Totální ochromení celosvětové levice dokázali její protivníci využít k nepředstavitelnému a především všestrannému tlaku na celou společnost. V prvé řadě zajistili majetkový převrat. Ve všech zemích provedli privatizaci všeho, především pak služeb, které do té doby zajišťoval stát. V postsovětských zemích největší loupeží dějin zbavili její společenství veškerého majetku. Tím vytvořili základnu pro likvidaci sociálního státu. Koncentrací majetku vytvořili základnu pro skutečný mocenský převrat. Vytvořili politický systém, v němž má moc nad celou společností maličké promile nejbohatších. V mých očích je ale nejděsivější absolutní ovládnutí světa médií hrstkou jejich vlastníků. Vzniklo tak celosvětové „duchovní“ pole jednostranného šíření informací prosazující pouze a jenom zájmy nově vzniklých globálních vládců. Zrůdnou formou této mediální diktatury je válečná propaganda. Pravice řídící svět ve prospěch zmíněné promile nejmocnějších, po celé čtvrť století rozněcuje válečné konflikty po planetě. Kromě přímého zisku zbrojařských firem je dlouhodobým smyslem takového chování ke snaha navyknout světovou veřejnost na válčení jako nějakou nezbytnost, až všednost života. Konkrétní podobou zmíněného postupu je v dnešní době intenzivní prosazování myšlenek o Ruském nebezpečí, agresívním chování jeho vedení v čele s Putinem, nutností bránit se proti těmto jevům a šíření víry, že je válku s Ruskem možné vyhrát. Nejzrůdnější ze současné válečné propagandy je ale šíření názoru, že Západ nad Ruskem zvítězí i v eventuální jaderné válce. Na tomto omezeném prostoru nehodlám současnou situaci podrobněji popisovat. Jenom uzavírám, že nevidím žádný reálný postup, jak lokálním válkám a bohužel i globální válce, zabránit. Je sice pravdou, že žádnému politikovi, zákonodárci, premiérovi, ministrovi vlády ani náčelníkovi Generálního štábu nedali občané mandát, aby je zatahoval do eskalace napětí, hrozby silou, spolupráci na válečných konfliktech, uplatňování mocenské politiky Spojených států amerických nebo jiných států. Ovšem ještě zřejmější pravdou je, že naprostá většina „zvolených“ se považuje už za „vyvolené“, div ne prozřetelností pověřené, rozhodovat o osudech všech a každého. Zachránit mír na této planetě bude podle mne potřebovat úplně novou doktrínu, dosud ani nevyřčenou utopii. Již před půl stoletím jsem si ji představoval jako poslední revoluci lidstva, revoluci žen proti agresivitě mužů. Dneska už bohužel ani v takovou hypotézu nemohu věřit, protože se lidská civilizace už zvrhla a ženy jsou v mnoha případech agresivnější než muži.
Já mám pocit, že jedinou možností, jak nastolit dlouhodobější mír na této planetě je globální katastrofa (třeba i válka) selektivně kompletně vyhubící lidstvo včetně primátů (pro jistotu). Pardon, doufám, že moje skepse nepřešla do pesimismu ;-)