Vlastnictví je stěžejním pojmem Marxovu učení a samozřejmě každého na něj navazujícího. Marx začal svou analýzu etapy hospodářství své éry analýzou vlastnictví. Jednoznačně odhalil, že soukromé vlastnictví kapitálu je fundamentálním základem nadvlády člověka nad člověkem v rodícím se kapitalismu. V prvé řadě poznal, že je to základ pro vykořisťování člověka člověkem. Důležitější ale bylo, že se dopracoval až k důkazům, že soukromé vlastnictví kapitálu vede vždy ke zvyšování jeho koncentrace v rukou stále menšího počtu osob. V konečném důsledku je proto podstatou veškeré moci ve společnosti, včetně politické a tedy nadvlády minorit nad celým zbytkem společnosti.
Nemíním se dále problémem obírat, stejně bych v té oblasti nic nového nevykoumal. Stěžejní dílo Marxe, Kapitál, bych si nedovolilo ničím doplňovat.
Chtěl bych pouze upozornit na jeden aspekt, na nějž se zapomíná. Marx se necítil být prorokem a už v žádném případě ne nějakým konstruktérem dějin budoucnosti. Proto nikde nepsal o znárodnění, ba velice opatrně o zespolečenšťování. V žádném případě nevypracoval jakýkoliv konkrétní návod na vytváření alternativy ke kapitalismu, jen konstatoval že je dějinně nevyhnutelná.
Marx ve své podstatě nekritizoval soukromé vlastnictví, ale sám princip vlastnění, společnostní nemoc mít. Zespolečenštění u něj totiž znamenalo totální negaci vlastnického vztahu. Což prakticky nikdo z jeho soudobých myslitelů ani nepostřehl. Psát o takové teorii nyní, v dobách vrcholného liberalismu, čti jeho globální dominanci, může být příznakem duševní vyšinutosti. Ale jenom zdánlivě. Marx ještě zažil, kdy chudí v Anglii vyháněli své ovce na obecní louky, které fakticky nikomu nepatřily, čistě formálně byly součástí obce. A také věděl, jakým procesem se stejné louky staly později majetkem jen někoho a ostatní neměli své ovce kde pást.
Každý, kdo si neumí představit lidské společenství bez vlastnických vztahů, ať si pro představu uvědomí, že oceány nikdo nevlastní a přece v nich každý loví ryby a od pradávna těží sůl. V poslední době dokonce těží ropu a plyn.
Jakmile každý duševně zdravý člověk bude vědět, že společnost je tak bohatá, že je schopná plně pokrýt jeho potřeby, tak nebude mít žádanou tužbu něco vlastnit. Jen si představme kupříkladu, že zdokonalené dnešní 3D tiskárny budou schopna vytisknout třeba obraz Mony Lisy naprosto nerozeznatelný od originálu. Jaká pak asi duševní porucha by rozumného člověka vedla k tomu, aby ji vlastnil koupí ve výši stovek milionů dolarů?!
Ano. Mrhání výsledky prace jiných lidí jen proto, aby si nějaký snob koupil originál od Picassa, či zpanštělý herec dokonce ostrov v Pacifiku je už dneska něco víc jak protispolečenským jevem. Je to důsledek chorobné závislosti. Jde o stejnou pokleslost, jakou je nezvladatelné fetování či alkoholismus, ovšem nesrovnatelně horší tím, že škodí obrovskému počtu lidí. Jde už dneska, při mizejících zdrojích, jednoznačně o zločin proti lidskosti. O zločinné plýtvání zdroji na planetě, která jich nemá nekonečné množství. Jasný a prokazatelný zločin loupeže těchto zdrojů všem, kteří mají hlad, nedostatek léčiv a dalších bezpodmínečných potřeb pro svou existenci. Je to zločin skryté genocidy.
Neměl jsem původně v úmyslu dneska o tomto pohledu Karla Marxe psát. Ovšem před několika hodinami jsem si přečetl krátkou noticku, cituji: „Trump podepsal výnos o právu občanů USA na zdroje na Měsíci. V Dokumentu se píše, že USA neuznávají Dohodu o činnosti států na oběžnici Země“. Konec citace. Kdybych byl křesťanem, tak bych takový čin označil za vrchol kacířského rouhání. Tak to pouze považuji za chorobnou hypertrofii nejhnusnější nemoci lidské civilizace, nemoci bezohledného hromadění majetku, nepotřebného bohatství a zločinné koncentrace kapitálu. Raději na tomto místě ten absolutní úpadek lidstva v provedení mocipánů Unie Amerických Států nekomentuji. Ale jednou se k projevu té zvrácené pýchy určitě vrátím.