LEVICE

Od rozpadu Sovětského svazu se stále intenzivněji šíří teze, že rozdělení politického prostoru na levici a pravici už ztratilo smysl. Takovéto hodnocení je v praxi totožné s názorem o konci dějin, čti politických dějin. Většinou se tvrdívá, že bývalý rozpor mezi levicí a pravicí je přehlušen rozporem mezi globalisty a nacionalisty. V mých očích jde o pouhé matení veřejnosti. Spor globalistů s nacionalisty je sporem kasty globálních kapitalistů se skupinami národních kapitalistů, takže vůbec neřeší naprosto zásadní rozpor celé historie lidstva, čti, starý tak dlouho, jako lidstvo samo. Problém útlaku ovládaných, vykořisťování námezdně pracujících, válečné agrese silnějších, ekonomické kolonizace hospodářsky vyspělejších, zneužívání politické moci ve prospěch nejbohatších a všech dalších představitelných forem útisku. Ten začal už na úsvitu dějin

Chci-li se zamýšlet nad levicí, je podle mne dobré si problém rozdělit. Rozhodl jsem se pro samostatné pasáže především o levicovém světonázoru, levicové reálné politice a levicových politicích. Záměrně se hodlám vyhnout dějinám levicového myšlení, chování a levicovým politikům minulosti.

K dějinám levice si proto dovolím pouze jedinou poznámku, týkající se spíše současnosti. Po rozpadu socialistického tábora bylo jakékoliv levicové myšlení společensky dehonostováno. Jeho bývalí nositelé se, podle svého charakteru, většinově přidali ke svým bývalým nepřátelům, nebo se doslova zakopali. Jen ojedinělé persony se dál netajily svým hodnocením minulosti, ale už i nastupující reality. Levicoví myslitelé byli dokonale zmateni a většinově doslova paralyzováni, takže byli neschopní analyzovat nastupující skutečnost. Politici, kteří sami sebe považovali za levicově orientované, se nedokázali, jako obvykle, shodnout nejen na účinném odporu, ale ani na principech, které by měly být v novém režimu uchráněny ve prospěch většinové společnosti.

Jedním z rysů zmatenosti osobností levicové orientace bylo a stále pokračuje, i samotné pojmenovávání svého přesvědčení. Nejčastěji hovoří o skutečné levici, opravdové, autentické, či dokonce nové. Při čemž konkrétně termín „nová levice“ je už dneska přesným pojmem z dějin levicového myšlení. Proto se já při osobní definici svého levicového přesvědčení uchyluji k mírné obezličce. Označuji ho za jednu politickou hypotézu levicového původu. To všechno, co hodlám v nastávajících textech psát, chci brát jednak jako příspěvek do pomalu se rozmáhající diskuse o levicové politice, ale především jako pokus, kterým si chci konečně uspořádat své celoživotní přesvědčení, svůj vlastní, vypracovaný světonázor.

Příspěvek byl publikován v rubrice Texty a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *