Dneska je in pouze chválení globalizace, ba až fanatické vyznávání jejích kladů. Ovšem vznik letošní pandemie potvrzuje starou lidovou moudrost, že není všechno zlatem, co se třpytí. Od začátku tisíciletí jsou zatím pozorovatelné tři jevy, které globalizace zesílila natolik, že dokonce zpochybňují její pozitiva. Terorismus, masová migrace a šíření nákaz. Kdo se zamyslí nad pozitivy globalizace, ten postupně zjistí, že z ní profitují jenom někteří. Pohříchu jich není zase tak moc. Zainteresovaní sociologové počítají, že je to tak maximálně 10é až 15 procent všeho lidstva, tedy 1,2 miliardy. Jenže. Nejvíce z globálního zisku urvou dolaroví miliardáři, kterých prý nejsou ani tři tisíce. O čemž já již dlouhá léta pochybuji, protože agentury, jež je pro „potěšení“ veřejnosti sčítají, neuvádí mezi nimi ani jednoho vlastníka největších bank světa, jejichž majetek se vyjadřuje v bilionech ndiolarů, podle Evropské aritmetiky. Z globalizace profitují především nejvyšší vrstvy střední třídy světa. Těch je asi oněch 10 a o málo víc procent. Ti všichni si ale neužívají globalizace ve smyslu planety coby jedné vesnice. Těch, kteří lítají mezi kontinenty, žijí na svých ostrovech či tráví část života na opačné straně glóbu, než kde „pracují“, není podle mého odhadu ani tisícina všelidské populace, čili ani ne deset milionů. A kvůli nim sedm miliard trpí rizikem terorismu, migrace a epidemií, z čehož ti nejbohatší mají navíc obrovskou šanci se uchýlit do bezpečí. Další příklad kdy pozitiva shrábnou jen někteří, lež rizika nebezpečí prakticky nese obrovská většina. Učeně se tomu říká distribuce rizik. Hlavně, že už to umíme pojmenovat