Je tomu již dávno, co jsem prohlásil o Michailu Sergejeviči Gorbačovovi, že to byl nejneúspěšnější politik dvacátého století. Tehdy jsem také konstatoval údiv nad tím, že jej Rusové nepostavili před soud za velezradu. Že je jmenovaný dokonce méně úspěšný než Hitler, jsem usoudil z toho, že Hitler svou zemi nepřivedl k naprostému zániku, zatím co Gorbačov toho dosáhl kombinací politické tuposti a chorobné ješitností. O mnoho let později o sobě prohlašoval, že bylo jeho záměrem zrušit nadvládu komunistické strany, takže doslova se přiznal k velezradě nejen státu, ale i ke zradě politického přesvědčení, v němž byl vychován. Jsem si dodnes jist, že oním prohlášením jenom zakrýval fakt, že se stal největším politickým blbcem minulého století. Raději tedy chce být pro historii zrádcem svého státu, lidu, národů, než idiotem. V mých očích ovšem marná to snaha. Proč jej ale ani tehdy Rusové nepostavili před soud!!? Odpověď jsem pochopil teprve nedávno. Rusko z mezinárodního hlediska nechce být považováno za dědice Sovětského svazu. Ani nemůže. Jeho politická moc se vrátila ke kapitalismu, k úzkému sepětí s církví a k roli prezidenta velmi podobné ústavní úloze carů. Tím, že ignoruje Gorbačova, dává světu najevo, že se absolutně distancuje od éry SSSR.