MYŠLENKY, KTERÝCH SE V TENTO DEN NEDOVEDU ZBAVIT

Přednostně. Devátý a ne osmý květen pro mne byl, je a vždycky bude dnem vítězství. Nezajímají mne jakési Zemanovy kotrmelce revidující dějiny napsané opravdovými vítězi, tedy Rudoarmějci, jediné války, kterou jsem prožil. Jakýsi chorobně ambiciózní přepisovač dějin, který se zvráceně chtěl, ještě coby nýmand, za každou cenu zapsat do historie, nedokázal svou iniciativou totiž nic jiného, než rozpliznout prožitky těch, kteří válku opravdu prožili. Říkám jasně, že lidi na našem kontinentě, v roce 1945 vůbec nezajímalo, kdy vojenští papaláši podepsali kapitulaci, či nějaký podobný akt. Oni si navždycky uchovají ve svých myslích den, kdy si konečně s úlevou vydechli a pocítili onen opojných zážitek života beze strachu, kterému tehdy jednoznačně říkali „svoboda“. Nikdy nezapomenou, že to pro ně bylo 9. máje roku 1945. A nikdy jinak. Ale nyní k těm myšlenkám, přesněji otázkám, které si od těch dob neustále kladu a nenacházím na ně odpověď. Divil jsem se a platí to až do dneška, dvěma klíčovým událostem. Za prvé. Nikdy jsem nepochopil zásadní Hitlerovo bláznovství, za něž jsem považoval válku proti Západu i Východu najednou. Německo bylo dostatečně silné, aby napřed porazilo Západ a teprve pak se vrhlo na Rusko. Ba ještě líp. Mohlo se s Ruskem dohodnout, že mu přenechá Asii a bude chtít volné ruce v Evropě. Dneska by byly na glóbu už jenom tři mocnosti Amerika na západní polokouli, skutečně tisíciletá Německá říše v Evropě, Africe a Blízkém Východě a v Asii Ruské impérium. Vedle těchto by Japonsko, Čína a Indie byly mocnostmi druhého řádu. Ale zpět k realitě tehdejší války. Za druhé. Nikdy jsem rovněž nepochopil, proč Japonsko nenapadlo Sovětský svaz spolu s Německem. Dneska by Rusko bylo pouhým Petrohradsko-moskevským proužkem země mezi Japonskou a Německou říší. Možná. Fakt, že Německo začalo válčit s Ruskem, aniž napřed porazilo Británii a že Japonsko nenapadlo SSSR, je v mých očích tak podivný, že velice často souhlasím s názory, že celou tu válku vlastně „někdo“ řídil. A to je pro mne úděsná představa, protože pak ten někdo může svět opět vést k podobně zhovadilé události. A to vůbec nemluvím o tom, že ten „někdo“ je největším zločincem dějin, protože má na triku smrt asi tak sto padesáti milionů lidí. A to v době, kdy nás na planetě bylo asi jedna a půl miliardy. Vynásobme si to pěti a máme představu, kolik by „nejaderná válka“ stála životů dnes. Minimálně tři čtvrtě miliardy. Kdo je věřící, ať se modlí k tomu božstvu, které řídilo onu válku, která před 73ti lety právě v tento den v Evropě skončila.

PS. Nedá mi to, abych po pravdě nepřipsal, jak to s tím datem dne vítězství celé vzniklo. Francouzi mermomocí chtěli být svým zástupcem rovněž podepsáni na berlínské kapitulaci. Aby se jejich reprezentant stihl dostavit, byl akt posunut až do pozdních nočních hodin, kdy už v SSSR, přesněji v Moskvě, bylo 9. května.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *