Levice, levicovost, levicové přesvědčení, levicová filozofie a levicová politika. Všechny tyto společnostní jevy mají zásadní znak. Odmítají názor, že dneska už se společenství nedělí na pravici a levici, stejně jako odmítají, že levice neexistuje a že snad není vůbec potřebná. Vnímají proto pravici jako mluvčí a obhájce vládnoucí třídy a jí sloužících vrstev.

Zásadní rysy levice:

–  Současnou společnostní, ekonomickou a politickou realitu jednoznačně pojmenovává jako kapitalismus.

–  Považuje změnu současné dominující reality za absolutně nezbytnou.

–  Uznává Marxovo učení. Ovšem umí ho odlišit od pozdějších marxistických ideologií, Leninova učení, marxleninské ideologie a sovětské politiky.

– Souhlasí jednoznačně s Marxovou definicí kapitálu, takže odmítá termíny osobní kapitál, sociální, či dokonce kulturní kapitál.

–  Soukromé vlastnictví kapitálu vnímá jako nezpochybnitelný prazáklad veškeré moci, se kterým bytostně nesouhlasí, a právě tuto realitu chce bezpodmínečně změnit.

–  Neuznává oprávněnost moci člověka nad člověkem.

– Odmítá proto i dosavadní smysl politiky. Není soutěží o vládu.

– Jakákoliv lidská komunita nemá mít vládu, nadtož vládce, ale pouze a jenom správce věcí veřejných.

– Zásadně chce vytvořit politický režim v němž každý kdo má zájem, může se podílet na rozhodování o jakékoliv veřejné věci.

– Uznává, že lidé nejsou stejní, ale prosazuje, aby si byli rovni v co největší dosažitelné míře.

– Je si vědom toho, že není schopen existence mimo lidské společenství. Proto osobní svobodu vždy podřizuje existenci komunity v níž žije.

– Za jediný způsob řešení problémů považuje vyjednávání a hledání kompromisu

– Odmítá absolutně užívání jakékoliv formy síly v mezilidských vztazích od rodiny po státy.

– Mír pokládá za nejvyšší a naprosto nezcizitelné lidské právo každého člověka.

– Ochraňuje slabé. Děti jsou pro něj absolutně nedotknutelné.

Rozdíl mezi socialistou a levicovým aktivistou.

Socialista pléduje za spravedlivější kapitalismus.

Komunista chce odstranit kapitalismus coby podstatu moci kapitálu nad společenstvím.

Levicový aktivista chce změnit celou společnostní formaci, aby jednou provždy skončilo dělení lidí na vládce a ovládané.

Utopie – možná. Ale určitě nedosažitelný cíl daleko lepší než všechny v dosavadní historii popsané.

Komunistická levice

Komunisté si určili cíl vyjádřený lapidárně větou: Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb. Čertovo kopýtko je v pojetí potřeb. Marx sám chápal, že pokrytí pouze nezbytných potřeb není motivující a nazval takový stav „kasárenským komunismem“.

Jaké asi jsou ony nezbytné potřeby, V každém společenství určitě potrava včetně vody, bydlení, oblečení, zdravotní péče, vzdělání, sociální péče v nemohoucnosti a v neposlední řadě spokojenost spočívající v takových podmínkách jako je osobní uplatnění, vědomí sounáležitosti a pocit že někomu na mně záleží, nebo jsem mu alespoň potřebný. Potřeby zbytné představují prakticky obrovskou a stále četnější škálu. Nikdy lidská společnost nebude mít zdroje k tomu, aby je garantovala všem.

Komunistické společenství proto musí hledat stav, v němž bude mít každý třeba i naprosto jiné zbytné potřeby, ale společenství je bude schopné poskytnout každému, kdo o ně projeví zájem.

Nebo se rozhodnout, že nezbytné potřeby bude garantovat všem a na zbytné si každý získá prostředky individuální aktivitou.

V komunistické společnosti by se neměly bilancovat peněžní hodnoty čili ceny, ale zdroje, tedy suroviny, energie, výrobky a služby. Peníze totiž velice snadno se dokážou odtrhnout od reálného hospodářství, které pak ohrožují už samotnou svou existencí.

Zásadní rys levicového filosofa.

Levicový filosof respektuje Marxův teorém, že filosofové svět pouze vykládali, ti levicový jej mají chtít změnit. To není jen nějaký bonmot, ale typicky Marxův přístup k realitě. Každý, nejenom filosof, ten ale coby výsostný teoretik především, teprve když provádí reálnou aktivitu tak poznává, co je možné a co ne a může své myšlení adaptovat na konkrétní skutečnost. Jen tak dokáže upravovat svou ideologii a postupně modifikovat i svou cestu dalekému cíli. Jak řekla už Indira Gándhíová: Pravda je možná jen jediná, ale určitě k ní vede tisíce cest

Levičáctví

Každý příslušník levice zásadně nepoužívá termín levičáctví, protože ji vnímá jako pejorativní a dehonestující nálepku, kterou používají jeho odpůrci.