NEJDE O APRÍL

Svaz sovětských socialistických republik

Dneska před vstáváním jsem se rozhodl, že konečně začnu psát texty, kvůli kterým jsem si tento blog kdysi založil. Byl jsem vychováván v idejích Marxe. Považoval jsem se vždycky za komunistu. Mnohokrát jsem v té souvislosti zdůraznil, že právě proto, že jsem komunista, nejsem členem strany, která se tak sama nazvala. Byl jsem sice v KSČ, leč pouze v období roků 1966 až 1969, kdy se zdálo, že ta strana je přece jenom schopná pokusit se o co nejdůkladnější realizaci mého celoživotního přesvědčení, čti světonázoru.

Marx byl a je ještě pořád v mých očích génius, který definitivně otevřel novou epochu dějin lidstva. A Sovětský svaz byl prvním pokusem, který nastoupil na cestu jím neznačené změny. Podle mne byl ale od svého vzniku odsouzen ke krachu. Sice si možná mohl prodloužit svou životnost, ale konečný výsledek by byl stejný. V hodnocení lidských činů minulosti však neplatí slovo kdyby.

Zárodečnou chybou vzniku SSSR byla Leninova obrovská revize Marxových tezí. Nejméně dvou. On tvrdil, že komunismus musí vzniknout v rozhodujícím počtu ekonomicky nejsilnějších států, řečeno dnešními slovy. Ovšem Lenin se rozhodl, že experiment založí na jakési teorii „nejslabšího článku“ celého systému kapitalistických zemí. Čili ve státě, nejen hospodářsky nerozvinutém, ale doslova zdecimovaném dlouhou válkou. Naivně doufal, že i v ostatních, v té době válkou sužovaných státech, se lid zvedne k revoluci proti svému panstvu, ba dokonce vrchnosti. Což se nestalo. Sice došlo k nějakým těm pokusům, jak v Německu, Maďarsku a jinde, ale to už měli mocní dostatek sil, aby se s rebeliemi vypořádali.

Marx také několikrát řekl, i když to příliš nezdůrazňoval, že komunismus musí „vybudovat“ kapitalisté, že ho nemohou vytvořit proletáři. Nikde v dílech Lenina jsem nezaznamenal, že by tuto tezi odmítal, dokonce si myslím, že jeho politika NEPu měla onu tezi alespoň částečně simulovat. Ovšem zemřel příliš brzy a Stalin se rozhodl pro jinou cestu. Nechci tvrdit, že onu Marxovu myšlenku vůbec neznal.

Zárodečná chyba Ruské proletářské revoluce, později nazývané Velkou říjnovou socialistickou revolucí nebyla zdaleka jedinou, která zavdala příčinu zkázy prvního státu nového typu. Hlavní chybou v realizaci nové moci bylo, že původní pokus o nový typ demokracie, čili vládu sovětů, jakýchsi rad proletářů, se nepovedl. Od počátku se revolucionáři pokoušeli o to, aby stát, i regiony a fabriky vedli odborníci, pod jejich dozorem, ale jako dosud v historii vždycky skončili v čistém byrokratickém řízení všeho od ekonomiky přes politiku po občanský život. Tím se komunističtí reprezentanti nové moci pomalu, leč jistě stávali novým panstvem až vrchností a ztráceli důvěru většiny občanů.

Jak jsem už nadmínil, dlouho jsem věřil, že Sovětský svaz měl šanci udržet se při životě. Především tehdy, když zvítězil v doslova existenční válce, světem nazývané Druhá světová a Stalinovým apelem prohlášené za Velkou vlasteneckou. Ještě po rozpadu SSSR jsem byl přesvědčen, že největší chybou sovětské komunistické strany byl rozchod s Maovými komunisty. Ovšem podrobnější studium vývoje v ČLR jsem pochopil, že daleko podstatnější chybou bylo byrokratické řízení SSSR. To by docela jistě vyvolalo nepřekonatelný rozpor s politikou Teng Siao-pchinga.

Tvrzení Zbygniewa Brzezinského, že Sovětský svaz zanikl proto, že jej právě on zatáhl do válečného dobrodružství v Afghánistánu, považuji za typický projev polského šovinismu a nic víc. Úvahy o tom, že Reagan Sovětský svaz uzbrojil, dostatečně přesvědčivě vyvrátili samotní vojenští odborníci USA, takže je rovněž vůbec nepovažuji za rozhodující důvod. Ovšem zásadně zkrátil životnost SSSR jeho poslední prezident, Michail Serejevič Gorbačov. Považuji jej za samolibého politického nevzdělance, který se nikdy neměl dostat do funkce vedoucího tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu. Šlo o fatální kiks v personální politice této strany. On sám, ve snaze nebýt před historií za hlupáka raději o sobě tvrdí, že chtěl změnit socialistický kurs země na sociáldemokratický. Kdyby byl alespoň trochu znalý historie, tak by musel vědět, že tento přístup byl, je a bude vždycky tou největší zradou na hnutí ovládaných, zneužívaných, vykořisťovaných, prostě oné obrovské většiny lidstva, lidí námezdní práce. Nevím. Myslím si, že Gorbačov je politický hlupák. V prvé řadě proto, že bude v dějinách nejneúspěšnějším vůdcem státu v novověkých dějinách. Státníkem, který totálně zničil stát, v jehož čele stál. Za druhé proto, že vůbec nepochopil dějinný význam hnutí, jemuž SSSR vévodil. Že byl tak naivní, že uvěřil slibům smrtelných nepřátel už jenom dokresluje, že se nikdy neměl dostat na pozici, ve které byl.

Marx precizní analýzou své doby a pečlivou aplikací svých poznatků na celkovou historii lidstva položil základ idejí, které mohou jednou vytvořit reálný základ pro politiku skutečného osvobození všech lidských bytostí. Současná situace světa je jedním z dalších období, kdy se vývoj může naznačeným směrem obrátit. Ovšem globální mocnáři jsou ještě neustále příliš silní a zatím pořád právě oni mají v rukou rozhodující trumfy.

Příspěvek byl publikován v rubrice Texty a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *