Mark Passio tvrdí, cituji: „Ten, kdo příkaz plní, nese vždy větší morální vinu než ten, kdo příkaz vydal, protože ten, kdo příkaz plní, je oním, kdo skutečně provedl činnost a tím, že ji provedl, skutečně způsobil vzniklou škodu“. Konec citace. Podle mě to není tak jednoduché. V prvé řadě to neplatí ve válce. V ní platí jen mezinárodně uznávaná pravidla chování, jež jsou prakticky limitami morálky. Navíc rozkaz musí být splněn, takže původcem zla, a tedy zločincem je v každém případě ten, kdo rozkaz vydal. Hrozí-li jedinci za nesplnění rozkazu smrt, je mu navíc fakticky znemožněna svobodná volba, takže je bez viny. I když. Dostane-li rozkaz zabít dítě, či zajatce, ba civilistu vůbec, pak měl obrátit svou zbraň proti tomu, kdo mu k tomu dal rozkaz, jinak je přece jenom morálně vinen. Už když ta slova píšu, tak cítím, že mi to jde z tuha. Sám si nejsem jistý, že bych se tak odhodlal zachovat.

Ještě složitější je to v běžném životě. V politických diktaturách jsou vždycky viníky všichni, kdo diktatuře dobrovolně slouží a dopustili se trestných činů. Ale co ovládaní? Ti mají podle různých zákonů a deklarací právo odporu sledujícího svržení diktatury. Leč! Pokud ho nevyužívají, tak co? Mají možnost emigrovat, pokud je kam. Když zůstanou, pak pokud se v rámci plnění pravidel diktatury dopustí zločinu útisku, šikany, či upírání práv jiným lidem, jsou jednoznačně morálními viníky. Aby to ale nebylo tak jednoduché, nutno konstatovat, že není diktatura jako diktatura. Atmosféra byla jiná za nadvlády KSČ v padesátých letech a za normalizace. Takže další složitost posuzování morálního provinění občana pod knutou diktátu.

A jak je to v současné ČR, která je jakousi „měkkou“ diktaturou? I na to našel odpověď Mark Passio když napsal, cituji: „Dodržování řádu je cestou ke všem formám zla a chaosu v našem světě. Nikdo, kdo se považuje za morálního člověka, by ho neměl považovat za ´ctnost´“. Konec citace. Tento názor je sice koncentrovaným anarchismem, ale občan by podle něj měl každý konkrétní řád podrobit testu osobního souhlasu a podle něho se rozhodnout. Já jsem přesvědčen, že dnes v ČR má obrovská většina nárok, ba právo na různé projevy občanské neposlušnosti, a mnozí až na revoluci. Ostatně soudím, že sionistický Izrael musí být zničen.