JEŠTĚ PODIVNĚJŠÍ STÁTNÍ SVÁTEK

Všechna léta po skončení druhé světové války v Evropě, se v naší zemi oslavoval její konec jako den vítězství nad fašismem, nacismem, hitlerismem. Což mělo svůj nezanedbatelný význam. Víc než oslava vítězství nad Německem se tím každoročně připomínalo zničení politické moci vyznavačů zmíněných ideologií v zemích celé Evropy. To bylo důležitým mementem. U nás, až na výjimky, v ten den neprobíhaly vojenské přehlídky, protože na ně měla nezadatelné právo pouze armáda Sovětského svazu.

Nikomu vůbec nevadilo, že válka teoreticky skončila už 7., eventuálně 8. května roku 1945, protože se na našem území stejně bojovalo ještě 12. toho měsíce asi 6 kilometrů od Příbrami. Jednotlivé obce si tak jako tak vždycky především připomínaly den svého vlastního osvobození.

S příchodem nové moci se začínalo mnohé měnit. Jedinci z póvlu naší společnosti, které změna režimu vynesla někdy až do nejvyšších státních funkcí, zahájili soutěž o co nejvýraznější změnu, kterou by bylo možné v budoucnu spojovat s jejich jménem.

Významný klasik naší země kdysi děl, že největším nebezpečím společenství je pracovitý blbec. Ukazuje se však, že v historii ty nejhnusnější škody největším možným společenstvím způsobí vždycky a jenom povrchně myslící chorobní mocichtivci. Jejich nepřekonatelným příkladem z minulého století byl jakýsi Gorbačov.

Ale zpět k dnešnímu dni. Československá republika si připomínala konec války vždycky 9. května, který byl v Sovětském svazu vyhlášen za Děň Pabjedy. Jak jsem již napsal, nevzpomínám si, že by to někomu u nás kdy vadilo. Samozřejmě až do doby, než se k moci dorvali po dvě generace neuznávaní trpajzlíci bezmezně toužící po moci.

V době, kdy Havel už byl prezidentem a „světově“ populární personou, kdy Klaus měl nezpochybnitelné zásluhy o změnu plánované ekonomiky na tržní, byl doslova „diktátorem“ národohospodářské proměny země a proto si jezdil po světě pro jeden doktorát za druhým, kdesi v parlamentě prakticky neznámý pořád setrvával jiný pidimužík, považující se za velikána českých dějin. Jmenoval se Miloš Zeman. Jako velmistr povrchního myšlení byl, mimo jiné, obeznámen s mocenskými hrátkami kolem bezpodmínečné kapitulace Třetí říše na konci druhé světové války. O nichž jsem psal včera. Zeman patřil navíc mezi ty, u nichž personální vedoucí KSČ velice rychle odhalili jejich chorobné ambice, takže ho nikdy nevzali do svých řad a především mu nedali šanci uplatnit své nemocné tužby po moci.

Zeman byl v situaci, kdy na Havlovu popularitu nemohl ani pomyslet, na Klausovy zásluhy jak by smet. Povrchní způsob myšlení a nenávist ke všemu co souviselo s minulým režimem, byly ony dvě příčiny, proč jako poslanec Federálního shromáždění inicioval zákon o změně termínu státního svátku.

Ve své prostoduchosti si nedokázal domyslet důsledky. Při tom věděl, že Havel v zemi nastartoval nejenom klíma omlouvání se Němcům, ale přizpůsobování politiky Československa činům politické moci sjednoceného Německa. Jako ekonomický prognostik už tehdy mohl vědět, že Klaus svou fanatickou jednostranností přivede zemi do totálního područí svého obrovitého souseda. Jako politický prognostik pak absolutně selhal nedomyšlením, že onou zdánlivě malichernou změnou jednoho data, zahajuje v naší zemi revizi dějin dvacátého století.

Dovoluji si tvrdit, že i díky jeho chorobným ambicím, zaslepené pomstychtivosti a neschopnosti komplexního myšlení dospěla naše země do stavu, v němž je pevnou součástí Čtvrté říše národa Německého. Nejen pražská kavárna, ale prakticky veškerá politická moc, až na výjimky potvrzující pravidlo, je poslušnými lokaji Velkoněmeckých zájmů. Při tom pravověrní Němci z hloubi duše pohrdají vším českým a tak naši zem prakticky využívají jako svou východoevropskou kolonii. V mých očích dokonce nástupiště pro své další výboje v onom prastarém smyslu Drang nach Osten. Což je konečným vítězstvím německého nacismu, který jsme po čtyřicet pět let odmítali, mimo jiné i tím, že jsme měli státní svátek devátého května jako připomínku osvobození Evropy od fašismu, nacismu a její zotročení ze strany pohlavárů Třetí Velkoněmecké říše.

Příspěvek byl publikován v rubrice Texty a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *