POLISTOPADOVÍ PREZIDENTI.

Výročí listopadového převratu přivedlo některé jeho vyznavače i k úvahám o Havlovi. Aby dokazovali jeho velkost, srovnávali jej s dalšími polistopadovými prezidenty. Znal jsem je všechny tři osobně a pozoroval jejich činnost první čtyři roky celkem z blízka. Už někdy před dvaceti lety jsem napsal text s názvem Satan ve třech podobách, což měl být rádoby vtipný odkaz na katolické dogma o Boží Trojici. Nepovedlo se mi ho najít, ale pamatuji si jej celkem dobře. Tvrdil jsem už tehdy, že zmíněné trio mělo kupodivu hodně společných vlastností. Tou první byla chorobná touha po moci. Druhou bylo naprosté politické diletantství, takže se většinou nechali v politických činech vláčet svými „poradci“, spíše tedy kumpány. Za třetí měli obrovsky vyvinutý přirozený talent pro „kabinetní“ pletichaření, bez něhož je kariérní růst v politice vyloučený. Tyto tři vlastnosti v dobové atmosféře pak patřičně zesilovala hluboká nenávist k „reálnému socialismu“, leč dokonce ke všemu sociálnímu. To druhé ovšem jednotlivci lépe, či méně úspěšně skrývali. Jejich nenávist k minulému režimu měla sice u každého z nich jiný motiv, ale to bylo tak asi vše, co je odlišovalo.

Havel z celé tradice svého rodu nenáviděl minulý režim proto, že jeho rodině vládci KSČ sebrali majetek. Tím mu znemožnili, aby si žil jako rentiér, který by si užíval „sladkého života“ a mimo jiné si hrál na dramatika. Klaus ve své narcistní pýše se považoval za velkého ekonoma, div ne za adepta Nobelovy Ceny a nenáviděl minulý režim především proto, že mu neumožňoval vyniknout. Zeman na tom byl podobně, bohužel pro něj byl intelektuálským radikálem, jehož špatně skrývanou ambicí vždycky bylo získat politickou moc. Ovšem kádrováci KSČ měli od svého převratu až po první roky normalizace velice dobře vytříbený čich na lidi, kteří šli jen a jenom za kariérou a při tom nevyznávali jejich ideologii.

Doba všem třem umožnila, aby si nakonec splnili své ambice. Ovšem na úkor celého národa. Ani do prezidentství naší země nepřinesli nic nového. Havel v žádném případě nebyl jakousi kopií Masaryka. Což by byla doslova urážka vzdělance evropského formátu. Jestli ho lze k někomu z minulých prezidentů přirovnávat, tak částečně ke Gottwaldovi a částečně k Háchovi. Zdánlivý rebelant, kolaborující ve skutečnosti s nejmocnějšími světa. Klaus je pak Háchovi nejvíc podoben, protože dostal naši zem do koloniální závislosti na protektorovi. Sám vlastně mu už v prvních dnech převratu podepsal akt, který mu zajistil pozdější vládu nad českou „gubernií“. Svou pracovitostí a především arogancí, pak připomíná Husáka. Zeman je typicky užvaněný Zápotocký, navíc také s jeho přitroublými nápady. Jeho předchůdce chtěl kupříkladu vybudovat alej soch českých velikánů v nadživotní velikosti od Malé Strany až na Petřín, Zeman zase neustále blázní o kanále Labe – Odra – Dunaj, čím se chce nesmazatelně zapsat do historie. Holt máme smůlu na prezidenty. Nebo je to skutečně tím, že mezi námi není opravdu lepších lidí?!!

Příspěvek byl publikován v rubrice Texty a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *