Pro všechny, kdo se diví, že cena ropy v průběhu ani ne roku klesla až na třetinu a v těchto dnech se ještě dále výrazně propadá, připravily PR agentury naftových koncernů společně s vládou USA lakonické vysvětlení. Odborníci prý konečně zveřejnili studii odhadu zásob, která dokazuje jejich neobyčejně vysoký vzrůst, především prý v USA. Každého odborníka na těžbu ropy musí udivit, jak se mohly z ničeho nic najednou objevit tak velká ložiska. Logické odpovědi jsou jenom dvě. Buďto se výsledky průzkumu ropných zásob dlouhodobě tajily a najednou – rozuměj v čase vhodném americkým zájmům – se publikovaly nové objevy za velmi dlouhé období. Nebo za druhé, se prostě o zásobách ropy lže. K obojímu napomáhá utajovaný charakter ropných zdrojů, coby součást podnikatelského tajemství největších producentů. Je ale ještě jedna odpověď, navýsost politická, která ale musí zůstat přísně před veřejností utajována. Jde totiž o konečný výsledek okupace Iráku. Právě ke konci roku 2008 totiž oznámila vláda této ekonomicky zničené země, že předává celých 90% svých ropných polí k exploataci zahraničním společnostem. Před světovou veřejností se to snaží vládci USA logicky utajit, neboť jde o jasný důkaz, proč byl Irák vlastně vojensky decimován. Na území Iráku leží třetí největší zásoby ropy světa. Asi 115 miliard barelů. Když je nyní jeho svobodná vláda dala v plen okupantům, není divu, že cena ropy může ještě dlouho klesat.

Na dvacátém místě pro blížící se volby do parlamentu Izraele je u strany Likud, jedné z velké trojky Izraelské politické scény, čili stálého člena Izraelského parlamentu, jméno Moše Feiling. Tento politik již v roce 1995 v rozhovoru pro Haarec, nejrozšířenější to deník v zemi, mimo jiné vyřkl svůj názor na hitlerismus takto: Hitler byl nesrovnatelný vojenský génius & Nacismus pozvedl Německo k fantastickému fyzickému a ideologickému postavení. Zpustlá, podřadná mladá těla se proměnila v řádnou součást společnosti a Německo získalo exemplární režim, odpovídající justiční systém a veřejný pořádek. Hitler měl rád dobrou hudbu. Maloval. Nebyla to parta banditů. O judaismu pak veřejnosti sdělil: Nemůže být pochyb, že judaismus je v určitém ohledu rasistický&A když v OSN konstatovali, že sionismus je formou rasismu, nemám mnoho důvodů k námitkám. Lidé, kteří používají rasismus jako prostředek k určení rozdílů mezi rasami – a to je velmi primitivní záležitost – musejí souhlasit, že sionismus je rasistický. A konečně o Palestincích konstatoval: Palestinský národ neexistuje&Je tu jen arabsky mluvící veřejnost, která se zničehonic začala považovat za národ, za opak sionistického hnutí, paraziti. Fakt, že tak neučinili už dřív, jen napovídá o tom, jak jsou méněcenní. Ostatně, Afričani taky nemají národy. Jen Zuluy, Tutsije. O pár let později zveřejnil své řešení problému Palestinců těmito slovy: Palestinský národ neexistuje, palestinský stát nikdy nebyl a nikdy nebude. Nabídneme jim lidská práva bez práv občanských, za předpokladu, že projeví loajálnost vůči svému židovskému hostiteli a přijmou židovskou svrchovanost nad svým územím. Právo na sebeurčení si ale musejí hledat v arabských státech. Izrael bude povzbuzovat Araby k emigraci do svých zemí a ze všech sil bude pomáhat Arabovi, který tak učiní. K letošním volbám zmíněný nacista, ba hitlerovec, zveřejnil osobní manifest nazvaný Den poté, v němž popsal kroky, které podnikne, až se stane předsedou izraelské vlády. Jako první krok si Feiglin chce svolat vládu k děkovné modlitbě na jeruzalémské Chrámové hoře, místě, které je z náboženského hlediska obzvláště citlivé jak pro Židy, tak i pro muslimy. Během dalších sto dní by oznámil vystoupení Izraele z OSN a Mezinárodního olympijského výboru, uzavření ambasád v Německu a dalších antisemitských zemích a změnu školního roku s ohledem na hebrejský kalendář. To by prý byl první krok, aby tep židovského státu bil podle židovských hodin namísto křesťanských. Pak by se Feiglin začal zabývat palestinskou otázkou – nařídil by naprostý konec financování, dodávek zboží, vody, elektřiny a komunikace Palestinské samosprávě. Zároveň by o 30 procent snížil rozpočet armády tím, že by z její výzbroje vyřadil veškerou nesmrtící munici a prostředky, jako jsou gumové projektily či slzný plyn. Bezpečnostní složky by od této chvíle na palestinské demonstranty střílely jen ostrou municí. Nesmrtící střelivo, které nemá nepříteli způsobit ztráty, jde proti duchu armády, napsal Feiglin. Celou příšernost sice strana stáhla ze svého webu a označila Feiglina cejchem nevolitelnosti, leč na kandidátce zůstal. Lze se potom divit celé té šedesátileté historii Izraele?!

Mezi předáky osadníků v Hebronu je známá radikálka Daniela Weiseová. Tato aktivistka se nezdržuje obvyklými mantrami typu Bůh nám dal tuto zemi nebo Jen žádáme zpět svou zemi. Zhusta cituje ze Starého zákona a říká stovkám svých přívrženců, že je micvah (nábožensky dobrý čin) útočit na Araby, zabíjet je a ničit jejich majetek, protože jejich životy nejsou posvátné a jejich majetek patří nám. Nedávno, když izraelský Nejvyšší soud rozhodl v jednom případě v neprospěch židovských osadníků, prohlásila při demonstraci mimo jiné: Bible nám ukazuje cestu, jak bychom měli zacházet s Araby. Bible se nemůže mýlit, říká. Nepoužívá sice termín genocida, ale všichni posluchači chápou, co svými slovy myslí. Mesianistické názory Daniely Weiseové sdílejí desítky tisíc věřících sionistických osadníků na Západním břehu Jordánu, kteří si neustále opakují, že židovský národ nedojde spásy a že Mesiáš se nezjeví dokud Israel nebude očištěn od všech Nežidů. Z toho pak vyplývá náboženská povinnost každého věřícího Žida přistoupit k násilí a krveprolití proti Palestincům ve snaze je vyhnat či zlikvidovat a urychlit tak proces spásy. Opravdu, když bylo před pár lety několik osadníků zatčeno, protože připravovali vyhodit do vzduchu jednu z muslimských svatyní ve východním Jeruzalémě, při výslechu policii vcelku nevinně přiznali, že jejich cílem bylo rozpoutat mohutnou válku, v níž by zahynula většina lidí ve jménu urychlení návratu Mesiáše. Více konkrétních informací se lze dovědět kupříkladu na webu http://www.czechfp.cz/site/

Američtí zpravodajští důstojníci již před časem zveřejnili materiály o vzniku Hamasu. Ve stručnosti lze říci, že se zrodil jako muslimská humanitární organizace nazvaná Mudžáma, jejíž činnost na území Izraele a na žádost šejcha Ahmada Jasína, povolila Izraelská vláda Menachema Begina již v roce 1978. Spolčovali se v ní Palestinci, kteří vyznávali ideje egyptského Muslimského bratrstva, jež je prazdrojem všech pozdějších ortodoxií různých forem současného islámismu. Od samotného počátku byli přední funkcionáři  Mudžámy na výplatní listině jak Izraelské tajné služby, tak armády. Za Beginova nástupce, Jicchaka Šamira, dostala organizace dokonce možnost shromažďovat na území Gazy pěchotní zbraně. Izrael tím sledoval nejen rozbití do té doby jednotné Arafatovy Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), ale doufal v jejich vzájemné ozbrojené střety, které by mu umožňovaly vyřídit Arafata. Za pomoci Izraele byli z Gazy již v roce 1981 skutečně vyhnáni zástupci OOP. Izrael k tomu zneužil především faktu, že OOP byla sekulární, což pro ortodoxní muslimy, zastávající právo šaríi, bylo naprosto nepřijatelné.  Ale především byla levicová, což zase bylo v očích Židů vždycky největším zločinem proti lidskosti. V polovině osmdesátých let z původního občanského sdružení vznikla, ještě za vůdcovství tehdy již slepého Jasína, čistě politická síla Hamas, která nakonec Gazu ovládla a v roce 2006 dokonce vyhrála demokratickým způsobem volby. Protože od samého počátku byla založena na islámském, náboženském fanatismu, je logické, že se musela obrátit proti svému dlouholetému donátorovi judaistickému až sionistickému Izraeli. Takže se dá říci, že Hamas si vládcové Izraele vychovali v Palestině ze stejných pohnutek, jako Američané Talibán v Afghánistánu. A stejně na to doplácí. A ještě dlouho budou.

Vládní představitelé Izraele začali bombardovat pásmo Gazy údajně proto, aby zastavili ostřelování svého území. Skutečný důvod ale světové veřejnosti ozřejmil již 28. prosince vicepremiér Chaim Ramon když prohlásil, že cílem je zbavit Hamás vlády nad Gazou. Při čemž Hamás je legitimně zvolenou vládou na území Gazy. Z toho se dá lehce odvodit, že koncept Bushovy nadvlády nad světem, představovaný kauzami Afghánistán, či Irák, se stává pomalu, leč jistě novým prvkem mezinárodních vztahů. Jeho podstata se dá vyjádřit následnou ideou; jestliže se vládě mocné země nelíbí vládci kterékoliv jiné země, tak ji jednoduše vojensky napadnou s cílem onu vládu svrhnout a basta. Oživuje se tak ve světě čtyřicet let stará doktrína Leonida Iljiče Bražněva, který také nechal vojensky přepadnout jinou zem jenom proto, že se mu nelíbilo, jak její vláda v ní uplatňuje svou moc. Izrael navíc Brežněvovu doktrínu metodicky rozšířil. Původní autor ji uplatňoval pouze vůči svým vazalům, Židé – asi na základě slov svých proroků – ji užívají, jako tomu bylo po celou historii, především ve svém nejbližším okolí, k němuž se chovají nepřátelsky již nejméně pět tisíc let.