. V roce třicátého výročí politické změny, zahájené v listopadu 1989, mám záměr pokusit se o pár zásadních poznámek, především k přelomovým dějům, jichž jsem byl velmi blízkým, i když nechtěným svědkem. Nemusím jistě opakovat, že bez rozkladu v komunistické straně Sovětského svazu, by se u nás žádný politický zvrat neuskutečnil. Což považuji za absolutně pravdivé tvrzení. Nyní se pokusím o jiné, jehož pravdivost považuji za vysoce pravděpodobnou. Nevím, kdo byl iniciátorem názvu listopadové změny režimu, ale vím, že jej rád používal pro veřejnost usilovně zviditelňovaný vedoucí představitel nové moci. Slogan o sametové revoluci byl typickým příkladem jeho absurdního způsobu pojímání reality. V žádném případě totiž nešlo o revoluci, nadtož sametovou. Základním znakem revoluce, odlišující ji od převratu a dalších revolt, je totiž přinášeni něčeho, co tu ještě nebylo. Převrat v roce 1948 to byla skutečně revoluce. Přinesla společenské jevy, které se do té doby v naší zemi, ale nejen v ní, nevyskytovaly. Viditelní aktéři v listopadu 1989 naopak hovořili jen o návratu. Především do Evropy, cudně ale zamlčovali, že do Západní Evropy. Navraceli komunistickou stranou zavedené plánované hospodářství v překotně zaváděnou tržní ekonomiku, což byl mystifikační slogan zakrývající ničím neomezenou svobodu hromadění majetku, bohatství i kapitálu. V politickém systému se vraceli k demokratickým volbám zastupitelů, což je po dvě staletí neustále zdokonalovaný mechanismus, zajišťující nadvládu nad celou společností ekonomickými elitami a jejich elitami obslužnými, jako jsou politici, novináři, umělci a další bytostní sluhové, ochotní parazitovat na jakékoliv moci. Sumárně řečeno, listopadový převrat nebyl revolucí, ale kontrarevolucí. Jakmile nově nastupující mocní zjistili, že už je minulá moc nemůže ztrestat, velice rychle se celý proces zvrátil z jakéhosi nejsme jako oni, čili propagačně zvrhlého sametu, ve velmi ostrou revanšisticky nenávistnou pomstu. Ta zmítá mnohé, bohužel značně vlivné, mozky dodneška. Politik, kterého považujeme za zakladatele obnovené české státnosti prý řekl, že každý stát se udržuje  idejemi svého vzniku, či nějak tak podobně. Jestli je tomu opravdu tak, potom současná, polistopadová moc se udržuje na ideách velkého podvodu vůči lidu. Podvodu zamlčování, či alespoň mlžení o mnohačetném návratu. O návratu do kolonialistické, světapanské Evropy, do darwinovského kapitalismu devatenáctého století. Návratu do politického systému zajišťujícího neprůhlednou nadvládu mikroskopické menšiny se svými lokaji, nad vším životem obrovské většiny obyvatel.