K této glose mě inspiroval nedávný text na webu „Ruskaja věsná, který lákal čtenáře titulkem „Gorbačov promluvil na smrtelné posteli“, či tak nějak podobně. Přesně to už nevím, protože po jeho přečtení jsem konstatoval, že jsem se nic nového nedověděl a tak jsem si jej nearchivoval.

Ve včerejším textu o naivitě píšu víc o současném vedení Ruska, než o Gorbačovovi. Při tom jsem si uvědomil, že svůj celkový pohled na Gorbiho jsem zatím nikdy nenapsal. Tak se o to pokusím teď. Gorbačov za celý život nepochopil, že jakákoliv reforma v Sovětském svazu v jeho době v žádném případě nemohla být jen záležitostí SSSR, nadtož pouze vedení KSSS. Sověti měli faktickou zodpovědnost za celé globální komunistické a socialistické hnutí, v tehdejší terminologii za tak zvané mezinárodní dělnické hnutí. Jelikož vyhlásili a realizovali celosvětový třídní boj, pak bylo jejich povinností podle toho se chovat. Gorbačov měl proto o svém nápadu nazvaném glasnost zavést diskusi v celém hnutí. A o perestrojce měl v prvé řadě hovořit se zeměmi Rady vzájemné hospodářské pomoci. Že zkušenosti bloku satelitů SSSR nebral v potaz, by se ještě dalo omluvit tím, že měl dostatečné vědomosti od svých poradců o státech Varšavské smlouvy i RVHP. Ale že ignoroval světové hnutí, to byla obrovská pýchy nýmanda. Už jsem kdysi napsal, že jako první krok svých reforem se měl zasadit o normalizaci vztahu s ČLR a její KSČí.

Gorbi ve skutečnosti neignoroval pouze celosvětové hnutí, ale především svou „rodnou“ stranu. Nevedl debaty, ale nařizoval a tak byl velice osamocen. Byl si vědom této domácí izolace a tak o to víc se prezentoval ve světě. Tady ale podlehl Ceausescovu syndromu, čti, dělalo dobře jeho egu, že jej do ranku „světovládců“ zdánlivě přibrali lídři Západu, především Reagan, Thatcherová a Kohl. Čímž se ještě více vzdaloval věrchušce SSSR. Že nebyl ani náznakem demokrat dokazuje fakt, že v SSSR před jakýmkoliv zásadním rozhodováním ÚV KSASS o reformách neproběhla dlouhodobá a všestranná a všeobčanská diskuse.

A tak SSSR dopadl, jak dopadl. Rozpadl se. Gorbačov si nikdy nepřipustil, že je to jeho vina. Naopak ze závěrečného konkrétního aktu rozdělení oprávněně vinil jiné. Ovšem to bylo chování kloučka, který provede darebáctví a pak dělá všechno proto, aby ho svedl na kamarády.

Tento můj pohled považuji za tu lepší variantu. Vnitřně jsem však přesvědčen o tom, že Gorbi byl natolik vzdělaný a chytrý, že rozbil Sovětský svaz vědomě, zradil socialistické hnutí záměrně, i když možná to nebyl jeho prvotní zájem. Důkazů pro takovou spekulaci existuje dostatek. Mě ale stačí fakt, že ještě ze svého dobrovolného exilu ve Švýcarsku se nejednou veřejně vyjádřil v tom smyslu že ideologie marxismu-leninismu se přežile a on ji hodlal zničit a nahradit sociáldemokratismem.

Ještě před rozpadem SSSR jsem o Gorbačovovi tvrdil, že je politikem, který nedorostl době, tedy že je neschopný řešit tehdejší narůstající krizovou situaci Sovětského svazu. Definitivně hodnotím Gorbačova stejně jako Dubčeka. Kdyby zůstal funkcionářem regionálního významu, byl by neznámý, leč prožil by čestně svůj život. Tak se sice stal světovou celebritou, leč negativní. Politickým pitomcem, a to v onom lepším případě. Jinak zrádcem, i když si to nepřipouštěl