Spíš bych měl asi říci děda, pardon, senior Rychetský. Patří totiž také mezi ony politické veterány, kteří se pořád ne a nemohou rozloučit s vysokou, a tím především dobře placenou, státní funkcí. Prezidentem nechtěl být, protože jeho celoživotním cílem přece bylo stát se nadprezidentem, čili nejvyšším arbitrem všeho veřejna v zemi. Skvělé to postavení, ve své funkci totiž za nic není odpovědný, ale všechno definitivně rozhoduje. A především, jak sám řekl, má vždycky pravdu, i když ji nemá. On si o sobě a svém úřadu, může myslet co chce, obojí jsou stejně pouze dočasné. Proto se usmívám nad jeho rozladěním, v němž nedávno emocionálně odsuzoval sdělovací prostředky za jakési tajné špiclování politiků. Připomněl při tom, že používání skrytých kamer a odposlechů vůči nim odporuje ústavě. Jako by ústava byla jakýmsi vyjádřením věčných božích pravd. Pravdou naopak je, že ústavu a tu naši především, si vytvořili politici jen sami pro sebe, ve svém zájmu. Ba dokonce se ani neobtěžovali požádat veřejnost o její ratifikaci plebiscitem. Takže podle věčně platných božích pravd je Ústava ČR pro veřejnost nezávazná ve všech věcech kontroly politiků. Kdo tedy jedná prokazatelně ve veřejném zájmu, může informace o chování politiků získávat jakýmkoliv způsobem. Mluvit v této souvislosti o etice je směšné a ze strany samotných veřejných činitelů dokonce podezřelé. Poradil by nám snad staříček předseda ÚS nějakou účinnou metodu na opravdovou kontrolu činnosti politiků! Pokud ano, sem s ní. Pokud ne, tak ať raději opustí své bidýlko.