Necítím se natolik fundovaný, abych hodnotil situaci v Maďarsku a následně posuzoval, zda zákon o suspendování činnosti parlamentu za mimořádných okolností, který si v Maďarku schválili, ohrožuje demokracii. Silně pochybuji, že funkcionáři institucí EU jsou na tom natolik lépe, že tak intenzivně kňučí cosi o ohrožení demokracie. Z jejich úst to zní víc jak paradoxně, protože některé instituce EU jsou doslova příkladem nerespektování demokratických principů vládnutí. Ovšem s jistotou vím, že mnozí naši opoziční politici jsou na tom dokonce hůř, než já. Proto mne velice irituje jejich výzva, dokonce k ozbrojenému odporu proti vládě v doně, kdy se dověděli, že zákon pro mimořádní situace se připravuje i u nás.
Nepřekvapuje mne chování notorika Kalouska, ale v opozičních stranách jsou přece i lidé rozumu, kteří nemusí hned dělat z komára vola, jak říkávala moje babička.
Dosavadní chování bezprogramové opozice, čti pouze protibabišovské, bylo už v minulém volebním období moudré veřejnosti k smíchu, protože bylo jednoznačně kontraproduktivní. Preference hnutí ANO se držely, nebo dokonce rostly. Zaznamenal jsem, že v probíhajícím volebním období i rozumně uvažujícím občanům, kteří třeba ANO ani nevolili, začíná být chování reprezentantů protibabišovců poněkud nepřijatelné. Ovšem činnost opozice, včetně celého Senátu, v současné mimořádné situaci, začíná už být čím dál, tím více trestuhodné.
A to nejenom pro samotné chování v nynější mimořádné situaci. Je trestuhodné i, nebo dokonce především, z pohledu na její minulou činnost.
Současná opozice, to jsou fakticky strany, které v naší zemi dlouhodobě vládly. Je jen a pouze jejich vinou, že v našem státě nemáme fundovaný zákon pro jeho řízení v mimořádných situacích. Jestliže považujeme 1. leden 1993 za den vzniku naší státnosti, tak obrazně řečeno nejpozději do 31. 12. téhož roku jsme měli mít fundované zákony pro zajištění bezpečnosti státu, tedy mimo jiné i jeho řízení v dobách abnormálně kritických. V mých očích všichni ústavní činitelé, kteří byli osobně zainteresováni v otázkách bezpečnosti, tedy i poslanci ve výborech toho zaměření, se měli postarat o to, aby odborníci z ministerstev obrany, vnitra a dalších předložili sumu návrhů zákonů, které pro takové příhody jsou nezbytné. Pokud tak neudělali, pak každý jedinec z nich prokázal svou nekompetentnost k vedení naší země.
V mých očích je současná koronavirová krize něco jako ostré cvičení komplexního chování všech občanů a hlavně odpovědných funkcionářů a služeb, jako příprava na mnohem horší až děsivé mimořádnosti, které mohou a asi opravdu přijdou. Jakmile tato mimořádnost skončí, bude povinností všech kompetentních osob, aby „cvičení“ vyhodnotili. Vláda s parlamentem budou mít výsostnou povinnost co nejrychleji udělat vše, aby naše legislativa, i na ty nejhorší představitelné katastrofy, byla dostatečně připravena.
Pokud současná opozice chce konečně ukázat, že jejím hlavním zájmem jsou opravdu občasné této země a ne její politické ambice, tak by se kupříkladu měla zapojit do tvorby zákona, který se připravuje na ministerstvu obrany, či dalších souvisejících zákonů pro mimořádné situace až po ty, kdy bude bezpodmínečně nutné suspendovat činnost nejen parlamentu. Takovou práci by totiž opozice dělala i pro sebe, protože zákonitě jednou bude v pozici dnešní vlády. A není vyloučeno, že jednou bude nutné zvládat mimořádnosti takového rozsahu a nebo za tak stižených komunikačních možností, že bude nezbytné přistoupit k diktatuře malé skupinky nejodpovědnějších, aby byla co nejefektivněji zvládnuta.
Opozice by měla okamžitě ukončit svou trestuhodnou činnost a nedělat humbuk jenom proto, aby jen a jenom štvala proti Babišovi a současné vládě. Ve vlastním zájmu by měla rovněž skončit to věčné tajtrlíkování, jež ji zesměšňuje, činí nevolitelnou a nerozumnou. Měla by začít konečně ukazovat veřejnosti, že je skutečně schopná vládnout, o čemž zatím prakticky nikoho nepřesvědčuje.