DEMOKRATICKÉ VLÁDNUTÍ, NEBO SOUDCOVSKÁ DIKTATURA?!

Ještě mezi námi pořád žijí pamětníci doby, kdy několik Univerzit v zemi vzdělávalo, jenom z opravdu talentovaných lidí, skutečné specialisty, které vychovávalo rovněž s citem pro morálku, mravnost a vyšší principy mravní. Platilo to naprosto bezvýhradně pro lékaře a právníky. Zvláště těm druhým, doktorům dvojího práva, kteří jediní by do dneška měli mít nárok na titul JUDr., doslova vtloukali do hlav především zásady vyššího principu mravního. Mezi nimi byla i zásada, cituji: „Právní formalismus nesmí být uplatňován na úkor spravedlnosti a opomíjení reality“. Vzpomněl jsem si na toto pravidlo vysoké morálky práva, když jsem se seznámil s rozhodnutím soudce Výborného z městského osudu v Praze, které velice citelně zasáhlo do dějů koronavirové krize v ČR. Jistě o tom budu psát ještě několikrát, protože zmíněné rozhodnutí bude mít dalekosáhlý dopad ještě dlouho po skončení všech omezení života v naší zemi. V slovních šarvátkách kolem škod, náhrad a dalších problémů najde výživnou manu mnoho advokátských slovíčkářů. Dneska jenom tvrdím, že zmíněné rozhodnutí nereflektovalo uvedenou zásadu mravnosti, protože dnešní právnické VŠ nekladou nejvyšší důraz na právo jako vyjádření nejvyšších mravních principů. Dneska je řízení před soudem striktně a byrokraticky jen a jenom bitka o slovíčka, v lepším případě o procesní precedenty, hájen vysokou zásadou Římského práva, že zákon je zákon. Už všichni ti mudrcové nemluví kupříkladu o jiné zásadě téhož Římského práva, které říká, „Zákonu musí každý rozumět“ a nebo třeba: „Čím horší doba, tím více zákonů“, podle níž bych naši současnost musel hodnotit jako nejhorší dobou v dějinách. Nikdy v dnešní době soudy už nehledají spravedlnost, ale pouze a jenom interpretují zákony, čti, prezentují svůj názor na právní normy. Není proto divu, že doby fungování citu pro právo a spravedlnost a používání zdravého selského rozumu při interpretaci práva nenávratně zmizely a jsou nahrazeny chaosem způsobovaným součinností obrovské škály odborníků, chaosem tím větším, čím je takových odborníků víc. Na závěr už jenom podotýkám, že považuji za signifikantní, když se před třemi dny Ústavní soud rozhodl věcí se nezabývat. Jasně tím podpořil bitku výkonné moci a soudů, která je již od vzniku Ústavního soudu jedním z rysů kolabujícího režimu českého pojetí demokracie v dobách bezbřehého liberalismu. Unie Amerických států je nám zrůdným příkladem.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *