Redaktor Reflexu Bohumil Pečínka v něm uveřejnil text, který přináší jiný pohled na spor prezidenta s nejvyššími představiteli, ba podle mne spolupodílníky na vzniku justiční mafie. Nečetl jsem ho, jelikož nemám přístup na Reflex, ale byl v dostatečné míře publikován na webu https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Rychetsky-s-Baxou-si-vymysleli-rosadu-ale-prezident-jim-ji-zatrhl-Informace-ktere-stavi-soudcovskou-aferu-do-zcela-jineho-svetla-568922 . Pečínka vystupuje v Reflexu jako zásadní kritik Zemana a tak je vysoká pravděpodobnost, že jeho informace jsou vysoce spolehlivé. Osobně znám Zemana a trochu i Rychetského. Zeman nikdy ve svém životě nevykonával praxi manažera a tak jeho největší slabinou jako politického lídra vždycky byla jeho personální politika. Přesněji řečeno, neznal mechanismy výběru „kádrů“, takže své spolupracovníky neuměl hledat odborně. Navíc byl celý život solitérem, individualistou a tedy osamělým „dubiskem“. Neměl proto kolem sebe tlupu spoluhráčů, která je pro úspěch v politice nezbytnou. Naproti tomu Rychetský, to je od dítko žijící v prostředí politicko-justiční atmosféry. Práva vystudoval a už na Univerzitě Karlově vstoupil do KSČ, takže po kratičkém statování na Městském soudu v Praze se stal asistentem na své alma mater. Jeho ambice doslova zhasly po roce 1969. Normalizační komunisté totiž velice dobře uměli vyčichat přehnaně ambiciózní a sobě proto velice nebezpečné figurky. Můj pohled na Rychetského je velice složitý a něco málo jsem vyvěsil v diskusi pod článkem v Parlamentních listech. Protože se tam diskuse udržuje jen 48 hodin, vyvěšuji jej i tady, cituji:: „Rychetský je fakticky diletant na problematiku státu a ústavního práva. Nevím o tom, že by o něčem z této oblasti napsal nějakou odbornou publikaci, nadtož že by o nich vyučoval na univerzitě. Je to pořád po odborné stránce právnický disident, který odborně dosáhl pouze na to, aby byl komerčním právníkem jednoho družstva. Po politickém převratu byl především politikem a pokud vůbec učil na VŠ, tak politologii, čili jenom určitou pozměněnou formu politické propagandy a ne právo. Na to by si totiž nikdy nemohl troufnout, protože by nebyl schopen ani habilitace na docenta, nadtož profesora. Z éry svého členství v KSČ se zabydlel v kádrováckém způsobu myšlení a chování a z disidentské pak uvízl v kabinetním piklování v personálních otázkách. Je to fakticky totalitářky myslící a diktátorsky jednající človíček, který v žádném případě nedorostl do funkce, v níž se zrodila veškerá jeho pýcha. V postavení generálního prokurátora a později místopředsedy vlády. Z hlediska lidové moudrosti učebnicový příklad „pána, kterému ještě trčí sláma z bot“, jak říkala moje babička“. Jak je vidět, Zemanovi se jeho manažerská nedostatečnost mnohonásobně vrátila.