V době, kdy už bylo jasné, že Německo bude v dohledné době poraženo, pozval Stalin vůdce dvou zbývajících členů koalice „spojenců“ do Jalty (4. – 11.2.1945), aby s nimi dohodl poválečný stav Evropy. Bohužel, především pro Japonce, dne 12. dubna zemřel prezident USA Franklin Delano Roosvelt. Od té chvíle se za vůdce Západu považoval britský premiér Winston Churchill, který sice projevoval vždycky osobní obdiv Stalinovi, leč nikdy neskrýval svou zaťatou nenávist k Sovětskému svazu.
Západní spojenci začali svůj hlavní boj proti Němcům vyloděním ze dne 6. 6. 1944. Až do konce války byl hlavním velitelem spojeneckých vojsk generál Dwight David Eisenhower. Od samého začátku bylo jasné, že jejich snahou je dobýt Berlín dříve než Rudá armáda a tak být pro dějiny hlavním, dneska už určitě jediným, vítězem války. Po smrti Roosvelta Churchill až nevybíravými způsoby tlačil na Eisenhowera, aby spojenci byli v Berlíně dříve než Sověti. Jenže spojencům se valně nedařilo. Neuměli bojovat tak dobře, jako zkušení vojáci Německa, jimž navíc velmi účinně pomohla ještě na chladné dny lépe zvyklá armáda Vlasova. Je prokázáno, že to právě ona zdržela spojence o šest týdnů.
Berlín tedy dobyli sověti prakticky v den, kdy Hitler spáchal sebevraždu. Zbytek Němců se zarputilostí odsouzenců na smrt se probíjel na západ a jih, aby unikl do zajetí Američanů a vyhnul se tak dožití na Sibiři. Je samozřejmé, že tak činilo i nejvyšší velení vojsk „tisícileté říše“. Proto již v 2:41 hodin 7. 5. 1945 do rukou Amerického a Britského velení podepsalo v Remeši bezpodmínečnou kapitulaci. Stalin ji promptně odmítl uznat, jelikož aktu nebyl přítomen žádný zástupce Ruska. Spojenci tak vlastně Sovětský svaz podvedli a chtěli si zajistit pro dějiny nimbus hlavního vítěze války v Evropě, kterému Sovětský svaz pouze vypomohl. Tento příšerný dějinný podvod byli však nuceni prakticky opstit. Hodinu po půlnoci dne 8.5.1945 byl dokument naprosto totožného znění s tím včerejším, podepsán v Berlíně-Karlshorstu za přítomnosti maršála Žukova. Za Německou stranu jej podepsali polní maršál Keitel, admirál von Friedeburg a za letectvo generálplukovník Stumpff.
Američtí politici tak světu pouze potvrdili, že při naplňování svých zájmů jsou naprosto bezohlední. V tomto konkrétním případě spojeneckých vazeb dokonce prokázali svou bezskrupulózní proradnost.
Osobně si myslím, že generál Eisenhower byl natolik ještě čestným vojákem, že nebyl iniciátorem podvodu. Jeho celkový i další život až ve funkci politika, dokonce prezidenta USA, by tomu spíše nasvědčoval.
Leč zpátky ke konci války s Německem. Spojenectví mezi Sovětským svazem na jedné straně a USA s Velkou Británii na druhé bylo jasně jednoúčelové. Z obozu stran od počátku podezíravé a vzájemně sledující naprosto protichůdné zájmy. Nic tuto situaci nedokazuje lépe než všechny smlouvy, které „spojenci“ mezi sebou uzavřeli v době válčení. Není se proto čemu divit, že už na vojenskou přehlídku spojeneckých vojsk uspořádanou 7.7 1945 v Berlíně ze Západních zemí nepřijel ani jeden vrchní velitel.