnosnější byznys,

– síťové služby na zdroj monopolního zisku,

– sport na lukrativní profesi,

– média na manipulovadla,

– masové umění na podprahovou propagandu,

– úspěšnost na sumu získaných peněz,

– popularitu na televizní zviditelňování,

a & mohl bych takto pokračovat asi do nekonečna. A právě ona jevová neukončenost mi dává vnitřní přesvědčení o oprávněnosti a zdůvodněnosti mého názvu.