Tak zvaná první světová válka byla v očích TGM světovou revolucí. Přesněji dokončením Francouzské revoluce z roku 1789, která zahájila osvobozování poddaných z pout panství feudální vrchnosti a Evropských národů z knuty nadvlád dynastických rodů. Zmíněná válka ukončila existenci tří obrovských feudálních říší, Rakousko-Uherské, Ruské a Osmanské. Bohužel pro nastupující měšťácké mocnáře se zničení carského Ruska poněkud zvrtlo. Na jeho mrtvole totiž vznikl nový typ režimu, pro buržoazní liberály naprosto nepřijatelná ekonomická a politická moc proletářská, ve formě sovětismu.
Rozpad jmenovaných říší přinesl také vznik několika státům, mezi jinými i obnovení poměrně velkého Polska. Jeho tradičního nesmiřitelného nepřátelství k Rusku se vítězné mocnosti Británie a Francie pokusiyi využít ke zničení rodícího se sovětského Ruska. To se Pilsudského šavličkářům nejenže nepovedlo, ale naopak vznikl obrovský Sovětský svaz.
Tehdejší svět, s výjimkou Ameriky a Ruska, byl pod koloniální nadvládou především Británie a částečně i Francie. Především Britská říše od Austrálie po Kanadu, byla skutečně v dějinách první, nad níž opravdu slunce nikdy nezapadalo. Za čtyři roky válčení byly ale tyto dvě supervelmoci velmi oslabeny. Naopak USA, na jejímž území se neválčilo, nebývale zbohatla na podpoře válčících Evropanů.
Pro USA, stejně jako pro měšťácké politické mocnáře v Evropě, byla existence SSSR naprosto nepřijatelná. Když se nepovedlo zardousit revoluci v počátcích, bylo nutné najít silnějšího soupeře. Američané nebyli spokojeni s mírovou smlouvou, v níž Britové a hlavně Francouzi nadiktovali Německu zničující reparace. Správně odhadli, že Německo své ponížení využije k odvetě. Amerika ale nepotřebovala, aby Německo opět bojovalo s Británií a Francií. Proto mu určili za jediného nepřítele Rusko, tu židobolševickou pakáž. Američtí zpravodajci dokonce našli Hitlera, což se dneska nepřipomíná. V literatuře se dá dohledat i jméno konkrétního pracovníka, který ho vybral. Nebylo to na základě knihy Mein Kampf, ale prý pro jeho řečnické schopnosti, jimiž doslova fascinoval davy.
Banky Wall streetu poskytovaly Hitlerovi půjčky na vybudování politické strany. Američtí politici mu zase dopomohli k protiústavnímu jmenování kancléřem. Společnými silami mu pak významnou měrou dopomohly k vybudování obrovské armády.
S iniciativou USA samozřejmě souhlasily a ji všemožně podporovaly jak Británie, matka USA, tak Francie. Vše bylo ošetřeno soustavou smluv s tajnými dodatky, jak je mezi mocnými zvykem. Vzestup moci Německa musela dokonce Francie akceptovat návratem území, které Německu uzmula po první světové válce.
Hitlerovi se neobvykle dařilo. V březnu 1938 obsadil Rakousko. V březnu 1939 už ovládal rozbité Československo. Za rok a bez jediného výstřelu tak rozšířil své území skoro o třetinu. V Československu navíc získal obrovské množství výzbroje a výstroje, protože ta západovýchodní nudle uprostřed Evropy měla jednu z nejsilnějších a nejmodernějších armád na kontinentu. Tehdy se jeho počínání poněkud vymklo z kontroly mocností. Mnichovskou dohodou si ověřil slabost Británie i Francie a tak zahájil připravovat plány na odčinění Německé porážky v první světové válce. Vědom si závazku zničení Sovětů si ještě do konce roku 1939 stačil zajistit předpolí k útoku na východ tím, že napadl Polsko, které za dva týdny obsadil. Teď už byl velmi silný, takže bez většího váhání napadl Francii. V červnu 1940 se už procházel po Paříži. Francii ani nemusel zdeptat a její rozhodující část se stala reálně kolaborantem s jeho říší. O Británii sice svedl od května do září r. 1940 leteckou bitvu, ale bez valného výsledku, i když použil novinku, raketové zbraně. Nechal ji proto být, jako kdysi Napoleon, což byla v obou případech chyba.
Americké tajné služby mu důtklivě připomněly jeho závazky a tak Hitler celkem uspěchaně napadl Sovětský svaz. Splnil se tím nejdůležitější záměr Amerických mocipánů. Do té doby prostřednictvím Británie vždycky kontrolovali dění v Evropě, aniž se v něm museli přímo angažovat. Ovšem byli si vědomi toho, že všechnu kontrolu ztratí, pokud se spojí v efektivní spolupráci Rusko s Německem. Díky Hitlerově pýše se jim povadlo tyto dva Evropské kolosy dohnat ke vzájemné řeži. Američané doslova stvořili Hitlera i jeho moc. Nyní začali poměrně účinně pomáhat Sovětskému svazu. V obou případech se zbavili zastaralé techniky a mohli zahájit vývoj moderních zbraní. Vyčkávali, až oba rivalové vykrvácí, aby pak prostřednictvím Britů získali reálnou nadvládu nad Evropou.
Jenže do toho hodili vidle Japonci. Nejenže nepomohli Hitlerovi a nenapadli Sovětský svaz, ale nepředloženě zaútočili na USA. Bylo to logické, protože ze Sibiřských dálav by jim nic nekoukalo, kdežto stát se pány úrodné subtropické Asie by bylo terno. Vtažení USA do války ale posílilo v Amerických mocipánech touhy zbavit svět kolonialismu, který by jim dal šanci vzniklé „samostatné“ státy svým unikátně silným hospodářstvím ovládnout a konečně zbavit Británii světovlády. Americký prezident Roosevelt se touto snahou dokonce vůbec netajil, když už bylo zřejmé, že Německo bude poraženo. Tedy od vzniku jakéhosi protiněmeckého spojenectví Sovětského svazu, USA a Británie. To bylo oficiálně vyjádřeno Teheránskou deklarací, podepsanou 1.12.1943, kdy se poprvé setkali Stalin, Churchill a Roosevelt.
Spojenecké dohody byly zahájeny už v lednu 1943 v Casablance. Všem třem delegacím bylo zřejmé, že jde o spojenectví čistě pragmatické a tedy dočasné. V roce 1945 se ještě uskutečnila dvě setkání Velké trojky, vždycky prostřednictvím těch nejvyšších představitel vítězů. Poslední dvě proběhly už v roce 1945. Jaltská začátkem února a Postupimská měsíc před kapitulací Japonska. Na té poslední už byl jako nový prezident USA Truman. Ještě se sice dosáhlo shody, ale všichni tři partneři už si nevěřili a dohody považovali za víceméně dočasné.
Závěrem všeho toho dnešního psaní si dovolím tvrdit, že v první polovině dvacátého století nebyly v Evropě dvě války, ale pouze jedna, protože ta první její část nedopadla tak, jak si mocnáři USA předsevzali. Ta druhá část pro ně dopadla dokonce ještě hůř, takže musel, tentokrát už skutečně celý svět, protrpět období tak zvané studené války. Ta byla opravdovou první celosvětovou, čti globální válkou, která zdánlivě skončila v poslední dekádě dvacátého století. Bohužel opět ne dobře pro spojený Západ. Tentokrát do toho hodil vidle Mao Ce-tung, kterému se povedlo nést prapor komunismu dál tím, že ze smrtelného spánku zvedl nejlidnatější zem planety – Čínu. ČÍMŽ UKONČIL TOTÁLNÍ NADVLÁDY ZÁPADU NAD GLÓBEM.